od Styx » ned úno 12, 2012 6:44 pm
Postrach: +v rybě mrká do tmy, netuší, kde se to ocitla, ale oddechne si, když slyší vedle sebe Postrachův hlas+ Jo, jsem v pořádku +akorát trochu odřená, jak propadla kamenným zažívacím ústrojím. Pak to s ní švihne a když zase nabyde vědomí, sklání se nad ní Postrach. Jsem v nebi, napadne ji první myšlenka+ Kde to zase sakra jsme... v Morii? +zeptá se nahlas, když vidí tu obrovskou sloupovou síň+ Tohle už není žádný labyrint, připadá mi, že jsme v úplně jiném světě. Doufejme, že tady neuvízneme navěky +jde dál, až dojde k oknu v zemi+ Zdá, že toto je jediná cesta ven odtud. Zkusím jej otevřít..? +pohlédne na Postracha, vzhledem k tomu stříbru to od něj ani nečeká a pak si klekne na zem a pokusí se okno otevřít+
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu
(heslo templářského řádu)