Služební byt

[Memory]

[Fabien]

Poly: +Otevře dveře do svého malého domova a v duchu se pokřižuje. Už na chodbě se válejí jeho dost špinavé boty, nemocniční oblečení připravené na vyprání a odpadkový koš, který chtěl Fab patrně před týdnem vynést.. + Promiň...omlouvám se...+snaží se binec zamaskovat..+ V pokoji je to lepší..fakt...

[Paola Ricci]

+vstoupí dovnitř a rozkoukává se. Je to trochu horší, než čekala , ale dělá, že to nevidí + Neomlouvej se, Fabiene, spíš bych se měla omluvit já, že jsem ti sem tak nečekaně vpadla +usměje se na něj a jde za ním dál do pokoje+

[Fabien]

Paola: +Přeskáče pár hromádek svinčíku a rychle překontroluje kanape v pokoji. To je naštěstí čisté, protože se na něm naposled povaloval. + Ne, ne...to je úplně super, že jsi tady! Sedni si, přinesu víno a zmrzku...A radši se tu moc nerozhlížej! + Zmateně jí posadí na sedačku a zmizí v malé kuchyni, kde je pak slyšet bouchání dveří lednice, otvírání lahve a cinkot skleniček. +

[Paola Ricci]

+taky překročí několik hromádek a posadí se na sedačku+ Je to tady přesně takové, jak jsme si představovala byt svobodného mládence +dodá mu trochu sebevědomí, když vidí, jak mu je trapně+ Ne, nebudu se moc rozhlížet +přikývne s úsměvem. Když Fabien zmizí v kuchyni, začne se rozhlížet, ale ne moc, jak mu slíbila;). Má docela cukání trochu mu to tam uklidit, ale není si jistá, jestli by to Fabiena neurazilo, tak tam jen sedí a čeká, až se k ní vrátí+ Nechceš pomoct? +zavolá na něj do kuchyně+

[Fabien]

Paola: Ne-e...to zvládnu...+zahuhlá a přitančí do pokoje, na podnose balancuje lahev s vínem, mírně opatlané sklenky a v dtuhé ruce drží veliký kýbl zmrzliny. Jeho huhlání je způsobeno tím, že mezi zuby nese dvě lžíce, velikosti lopat, zjevně uzpůsobené k pojídání zmrzliny. +

[Paola Ricci]

+rozesměje se, jak vtipně jí naservíruje víno i zmrzlinu+ Páni, ty sis určitě musel při studiu medicíny přivydělávat jako číšník +odsune loktem nějaké věci ze stolu, aby to měl kam položit a vytáhne mu z úst lžíce, aby je nedejbůh nespolknul, když by zakopnul o stůl + Ty jsi připravený opravdu na všechno +kouká mlsně na ten kýbl zmrzliny+

[Fabien]

Poly: Co se týče zmrzky, jsem vždycky připravenej na nejhorší! Děsí mě představa, že by třeba v místním obchodě došla! + Podaří se mu to všechno odložit a zhrout se na kanape vedle slečny.+ Díky...No, já si teda popravdě přivydělával jako prodavač zeleniny!+ Přizná se a rozleje vínko do skleniček.+ A co ty jsi studovala, když jsi knihovnice?

[Paola Ricci]

+nadskočí na kanapi, jak se tam Fabien zhroutí a udělá mu vedle sebe místo+ Prodavač zeleniny? Tak to by se mi taky líbilo. Jen nevím, co bych prodávala, protože bych tam schroupala všechno zboží +uculí se+ Já jsem studovala knihovnickou školu, protože knihy jsou moje hobby už od dětství, a pak Vyšší odborná školu knihovnických, informačních a sociálních služeb +vezme si sklenku do ruky+ Tak na co si připijeme? +koukne na něj s úsměvem+

[Fabien]

POly: Tak to jsi taková malá sovička..jako vždycky sedí v knohovnách na nejtučnějších svazcích a hlídají, zda někdo netrhá listy..+ usmívá se přiblble.+ Připijem si na to, že jsme se potkali a já bych připil na to, abysme se potkávali co nejčastějš..+pozvedne taky skleničku a zamumlá+...teda skoro pořád.