lůžkové oddělení

[Edward R. Vertuex]

Fab: Jo! Jaks moh´? +Přidá se ke kamenování, charakterně. Zase rozehrávají známé hry.+

Molly. Cože? Mamut je králík? Ne, králk. Mamut je to! +Vidí, že je stále pěkná a stále pruží , uzná ji za boje schopnou, odvedenou.+

[Fabien]

Molly: +Vyplázne na ní jazyk.+ Překvápko!!! Eště bys mi chtěla do výběru doktora kecat.

Ed: Vidíš! Furt je drzá! Jak sem moh? Dyť ji slyšíš! Pořád remce! +Jojo, staré známé hry.. +

[mollyz]

Ed: Jo..mamut je králík. S mamutem by u svojí holky těžko uspěl!

Fab:+ Vyplázne pro změnu ona jazyk na Fabiena.+ Jo, remcala bych ti do toho, protože jsi rozumu mdlého a chabého svalstva...

Ed:+ A jak Eda líbla, zavětřila.+ Vy už popíjíte, kluci...a my tu zachraňujem život a vy chlastáte!

[Edward R. Vertuex]

Fabien: +Mrkne na něj.+

Molly: +Vrátí jí polibek - na čelo.+ To víš, Máří. My nejsme duševně slabí - umíme pít a léčit zároveň! +Culí se a schválně na ni dýchne .+ To mi poslala paní Fabienová. tak asi půl sklepa. +Libuje si.+

[mollyz]

Ed: Hamouni hamižný! Sosat si beze mě!!! Já chci taky...a chci slyšet všechno, co jsi celá ta léta dělal!+ Pak se otočí k pacientovi.+ Ovšem jestli jste přišli nejdřív léčit - úplně jsem koukala. Představte si. Jed z vlaštovčích ledvin!!! Myslela jsem, že tyhle vlaštovčí zábavy přestaly být v kurzu někdy v devátém století. Myslím, že ta potvůrka, co pokousala tohle dítě, byla pečlivě vyšlechtěná k podobným účelům...

[Edward R. Vertuex]

Molly: Nojo, ty chceš taky, co tě znám. Nic nového. Ale to se divím, že by zrovna tobě paní Fabienová nic neposlala. Bylas její protěž a možná i potencionální snacha, ne? +Pošťouchne ji loktem malinko pod žebra.+
Vlaštovka? Jseš si jistá? Co za mrchu dokáže předávat tenhle jed kousnutím? +Nakloní se nad pacienta a zkoumá ránu pokousání.+ Fakt ledvinový? Nesbírají se ty dryjáky spíš v játrech? A že ho to teda kouslo? Říkal?

[Memory]

Mem: +Nejprve zapáleně vedecky.+ Ano, našla jsem protijed. Byla to náhoda, ale myslím, že bude fungovat. V laborce to reagovalo rychle.+ A pak koukne, jak se Mem sklání nad mladíčkem.+ No ne, Mem! To mládě se ti vážně líbí.

Molly: "Páni, Moll, ty si vážne skvelá." usmeje sa na ňu. "Tak kedy sa pustíme do liečby?" pozrie na ňu. Keď ju takto obviní , hneď od lôžka odskočí a už sa nad ním nenakláňa. "Ale prosím ťa. Nič také!" pokrúti vehementne hlavou.

Keď sa tam objaví Edward, zostane tak trochu bokom a zvedavo si ho obzerá. No zatiaľ sa neozýva.

[mollyz]

Memory: Nechala bych mu dokapat, co tam teď má a pak dala tohle..+zakvedlá lahvičkou s protijedem. Obojí bude mít protizánětlivý účinek...A Memory! Tohle je Edward Vertuex...náš bývalý spolužák! Seznamte se!

Ed: Nicolette mě zásobuje vínem pořád. + Trochu se zapíří.+ No, myslím, že ve mně snachu asi chvilku viděla, to je fakt, ale naštěstí mám náhradnici!+ Kouká na Jacoba.+ V játrech jak v ledvinách. Obojí jsou čističky organismu. Podle Katty toho moc nenamluvil. Jen že ho to kouslo, pak chvíli blábolil a upadl do bezvědomí. V každém případě se to prý hrozně rychle šířilo...Co si o tom myslíš?

[Edward R. Vertuex]

Memory: (Nejspíš nejde si Memory nevšimnout, když se sejdou nad lůžkem pacienta ) +Když si začne prohlížet pacienta, netrvá nani dvě vteřiny a dívá se do tváře krásné mladé slečny, která se též sklání nad lůžkem. Zapne společenský milý úsměv a trochu víc zintenzivní své modrooké záření.+ Dobý den. Já jsem Vertuex. Edward.

[Edward R. Vertuex]

Molly: +Chce pronést něco o tom, že je s podivem, že se Molly ještě umí červenat, a že je to stejně jen kvůli tomu vínu, co dostává od paní Fabienové, protože jinak už se vůbec nestydí. Ale před cizí kráskou brzdí.+ No, jestli je to ta Katty, ta vrchní sestra, co jsem ji viděl v hale, tak se mu ani nedivím, že nemluvil. Ona působí poněkud autoritativně. Ale když jsme u toho vína - uvažovalas o tom, že tyhle jedy se dají neutralizovat a dostat z těla alkoholem? Máte tu něco? Jasně, že ne do žíly. Ale napít se ho snad dokážeme přimět.