Pokoj Johna Wilmota

[yohannka]

Osud, +nechá si packu políbil a sleduje ho+ říkala jsem vám přece že... jsem zadaná... a navíc, já nikdy nebyla pro nikoho zrovna dobrým osudem +usměje se na něho a nadskočí při těch ranách+ ježiš! +nakukuje kdo to je+

[Adelstein]

To si teda přeju! +zavrtí na něho, obejde ho a ještě do něho přitom širokýma ramenama nenááápadně drcne a dojde až k yohannce+ Myslím, že byste si měla jít prohlídnout svoje nový pokoje, madam. +důrazně a lehce vražedně ji provrtává pokojem+ Než dělníci odjedou a už nebude nikdo KDO BY TO OPRAVIL. +šlehne pohledem po vyžleti u dveří+

[John Wilmot]

+postaví se k Yohannce jako by ji chtěl bránit+ Takhle se s dámou nemluví. +obrátí se k Yohannce+ Rozhodně Vás nenechám odejít ve společnosti tohoto netaktního hrubce.

[yohannka]

Adelstein: eeee +rychle vstane a urovná si šatky+ jistě.. to máte.. pravdu

John: ne Johne!! +chytne ho za ruku+ to je.. v pořádku! já tam fakt musím jít +rychle přikyvuje aby si John nix s Adelsteinem nezačínal, protože ten by ho byl schopnej zabít+ Jenom si to v klidu dojezte +usměje se rychle a ještě rychlejš mezi chlapama proklouzne na chodbu+

[John Wilmot]

+vrhne na Adelsteina nepěkný pohled a zabouchne za ním dveře, pak se vrátí ke snídani a hlavně k vínu+

[Adelstein]

+zdvihne bradu a pohrdlivě se na Johna ušklíbne, počká až yohannka projde a odejde za ňou+

[John Wilmot]

+běhá po pkoji, zapaluje svíčky, chystá všechno na večeři s Yohannkou+



+pak se zamyslí a pustí hudbu+

http://www.youtube.com/watch?v=2BW0jYUL-jE

+usměje se pro sebe a jde pro Yohannku+

[John Wilmot]

+posadí ji na židli a na talířku před ní je náhrdelník+ Ten je pro vás... +skloní se k ní a zašeptá jí do ouška+

[yohannka]

+dojde tam a zírá+ páni.. ty svíčky a.. +usadí se a kouká na náhrdelník+ ale.. to ne, to si nemohu vzít.. +udělá na něho oči+ to je moc...

[John Wilmot]

Jen si ho vezměte, přece byste mi nechtěla zkazit radost. +vezme ho a připne jí ho na krk+ Vedle vaší kásy se úplně ztrácí.