Zákulisí

[Jason]

*kouká na něj* kam mě to vedeš?*nakloní hlavu na stranu* se mnou jít nemůžeš...

[Kocour]

Mňau? *hledí na něj tázavě velkýma jako hvězdy modrýma očima*

[Jean-Claude]

Copak se to tady děje, můj vlku?*ozve se Jasonovi za zády. J-C se tam objeví, aby se podíval, kde se mu Jason toulá a proč na zavolání nejde...to všechno se skrývá pod sametovým hlasem, jemně, ale je to tam* a..co je tohle?*padne mu pohled na kocoura a založí si ruce* nepamatuji se, že bych tady zakládal zoo...*sjede si mlčícího Jasona, ale pak ho upoutá Kocour a jeho oči, tak nezvyklé...přijde blíž a prohlíží si ho, jako by se probíral staletími, které prožil, jestli za tu dobu něco takového už viděl nebo ne...*

[Jason]

*Jason se jen nadechne, a pak radši zas splaskne, do očí JC se radši nedívá, jen čeká, co bude*

[Rebecca Altamirano]

Jak prochází zákulisím, všimne si nezvyklého shromáždění. Dojde k nim a nahlédne J-C přes rameno. Ahoj, copak se tu dě... Zmlkne když uvidí Kocoura, jak na ně zírá těma svýma obrovskýma modrýma očima. No nazdar, tygře. Copak tu děláš, hm? Přišel jsi se seznámit s mými přáteli? Culí se pobaveně. Doufám, že nezlobil...? Koukne na Jasona a na J-C a pohledem zkontroluje, jestli jsou koberce vcelku.

[Jean-Claude]

*jak se mu tak Beccs natahuje přes rameno, tak neodolá* To je tvá, kočička, ma belle?*zapřede ji u tváře medově a na kůži ji zašimrá jak jeho dech, tak i hlas, který se jí po ní smekne jako kožešinka*

[Rebecca Altamirano]

Trhne sebou, jakoby se spálila a srdce se jí snad na pět vteřin zastaví. Pomalu se nadechne a vydechne. Ne-e. Není. Kocour není ničí, ale Postrach a Man by o něj jistě neradi přišli. Vysvětlí a radši o krok ustoupí, to jeho osobní kouzlo je horší jak deset matoucích kleteb.

[Jean-Claude]

*usměje se šířeji, očka mu pobaveně zajiskří, když vidí, že se neminul účinkem, hajzlík* Kocour..Man s Postrachem?*povytáhne obočí a podívá se zpátky na Kocoura pořádněji, upře na okamžik pohled do hvězdných kočičích očí* co je zač....*promluví si tak napůl k sobě, napůl k ostatním*

[Rebecca Altamirano]

Zamračí se na něj, aby dala najevo, co si o těch jeho hrách myslí, ale stejně se nepatrně pousměje. To nikdo vlastně přesně neví. Odpoví na jeho otázku, když už padla. Ale je to opravdu neobyčejné zvíře. Neobyčejně vražedné. Zdůrazní a usměje se na objekt rozhovoru.

(hehe, a já už vím, odkud Kocour je, ale nechci spoilerovat:P jedině na přání:D )

[Jean-Claude]

*přimhouří oči, dobře ví, jak to na damstvo působí, tak jen zatřese hlavou* víš, že to můžeš říct nahlas...*sleduje její zamračení* ale je otázka, jestli tě poslechnu...*dodá sametově*

*jinak čeká, co zmíněná "číča tuším odkud je" udělá*

(jsem trochu šmírovala dopředu no, při čtení.. ale tedy nostalgie převeliká...ale stejně, moh taky napsat něco z minulosti Klubu:p)