Finská sauna - venkovní:)

[Rebecca Altamirano]

Neuhne jeho pohledu a nepatně se pod jeho rukou zachvěje. Když však uhne těsně před jejími rty, nespokojeně se zamračí a pozoruje ho, kam jako jde. Když se vrací, s větvičkou v ruce, nepatrně se jí rozšíří zorničky, ale zároveň jí rty zvlní uličnický úsměv. Copak s tím máš v plánu? Zametat předpokládám nebudeš. Uculí se pobaveně, nedokázala si tu poznámku odpustit.

[Tony Dolohov]

+dojde k ní a pobaveně se usměje na ty její dohady+ Zametat ne... ani nemám v úmyslu na tom koštěti odletět +usmívá se potměšile. Postaví se ke schůdku, na kterém Becca leží a rozkročí se+ Otoč se +rozkáže jí zhrublým hlasem+

[Rebecca Altamirano]

Chvilku si ho bezeslova prohlíží a v očích jí prokmitne vzdor. Pak ale pomalu vstane, stále se mu dívajíc do očí. Otočí se a rukama se opře o horní schod. Ohlédne se přes rameno a upřeně se mu zadívá do očí.

[Tony Dolohov]

Co ten vzdor v očích, upírko +postaví se k ní zboku a přejede pohledem ladnou křivku jejich zad+ Nejsem zvyklý, aby mi někdo odporoval. A pokud ano, bude potrestán +dotkne se její kůže a prsty jí pomalu přejíždí po páteři, obratel po obratli, jako by je počítal. Ničím to nepřipomíná trest+

[Rebecca Altamirano]

To bude tím, že já zas nejsem zvyklá, aby mi někdo cokoliv přikazoval. Ušklíbne se. Vlastně příkazy bytostně nesnáším. Dodá se zablýsknutím v očích. Zachvěje se pod jeho doteky a svaly má napnuté jako struny. Neví co od něj čekat a tak je pro jistotu připravená na všechno. Ty musíš mít všechno a všechny pod kontrolou, že? Pozoruje ho přivřenýma očima.

[Tony Dolohov]

Ale poslechla jsi +spokojeně zavrní jako kocour, kterého páníček hladí v klíně+ O tom nikdy nepochybuj +zdůrazní, že má za každé situace vše pod kontrolou. Pod rukou ucítí, jak se Becca chvěje a jak je napnutá v očekávání. Koutek rtu mu zacuká, jak má teď nad ní navrch, to se mu líbí+ Uvolni se +zašeptá a hladící dlaň vymění za březovou větvičku, kterou jí jemně přechází po zádech+ Neublížím ti... moc...

[Rebecca Altamirano]

No jo, sama tomu nemůžu uvěřit. Utrousí sarkasticky. Pak se zhluboka nadechne a vydechne, aby se trochu uvolnila, moc to ale nepomohlo. Tohle prodlužování toho, co přijde ji za chvíli asi dožene k šílenství. Prohne se v zádech pod hladící větvičkou a pohlédne na něj. Vidím, že si to opravdu užíváš. Pousměje se a přehodí si vlasy ze zad na stranu.

[Tony Dolohov]

Ovšemže si to užívám... ty jsi taky předtím nebrala ohledy na mne, když jsi mě pomalu mučila +usměje se a nenechá se vyrušovat+ Nespěchej... všechno má svůj čas +najednou se rozmáchne a bez varování jí prudce šlehne větvičkou po hýždích, až to musí Beccu pěkně štípnout. Okamžitě se jí na kůži objeví rudé stopy. Přejede jí rukou po zadečku a jeho dlaň jako by rány ihned léčila. Hned nato však šlehne znova. A zase.. a další. Na její kůži dopadají další a další rány. Ovládá se, aby ji to moc nebolelo, je to hra a ne mučení vězně. Přimhouřenýma očima sleduje zarudlé šrámy na Beccině pozadí a vzrušeně si olizuje rty+

[Rebecca Altamirano]

Chtěla nejspíš odseknout něco ironického, když jí na kůži dopadne první rána. Vyjekne spíš překvapením, než bolestí. Rány jsou přesně na té hranici mezi bolestí a rozkoší, snaží se uhýbat, ale zároveň se ještě víc prohýbá v zádech. Cítí jak má zadek rozpálený a klín zvlhlý vzrušením. Kousne se do rtu, aby potlačila zasténání.

[Tony Dolohov]

+už se nedokáže ovládat, ztvrdlý penis mu už bolestivě cuká. Odhodí větvičku a postaví se těsně za ní. Bez příprav pronikne do ní odzadu, tvrdě, surově, bez mazlení a přiráží ji každým pohybem dál do lavice. Prsty zatíná do jejích boků a se zhrublými vzdechy vzrušeně pozoruje, jak jeho penis pravidelně mizí v její mušli+