Koňské Stáje

[Vanessa]

Ty mně sem opravdu zveš? No to je úžasné, určitě přijdu. Chtěla bych vidět, jak to tady vypadá pod letní noční oblohou +mrkne na něj s úsměvem. Když si ji přitáhne k sobě, pochopí, že to byla jen záminka, není padlá na hlavu, ale nebrání se jeho objetí+ Sám? Tak to na tebe nikdo nečeká, že? +zvedne ruce a ovine mu paže kolem krku, dívá se mu přitom do tváře+ Na mně taky ne +pousměje se a políbí ho na rty, jemně a něžně, jakoby se s nimi seznamovala+

[Regulus Black]

Hledí jí zblízka do tváře a v očích se mu zračí zmatek. Zkoumavě si ji prohlíží, čelo má zamyšlené, nad něčím hluboce dumá, že ho ani nenapadne, aby ji políbil první. Až když se její rty dotknou jeho, vzpamatuje se, pevněji si ji přitáhne k sobě a polibek jí oplatí. Po chvíli se od ní trochu odtáhne, vezme do dlaní její tvář a dlouze se jí dívá do zelených očí. Na tváří se mu objeví úsměv. Jsi krásná. Zašeptá.

[Vanessa]

+postřehne, jak ji pozoruje+ Pročpak se na mne tak zvláštně díváš? +zvědavost jí nedá, aby se nezeptala, ale pak na to zapomene a zcela se oddá jeho polibku i objetí. Dlouze se líbají, stojící na kraji útesu a když se od sebe konečně odtáhnou, ještě chvíli se mu mlčky dívá do očí+ Měli bychom se vrátit +řekne po chvilce+

[Regulus Black]

Zastrčí jí pramínek vlasů za ucho. Nevím... někoho mi připomínáš, pousměje se a přivine si ji do náruče. Líbá ji a objímá, po hodně dlouhé době zase drží ženu v náručí. Pospícháš někam? Rád bych tě pozval k sobě domů, jestli to nebudeš považovat za moc velkou troufalost. Podívá se na ni pohledem, kterému nelze nic odmítnout.

[Vanessa]

+zbystří smysly+ Koho ti připomínám? To mě zajímá +trošku se od něj odtáhne, aby mu viděla do tváře a po chvilkovém váhání nakonec svolí s úsměvem+ Tak dobře, přijímám tvé pozvání. Ale večer musím být na Mýtince, abych mohla ráno odpočatá nastoupit na náročné hlídání zvěře.

[Regulus Black]

Připomínáš mi... odmlčí se na chvíli a pozoruje její tvář... někoho, koho jsem kdysi velice miloval. Skloní se opět k ní a vtiskne jí na rty další horký polibek. To jsem rád, že přijímáš mé pozvání. Měli bychom tedy vyrazit. Usměje se, chytne ji za ruku a vrátí se zpátky ke koním.

[Vanessa]

+jeho slova ji očividně zaujmou+ Podobám.. se na nějakou dívku z tvé minulosti? +snaží se skrývat vzrušení+ Ok, pojedeme. Ale počítej s tím, že o té ženě mi musíš vyprávět +vyžádá si od něj slib a vyrazí spolu ke koním+

[Regulus Black]

Proč tě ta žena tak zajímá? Pojí nás už jen hluboké přátelství, nic víc. Ujistí ji, že ten vztah je už dávno minulostí. Pomůže jí vysadit do sedla a sám si sedne na svého koně a vydají se klusem do stájí.

[Vanessa]

Nevyzvídám proto, že bych žárlila +rozesměje se pobaveně+ Ta žena mě zajímá ze zcela osobních důvodů. Budeš mě muset s ní seznámit +sedne si do sedla a vrátí se pomalu zpátky+ Už budu muset jít, zítra mě čeká náročný den. Tu návštěvu tvého domu v Londýně necháme zase na jindy +stoupne si na špičky a políbí ho zlehka na tvář+ Bylo mi s tebou moc fajn +usměje se a najednou je pryč+

[Regulus Black]

Než se naděje, tak ta černovlasá kráska mi zmizí přímo pod rukama. Dotkne se prsty místa na tváři, kde se ho dotkly její rty a pousměje se. Po předlouhé době se opět cítí trochu šťasten. Ustájí oba koně, utře zpocenou srst, hodí jim sena a doplní čerstvou vodu. Pak se přemístí na Grimmauld.