Putyka

[Markýz de Carabas]

Kain: +nevzrušeně si dočte odstavec, udělá v knize oslí roh, zavře ji a položí na stůl+ Kaine... Ty ještě žiješ? +zeptá se ho s potměšilým úsměvem+ Příteli. +poznamená pak+ Dáš si se mnou víno? +ukáže na svou lahev+ Není nic moc, ale lepší jsem na trhu nesehnal.

[Kain]

Markýz: +V očích mu po jeho otázce blýskne, no něco od něho potřebuje, jinak by mu toho věnoval víc, než jenom kyselý úsměv. Složí si z hlavy kápi a přisedne si k němu. Víno však odmítne.+ Něco od tebe potřebuji. +upřeně se mu zahledí do očí.+

[Markýz de Carabas]

Kain: +vezme skleničku s vínem, napije se a chvilku se na něj mlčky kouká, pak skleničku položí, opře se o překloktí o stůl a nakloní se k němu+ To je mi jasné, prvorozený, že jsi za mnou nepřišel klábosit. O co jde? Ale nic si od toho neslibuj.

[Kain]

Markýz: Od tebe si člověk těžko může něco slibovat. +vrátí mu jeho zdvořilé poznámky.+ Potřebuji získat jeden... magický předmět. +pokračuje po chvilce. Sáhne do kapsy a vyloví odsud kousek přeloženého papíru. Po pultě ho posune markýzovi tak, aby nikdo nemohl zahlídnout jeho obsah a upřeně Carabase pozoruje, když si ho čte.+ Víš o něčem takovém?

[Markýz de Carabas]

Kain: +opře se o židli, dýchne si na nehty a vyleští si je o klopu kabátu+ Já vždycky plním sliby, obchodní smlouvy. +řekne jen tak mimochodem a pak se koukne na papír, co mu Kain přisunul, zvedne jedno obočí, koukne na Kaina a pak zas na papír, pak se zase opře+ Náhodou vím. Je to jedna... +pak zmlkne+ A k čemu tohle tobě bude?

[Kain]

Markýz: +Pozoruje ho přimhouřenýma očima. Tahle jeho gesta bytostně nesnáší.+ Jo, já vím, že plníš. Taky si za to nemálo účtuješ. +odfrkne opovržlivě. Přestane se však mračit, když Carabas řekne, že o něčem takovém ví. Jeho zvídavé otázky se mu ale vůbec nelíbí.+ Odkdy se zajímáš, co zákazníci dělají s tovarem, který jim prodáš? +zeptá se, ale pokračuje.+ Není to pro mě, ale pro.... +nedořekne, jenom se mu upřeně zahledí do očí.+ ... jsem si jist, že to uhodneš.

[Markýz de Carabas]

Kain: +usměje se na něj bělostnými zuby+ Jsem zvídavý muž. +zase se napije vína+ Obvykle se nezajímám, ale u tebe si nemůže být jeden jistý, k čemu co použiješ. +zbystří a zase se k němu nakloní, zamračeně se mu koukne do očí+ S kým ses to zase spojil, Kaine? Měl by sis dávat pozor na svoje spojence. +ušklíbne se+ Ber to jako radu zdarma.

[Kain]

Markýz: Já tvé rady nepotřebuji. Obzvlášť když je dáváš zdarma. Takové nemůžou stát za nic. +ušklíbne se.+ Byl bys bohatý muž, Carabasi. Nakonec, jsem si jist, že by tě můj spojenec zaujal. +nakloní se k němu a ztiší hlas do takového šepotu, že i markýz ho sotva slyší.+ Tys nikdy nechtěl pokořit Boha? +zeptá se a z jeho upřeného, až fanaticky nadšeného pohledu, běhá mráz po zádech.+

[Markýz de Carabas]

Kain: Peníze mě nikdy moc nezajímali. +kouká na něj a poslouchá ho a pak mu ztuhne pohled, když mu to dojde, ale hned se zas uvolní+ Ty jsi se zbláznil. +řekne suše+ Až moc spoléháš na svoje znamení, Kaine. Tohle ti neprojde, někdo si toho všimne, ale já, já s tím nechci mít nic společnýho. +schová knihu ze stolu do kapsy svého kabátu+ Se mnou nepočítej. +zvedne se+ A už za mnou nikdy nechoď. +ušklíbne se+ S Bohem.

[Kain]

+Úsměv mu v okamžiku zmizí z tváře a do jeho očí se vkrade zloba. No hned ji ovládne, protože moc dobře ví, že takhle nic nezíská.+ Carabasi, počkej. +taky se zvedne.+ Prozraď mi alespoň, kde to mohu najít. A já ti slíbím, že už za tebou nikdy nepřijdu. +upírá na něj pohled.+