lůžkové oddělení

[Remus Lupin]

Fab:*jen se pobaveně ušklíbne, že panáka neodmítá nikdy*To je fakt, kdo by tady pak chodil vyšívat pacientky, že...nebojte, včas se odklidím, nerad bych, aby vám tady pacienti pomřeli na infarkt, kdyby jim kolem postele pobíhal vlkodlak...

Styx: Spikli? ale né, něčeho takového nejsem přece schopen..*usměje se a usadí se na postel* Vrátil...kupodivu tam bylo všechno...ale moc jsem se tam nezdržoval..nevypadalo to na zrovna přátelské prostředí...asi nemají tamní obyvatelé rádi prolévání krve na svém území...*poznamená* že to vezme takový konec jsem nečekal...*zatváří se trochu provinile, že ju tam vzal a málem ji něco sežralo*

[Styx]

Remus: Hm... čekala jsem spíš, že nám někdo.. něco.. rozbourá tábor, aby nás varoval nebo úplně vyhnal z jejich území +uvažuje+ Ani jeden z nás nemohl vědět, co tam na nás čeká... šli jsme do toho oba dva dobrovolně +mrkne na něj povzbudivě, když vidí, jak si připouští výčitky+ Neboj... až se dám trochu do pořádku a vrátíme se tam, to už budeme dokonale připravení na ty exotické příšery +uculí se na něj+

[Remus Lupin]

Styx: asi to nestihli...a nebo to bylo fuk, hlavně, že se zdekujeme pryč...hlavně se dej do pořádku...zbytek počká.*koukne na ni, že žádné hry na hrdinku nejsou třeba* a třeba se tam i vrátíme.*přikývne* natolik zvláštní prostředí jsem nečekal...asi proto je to tam tak nezničené...žádný člověk se tam nezdrží natolik dlouho, aby stihl udělat binec..

[Fabien]

(Na chvíli se odmlčel, ale už je zase při smyslech.. )

Styx: +Stihl dojít pro požadovaný čaj a teď se vrací s tácem a naservírovanou snídaní.+ Normálně na to máme personál, ale protože jste promionentní pacientka, která potřebuje opravdu DOZOR, tak vás obsloužím já. Jak tak na to koukám, mám dojem, že vám v té noze trochu cuká, ne?

Remus: +Nabídne mu jeden ze šálků pořádně silné kávy, které přinesl spolu se Styxiinou snídaní.+ Už jste dneska měl? Bez toho skoro ani neotevřu oči. Co vy vlastně v té Indii děláte. Pořád se tu o tom mluví. Vy tam máte nějakou práci?

[Styx]

Remus: My jsme se tam ale chovali vzorně.. kdoví, proč nás nenechali na pokoji. Anebo nás brali jako snadnou kořist.. neměli jsme žádné mimikry. Příště si vezmeme vojenské maskáče anebo neviditelný plášť +zasměje se+

Fabien: Ta nadstandardní péče je v ceně? +culí se nad tou vlastnoručně hlavním doktorem naservírovanou snídaní, poděkuje a napije se horkého čaje, přijde jí k duhu+ Tak to se vám opravdu jenom zdá... já žádné cukání nevidím +zatlouká ostošest a rychle přehodí deku přes nohu+ Už je zítra? +culí se nevinně a hladově se zakousne do jídla. A pochopitelně nabídne i Remusovi+

[Fabien]

Styx: Nadstandardní péče...jistě...speciální káva z vlastních zásob pro vašeho muže...a čaj nemocniční s přilitou desinfekcí.. + Zase opatrně odhrne peřinu.+ Jste ještě horší lhář než moje kolegyně Molly. Té to takyn ikdy moc nešlo...

[Styx]

Fabien: No, jíst a pít se to dá, tak co... a docela mi od včera vyhládlo +dojídá pomalu+ Já nelžu... já opravdu nevidím, že by mi cukala noha +to nekecá, zvenku jí opravdu necuká+ Molly a lhát? To určitě ne, my to vůbec neumíme +tváří se jako neviňátko+ Kdepak je, holka zlatá...?

[Fabien]

Styx: +Decentně osahá horkou nohu, jak tělo bojuje s drobným zánětem a vůbec se vyrovnává se ztrátou krve a tím vším ostatním.+ Jo..pořádně se najezte. Ale opatrně, aby se vám neudělalo špatně od žaludku. Někdy se to stává..
Holka zlatá..+protočí oči+...je někde s druhou holkou zlatou Memory! Mám nejasné podezření, že se holky zlatý chystaly na návštěvu k tomu bambulovi s vejložkama, co mi lezl za Tirage! Jak von se to...jo..Amon!

[Styx]

Fabien: +chvilku ho pozoruje, jak ji tam omakává nohu+ Tak jak to vypadá... bude to dobré, nebo mi ji budete muset uříznout? +ušklíbne se+ Co máte proti zlatým holkám? Náhodou zlato je ještě pořád vysoce ceněné +přikývne+ Aha.. tak za Amonem.. tak to tam bude dneska veselo +zasměje se+ Pozdravujte je ode mne, až se vrátí. A teď bych si chvíli pospala, aby mi to rychle uteklo +chytne Remuse za ruku, aby jí nedejmerlin neutekl za sestřičkami, když bude spát+ Doufám, že až se probudím, už bude zítra.

[Remus Lupin]

*musí se usmát, jak se ho chytne, stiskne ji ruku nemíní zatím nikam utíkat*