Vchod do podniku

[Rebecca Altamirano]

Zatím ne, protože mě to taky baví. Uculí se nevinně. Nebrání se proti jeho ruce, i když je znát, že je trochu napjatá. Zvedne hlavu a podívá se mu do očí. Jak jsi řekl. Jsi Smrtijed. Nemyslím si, že by mě mohlo něco zachránit, pokud by jsi dostal přímý příkaz mě zabít. Možná bys to jen delší dobu odkládal, hrál si se mnou ve sklepeních na Orlíku, zkoušel co někdo, jako já, vydrží. A byly by to nejspíš dlouhé chvíle, protože já bych nedala svůj život zadarmo. Upírá své temně hnědé oči do jeho, hlas má lehce chraptivý a zastřený, jakoby jí to co, právě popsala, snad i lákalo. I když ví, že nejvíc by se bavil on. Hlavně po několika týdnech, či měsících.

[Tony Dolohov]

+cítí to její napětí, odhodí doutník, který doteď držel ve volné ruce a položí dlaň na její útlý pas+ Uvolni se +řekne potichu a pro něj nezvykle uklidňujícím hlasem+ Nemusíš se mě bát... alespoň pro tentokrát +roztáhne prsty kolem její spodní čelisti a sevře, ne bolestivě, ale tak, aby nemohla ucuknout hlavou+ Možná bych se slitoval a zabil tě hned... abys netrpěla. Rychle a bezbolestně +skloní se a pomalu se přibližuje k jejímu obličeji, upřeně jí hledí do očí, přímo je hypnotizuje+ Možná ale bych si s tebou trochu pohrál... rád krotím zlobivé holky... nepopírám, že bych si to náležitě užíval... a zaručuji, že ty taky... jsem v tom totiž velice dobrý... nejlepší... +jeho přibližující se tvář se ocitne u její. Šeptající ústa se najednou nečekaně zastaví těsně u těch její, jen nepatrný prostor je dělí od toho, aby se dotkly. Nepohne se však, aby toho docílil. Jeho horký dech, vonící po doutnících a whisky ovane její rty+ Proč mám takový dojem, že by se ti to... líbilo?

[Rebecca Altamirano]

Nebojím se tě. Tedy asspoň myslím. Ale nějak mě...zneklidňuješ. Zadívá se do jeho ostře řezané tváře a doslova se nechá spoutat jeho uhrančivým pohledem. Naslouchá jeho podmanivému hlasu a tomu, co říká, srdce se jí rozbuší rychleji a když se jejich rty od sebe ocitnou jen nepatrný kousek, trochu ztěžka polkne. Možná proto... Zašeptá chraplavě. ....že by se mi to opravdu líbilo. I když většinou nemám ráda, když má nade mnou někdo navrch, jsou chvíle, kdy je to...velmi vzrušující. Dívá se mu stále upřeně do očí a po chvíli si zcela automaticky špičkou jazyka navlhčí suché rty.

[Tony Dolohov]

Zneklidňuji? +ušklíbne se pobaveně+ Tyhle pocity občas v lidech vyvolávám, aniž bych se o to jakkoli snažil +ovine ruku dál kolem jejího pasu, když předtím na ni nijak nereagovala, a i kdyby, stejně by jí to bylo houby platné+ Hmm...Takže kočička by se ráda poprala s tygrem... je dobré to vědět +sjede zrakem na její navlhčené nabízející se rty a přiblíží se těsně k ním, sledujíc její oči. Pak se najednou povýšeně ušklíbne a v poslední chvíli se od nich prudce odtáhne+ Víš ale, že tygři jsou velice nebezpeční? Jsou to samotáři a skvělí lovci. Tiše se plíží k nic netušící kořisti a poté ji rychlým skokem polapí +najednou ji nečekaně přinutí couvat a přirazí ji v tmavém koutě ke zdi. Přimáčkne k ní své mohutné tělo, že nemá šanci mu utéct a skloní se k jejímu uchu+ Ještě pořád si chceš zahrávat s tygrem?

[Rebecca Altamirano]

No jo, to za to vlastně vůbec nemůžeš, co? Uculí se pobaveně. Vnímá jeho horký dech na svých rtech a když se tak nečekaně odtrhne, nespokojeně se zamračí. Jak ji přitiskne ke studené zdi, skloní hlavu, aby skryla úsměv. To vím. A také si svou kořistí často hrají, než ji konečně zabijí. Zašeptá s očima stále sklopenýma k zemi. Pak pomalu vzhlédne a v očích jí hrají ďábelské plamínky. Ale nezapomínej, že tahle kočička není tak bezbranná, jak by se mohlo zdát. Zašeptá mu těsně u ucha a krátce se špičkou jazyka dotkne lalůčku. Má drápky, které umí použít. Zlehka mu nehty přejede po šíji až k okraji košile. Jeho silně tělo na jejím ji rozechvívá každý nerv v těle stejně, jako to, že by se mu teď opravdu nevykroutila, ani kdyby chtěla. Což ale nechce. Takže ano, chci si zahrávat. Mroukne a provokativně se k němu přitiskne víc.

[Tony Dolohov]

+sykne, když mu přejede drápky po kůži, zachvějí se mu přitom svaly+ Přesně tak +pokračuje+ Pokud nemá velký hlad, hraje si s ní, i když ji ze spárů už nepustí živou. Kořist pak usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo +sjede jí rty po tváři až na krk a názorně předvede, ne tak, aby ji to moc zabolelo, ale otisky jeho zoubků jí budou zdobit kůži minimálně do rána. Jazykem olízne ranku, jako by ji chtěl zahojit, trošku si s ní hraje, no+ …nebo jí mohutnou tlapou sekne do týla a zlomí vaz +zasune ruku dozadu na její vlastní týl, zatlačí na něj a přitáhne si její tvář ke své. Vrhne se hladově na její vyzývavé rty a tvrdě jí pronikne jazykem do úst. Chvíli jí je vymetá a tlačí jí hlavu k sobě, takže pokud se jí to nelíbí, má smůlu. Nemá žádné zábrany, trochu má na to vliv i to množství alkoholu, co vypil. Po chvilce se od nich s mlaskavým zvukem odtrhne a povolí tlak na zátylek+ Vůbec nepochybuji, že seš pěkně divoká kočka +usměje se na ni trochu zadýchaně a oči se mu i v tom přítmí lesknou+

[Rebecca Altamirano]

Mám dojem, že tygr bude tvé oblíbené zvíře. Pousměje se. Zachvěje se pod jeho horkými rty a sama zvedne ruku a zaboří mu prsty do vlasů. Poddá se jeho drsnému, dobyvačnému polibku a tiše mu zavrní do rtů. Se stejnou dravostí mu polibky vrací, až je s podivem, že ho svými zoubky nezraní. A já zas o tom, že jsi právě takový tygr, jakého jsi popsal. Usměje se mu do tváře a v očích se jí odraží chladný svit měsíce. Se svou kořistí si jistě hraješ se stejným potěšením a se stejnou krutostí jako tahle úžasná šelma. Přiblíží svou tvář k jeho a upřeně se mu zadívá do očí. A s velkou rozkoší a potěšením je zabíjíš, co? Zašeptá mu do rtů a zlehka se otře svými rty o jeho.

[Tony Dolohov]

+sebejistě se usmívá, když se mu Becca nebrání a sama mu vychází vstříc svými ústy+ Ano to máš pravdu +odtáhne se na moment od jejích sladkých rtů+ Tygr mě opravdu fascinuje. Jenom lituji, že se nedokážu v něj proměnit... myslím do těla toho zvířete... ve mně samotném tato šelma dřímá už hodně let +zaboří jí prsty do jejích dlouhých vlasů a chvíli si s nimi skoro něžně pohrává+ Zdá se mi, že jsi velice chytrá a chápavá... že víš, o čem tady mluvím +kousne lehce do jejích otírajících se rtů a pomalu jí sundá z ramen ramínko šatů, dlaní jí stoupá po odhalené nahé šíji nahoru+ Vzrušuje tě, když stojíš uprostřed noci sama s člověkem, o kterém si myslíš, že si se svou obětí nepěkně hraje a zabíjí s potěšením... třeba i holou rukou? +přes množství vypitého alkoholu je ve střehu, lichotky o jeho síle a krutosti mu sice příjemně pohladí jeho ego, ale neodvedou jeho pozornost, ani mu neomámí smysly+ To opravdu nemáš... strach? +sevře její vlasy v pěst a zakloní jí hlavu dozadu, možná jí chce trochu postrašit, možná jí dát ponaučení, ale možná si jen hraje+ Pořád si myslíš, že jsem před chvílí popisoval... zvíře?

[Rebecca Altamirano]

No ano, ani já se bohužel nedokážu proměnit ve své oblíbené zvíře. Člověk asi vážně nemůže mít všechno. Povzdechne si trochu přehnaně, jakoby jí to opravdu hodně trápilo. Vzápětí se rozpustile usměje. Podívá se na ramínko svých šatů, pak zpátky na něj. Zapomínáš na jednu důležitou věc, Tony. Vysloví jeho jméno, jakoby se s jeho zvukem mazlila a nechávala si ho klouzat po těle. Přitiskne se k němu a když jí zaboří ruku do vlasů, zavře oči a tiše vydechne. Mezi pootevřenými rty, lehce napuchlými od jeho polibků se jí matěně zalesknou špičáky a když znovu otevře oči, nejsou temně hnědé, ale mají barvu rozpuštěného jantaru. Že nejsem obyčejná, bezbranná holka. Tiše se zasměje a bleskovým pohybem se mu vysmekne a otočí jejich pozice, takže teď tiskne ke zdi ona jeho. Zadívá se mu do očí, na rtech slabý úsměv. Ale můžu ti upřímně říct...že ve mě vyvoláváš pocity, které už jsem dlouho nezažila. Otře se provokativně svým tělem o jeho.

[Tony Dolohov]

A jaké je tvé oblíbené zvíře? +zeptá se se zájmem+ Odhadoval bych tě na nějakou kočkovitou šelmu +když se mu vysmekne a přitiskne ho ke zdi, nechá se... kdyby doopravdy nechtěl, nepovedlo by se jí to. Zvedne ruce ve vzdávajícím se gestu a nechává jí jejích pět minut moci nad ním+ Vždyť to říkám... šikovná hbitá kočička +usměje se uznale a konečně dá ruce dolů, položí je kolem jejího pasu a přitáhne si ji k sobě+ Jaké pocity... povídej... to mě vážně zajímá... většinou nedávám ženám šanci projevit se... máš privilegium +přejede jí pomalu dlaní po nahé noze od kolena nahoru, až ke stehnu, jeho oči i v té tmě mají světle modrou barvu, není v nich žádný náznak krutosti tygra, kterého v sobě skrývá, jako by ho chvíli držel v sobě spoutaného, i jeho úsměv je měkký, jakoby nechával Becce šanci mít nad ním chvíli moc, dokud může, než se mu šelma utrhne z řetězu a je jenom na ní, jestli té šance využije+