kutloch pro zaměstnance

[mollyz]

+Vejde za chvilku do kutlochu za ním a naleje si sklenku. Má svoji na pracovním stole a i když není tak vyleštěná jako ta Edova, stále je v ní barva vína dobře vidět.+ Přemýšlíš, jestli jsi udělal dobře, že jsi přišel, Ede? Kde jsi byl doteď?

[Memory]

(Edward: Neber to osobne. Memory len trochu prudí . Dalšieho doktora tu naozaj potrebujeme)

[Edward R. Vertuex]

Molly: Kde? Proč se ptáš? +Při vzpomínkách a úvahách mu zrovna není moc do řeči. A Molly také není úplně ta osoba, které by se chtěl svěřovat. Staré časy byly fajn, ale jeho kámoš byl a snad je pořád hlavně Fabien.+ Tak různě. Naposled to byla skoro první linie. Takovej zapadákov - co si neuděláš, to nemáš. A jak dlouho jste vy tady?

[Fabien]

+Vleze do kutlochu a tváří se naštvaně.+

Molly: Moll, mohla bys prosim tě jít vobvázat nějakýho mameluka na ošetřovnu? Asi ho vzal někdo krumpáčem po hlavě.

Ed:+ Když Molly odejde, naleje si sklenku a koukne na Eda.+ Tak už víš, proč tě tu potřebuju? Z těch ženskejch by mě za chvilku třeplo...

[Edward R. Vertuex]

Fabien: Tak na supervizi? Ale to je jiná smlouva a hlavně jiná práce, než jsi psal. +Ušklíbne se.+ Jo, s ženskejma je to těžký. Máří je Máří - furt stejná. Člověk ji většinou lehce odhadne, co udělá. Ale nikdy jsem jí moc nerozuměl. Ale je to hodná holka. A ta druhá - netuším, co chce. Zdá se, že ať udělá kdokoli cokoli, bude naštvaná a uražená. Asi mi není dáno porozumět údajně něžnější polovině lidstva. +Zavrtí hlavou.+ Nakonec z toho nejlíp vyjde ta sestra tygřice - hned víš, na čem jsi, a k tomu je moc hezká. Ale na hokly. Život zatracenej. +Zafuní při výdechu a napije se.+
A co ta tvoje princezna? Jaká je? Taky tak protivná a nebezpečná?

[Fabien]

Ed: +Žíznivě loká vínko.+ Hele, smlouvu mám připravenou..jen ji tady najdu a hodím ti ji na k nahlídnutí...+ Začne se přehrabovat v hromadě svých krámů.+ Jo...Máří...tu znám tak dlouho, že bych za ní moh i mluvit a vona by se nemusela ani namáhat votvírat pusu. S Memory je to jiný. Ta tu není tak dlouho a já tu...ehm...no, moc nebyl, takže mě taky vždycky něčím překvapí. Jako doktor je fakt dobrá...Ale nemám ani šajna, jestli někoho má a jak to má v soukromí...
Katty by se asi dokázala i přemoct...zkus to!
Moje holka je nádherná..+povzdechne si.+ Někdy se umí pěkně rozčertit, ale ta divokost jí sluší. Je taky hrozně něžná a sladká...a chytrá...Je s ní velká legrace...a je nádherně voňavá...+zapálí si rychle cigaretu.+ A je teď...ztracená...+spolkne to jako že tomu vlastně sám nevěří.+
A ty? vyprávěj o sobě, chřestejši...

[Edward R. Vertuex]

Fabien: Je to nezvyk. Poslední léta jsem byl na takovém výstrkově. Velká rozloha a málo lidí. Třeba i den cesty k další osadě. Dělali jsme všechno dost na koleně. Vybavení docela bylo, ale stejně člověk musel dost improvizovat a zapojit alternativu a taky babské rady. Ale lidi jsme zachránili, vyléčili. Taky nejspíš byli trochu drsnější a odolnější než tady. +Dívá se, jak hledá ve svém důsledném pruském pořádku.+ Nějak jsem si zvykl, že jde o výsledky a o skutečný stav věcí. Nějaké hry a prázdné zásady - to mi jde ještě víc proti srsti.
Tak to ti děkuju - fakt nepotřebuju, aby se někdo přemáhal. Svoje jsem si odšukal a nejsem sexuální štvanec, abych přemlouval někoho, kdo o mmě nestojí.
Zní to jako idyla, neuvěřitelně. Jaks mohl takovou úžasnou slečnu ztratit? Takový bych se já držel jako umm.. košile. teda, prostě držel a hlídal si ji.

[Fabien]

Ed: Jo, tyhle vystrkovy jsou prima. Trochu mi to připomíná u nás doma. Tam se taky léčí na koleně. Ale chápej - tohle je velkej špitál a hodně rozdílných názorů. Většinou si do toho navzájem nekecáme. Každý si odléči svoje a v klidu. Hlavně - a to brzo poznáš - málokdy se nás tu sejde tolik. Často jsem rád, když pokryju služby. Je to tu docela náročná služba. Pořád jedním okem ve střehu, i kdybys byl v úplně jiným vesmíru zrovna.
No - já jen nabízel, když ses tak vyptával..+ušklíbne se.+
Já si svoji slečnu hlídal a držel se jí. Opravdu ji mám moc rád. Odešla na nějakou misi - ona cestuje mezi vesmíry a tak..a odešla tam i s tím Mollyiným. On je to něco jako její brácha. No - a ztratili se. Jsou někde a nemůžou zpátky a my nemůžem za nima. Je to pocit - kamaráde - pocit jako když se topíš, ale nekonečně dlouhou dobu se nemůžeš vyhrabat ani na hladinu ani klesnout ke dnu.

[Edward R. Vertuex]

Fabien: Jo, k vám bych se zase rtád někdy mrknul. A tady taky uvidíme. +Přikývne.+ Máš to těžký, brácho. Ale z vlastní zkušenosti vím, že se každý topí tak dlouho, dokud ho to baví. A jestli jde ke dnu, nebo nad hladinu - to je taky jeho volba. Ale musíš něco udělat, rozhodnout se. Topit se je paradoksně svým způsobem pohodlnější. Jinými slovy - když chceš, tak se top. Nebo zvedni zadek a udělej něco. +Upije vína.+ A nejhorší je, že člověk si připadá ubohej a pak zjistí, že to není ani tak osud, s čím se potýká, ale vlastní tupost... O tom já něco vím.

[Fabien]

Ed: Rád slyším tvoje rady, kámo. Ovšem teorie je jedna věc...a v praxi je to jiné. Ale nechme to. Mám nějaký plán a myslím, že bude rozumné, když ho někdy v blízké době proberu s Molly.
Ale byl bych moc rád, kdybysme někdy zajeli spolu k mámě. Moc ráda tě uvidí. Však myslím, že se mezi mladšími cítí jako ryba ve vodě. Hele, co to bylo za vystrkov, kdes byl? Podle toho, jak to líčíš, to byl nejspíš úplně jiný kontinent - nebo se mýlím?+ Sedne si, nohy nastrká pod zadek, zapálí si a se zájmem se zahledí na kamaráda.+ Podle všeho ti tu přijdeme zhýčkaní...ale vážně počkej - co vypadá, že je jako v bavlnce se nakonec ukáže jako zabalené v ostnatém drátu...ale vínko máme furt dobré..