Bea: tak tohle jsem nechtěla. promiň. velmi pravděpodobně je to moje krize, co se prohlubuje. taky nevím, kdo co chce. ani co můžu chtít já a co se ode mě očekává. blbá situace. ale jak říkám, nejspíš má chyba.
opravdu jsem se Tě nechtěla dotknout. ani ostatních. tuším, že přípravy zaberou čas a energii a že je člověk zklamán, když nemá očekávaný ohlas. psala jsem třeba takhle pár článků do Pentu.
napsala jsem, jak to vnímám já. uvědomuju si, že v tom může být velký podíl mých vlastních věcí, se kterými nemáte nic. ale nějak se mi zdá, že to do sebe hodně zapadá. takovým tím způsobem, že všichni jsou otrávení, z toho, že ostatní nereagují podle jejich očekávání. tady spíš přání. očekávání jsou vlastně taková, že to bude spíš slabší. a přesně tomu odpovídají i ty reakce. je to slabší. a jsme zase o kousek otrávenější. myslela jsem, že nás třeba napadne, co s tím. a že se podobně cítíme všichni. ale padlo to přesně do toho očekávání, že to bude slabší - lemra, nikam nejde, nepíše a ještě má řeči. to je mi líto, že to takhle vyzní. a moc nevím, co s tím - s tou nenáladou, nebo jak to napsat. a není to záležitost posledního měsíce. rozhodně si už delší čas nepřipadám, že by někdo slzel z toho, že se nepotká s mými postavami, spíš je to mírný nádech toho "no nazdar, my k vám taky nelezem". nedivím se. proč by to taky mělo být jinak? nic zvláštního jsem pro to neudělala, aby to bylo jinak. ale taky jsem neměla důvod udělat. přemýšlím, proč to tak je.
