Přijímací salón

[golux]

seběhne po schodech dolů, všimne si Arese a chce hodit zpátečku, ale už je pozdě Ajajaj... vítám vás... trochu rozpačitě Doufám, že se nevyžíváte v těch starých sadistických zvycích... nedáte si něco k pití? sune se zády ke stěně k baru

[Ares]

Když spatří golux, zamračí se trochu. Ještě pořád nezapomněl, jak mu posledně zdrhla, no když vidí, jak si hlídá záda, musí se zasmát a jakoby se tím všechno zlé srovnalo. Když vám slíbím, že budu něžný, necháte mě aspoň párkrát vás plácnout? zeptá se s nevinným úsměvem (a to je u něj co říct) a pohne se směrem k ní.

[golux]

No, víte... já tyhle zvyky fakt nesnáším, takže... asi nenechám pokrčí rameny a omluvně se usměje Ale výslužku dostanete, jestli o ni stojíte... sune se k baru, záda pořád ještě přilepená na zdi, pak si uvědomí dvojsmysl toho, co řekla, a trochu se začervená

[Ares]

Pokroutí hlavou. Výslužku jenom tak, to nemohu přijmout. Ten dvojsmysl si tentokrát uvědomí, až když se golux začne červenat. No nekomentuje to, jenom se usměje a sklopí pomlázku. Jsem ochotný vás toho ušetřit, pokud se mnou půjdete na skleničku. Řekne pořád s tím úsměvem, když je asi metr od ní.

[golux]

Tedy, nedáváte mi moc na výběr... usměje se A není to lehký výběr. Tohle pohodí bradou k pomlázce opravdu nesnáším a skleničky s vámi jsou docela nebezpečné... koukne mu do očí Ale přece jen je ta sklenička pro mě přijatelnější. Jen to nesmí být koktejlová smršť zase se usměje, tak nějak neutrálně

[Ares]

(pardon, jaksi naňho zabúdam, chudáka)

Jak golux mluví, je na něm vidět, že se mu její slova moc nelíbí. Postoupí k ní ještě o pár kroků, takže teď stojí přímo před ní. Svrchu na ni zhlíží a mračí se. Nezdá se vám, že mi něco dlužíte, golux? To je má přítomnost pro vás opravdu tak nesnesitelná? Až tak, že radši zbaběle utečete, než abyste upřímně řekla, co si myslíte?

[golux]

podívá se mu zpříma do očí Nemyslím si, že bych vám něco dlužila. Nikdy jsem vám nic neslíbila. Ale máte pravdu povzdychne si posledně jsem opravdu - jak jste to říkal? Zbaběle utekla... prosmýkne se kolem něj k baru a otevře ho Víte... měla jsem strach, že bych udělala něco, čeho bych později možná litovala. Nebo možná ne. Dáte si něco? Na usmířenou? koukne na něj od baru

[Ares]

Vysvětlení třeba? řekne hlubokým, naštvaným hlasem. No jak golux pokračuje, poslouchá ji, ale mračit se nepřestává. Jenom už to není takové naštvané mračení. Nechá ji projít a přistoupí k baru. To si o mě opravdu myslíte, že jsem takový pitomec? Do ničeho bych vás předci nenutil. Také jsem vám to myslím tehdy řekl. Nelíbilo by se mi to, ale respektoval bych to. jeho výraz se trochu uvolní, pak jen pokroutí hlavou. Ženy. řekne s povzdechem. Zvedne pohled a podívá se jí do očí. Usmiřovací sklenku beru, ale ne teď a tady. Na té skleničce trvám a nemusíte se bát, bude to jenom sklenička. uzavře a má se k odchodu.

[golux]

Tak dobře. Slibuji, že s vámi půjdu na skleničku a že vám to vysvětlím usměje se Místo navrhněte vy, máte větší přehled. A opravdu si nemyslím, že byste byl pitomec zvedne ruku a sebere mu nějaké smítko z ramene a jestli to tak vyznělo, je mi to líto. Prostě... sklopí oči vaše přítomnost na mě působí tak nějak... zvláštně. Takže zase mu koukne do očí až budete mít náladu na ženské tlachání, dejte mi vědět a půjdem na tu skleničku vyprovodí ho ke dveřím

[Ares]

Dobrá tedy, budu vám věřit. řekne tiše a sleduje, jako mu golux bere smítku z ramene. To o té přítomnosti nekomentuje, jenom tiše přikývne. Pak se trochu pousměje. Ženské tlachání je podle mého velice dobrý způsob, jak porozumět ženám. Ozvu se vám. řekne už mnohem mileji. Na shledanou. Nechá se vyprovodit a pak se odmístí pryč.