*jak postupně slábne zlověstný hukot, mění se v známé popraskávání, získává na intimitě...ačkoliv vidět není v naprosté tmě nic, vzduch je prosycen zvláštním teplem, které hladí po kůži, jako by to, co diváci viděli byl jen ošklivý sen, veškeré napětí z nich opadává...horká energie se postupně zakusuje víc a víc a projíždí nervy...rozehřívá tělo zevnitř, probouzí skryté touhy a rozechvívá nitro do posledního zastrčeného koutku...vše, co bylo ukázáno je pro tuto chvíli zapomenuto a jediné, co se dokáže udržet v mysli každého z návštěvníků je to, aby to teplo a příslib něčeho zakazáného neodcházel, naopak, aby přišel blíž...ta mlhavá představa se postupně zformuje do konkrétní podoby, a tak se všem zdá, že právě za jejich zády stojí vládce-inkubus, jen pro ně, pomalu cítí na ramenou samet jeho dnešního černočerného úboru, který pohlcuje světlo a dává temnotě kolem nich rovněž sametový nádech...jen sklenice na stolech stále hoří slabým plamínkem, který nepřekoná žádnou větší vzdálenost...zvuky ohně utichnou, slyšet je možné pro každého jen jeho vlastní splašený tep, dunící mu někde v hrudi v rychlém staccatu...do ticha jim zazní u ucha J-C sametový šepot*
Show´s over...*a to slůvko sklouzne po páteři jako kapka medu, lepí se k nim a nechce opustit hlavu...pak se tiše zasměje a opět má každý z diváků pocit, jako by se jim prostě nahnul přes rameno...a sfoukne plamínek na sklenicích...*
*sál se ponoří do naprosté tmy...za okamžik se pomalu začnou světla rozsvěcet a místo sklenic s rudou hořící tekutinou stojí před každým dnešní pozornost podniku...stačí jen sfouknout plamínek:) ano, taková škodolibá vzpomínka na ten pocit, mít J-C a jeho energii za zády*