Salonek

[Styx]

Tak to jsi velmi náruživý bojovník, když nemáš nikdy dost. Boj je pro tebe vším, že? Jsou všichni Vikingové jako ty? +ten národ ji zajímá čím dál víc+ V tom máš částečně pravdu. Pokud bych byla dost mrštná, dokázala bych i s jednoručným mečem způsobit podstatně silnějšímu protivníkovi zranění. Jenže... já jsem tě nechtěla zranit +přistoupí ke zdi s vystavenými zbraněmi a vrátí svůj meč zpátky+ Myslela jsem, jestli se umíš ohánět jenom zbraněmi, anebo dokážeš bojovat i jinak... holýma rukama? +sleduje ho zkoumavě přes tu vzdálenost, která je dělí+

[Magnus Arnar]

Styx: My Vikingové jsme zrozeni z bouře a moře, jsme divocí, ale ne každý z nás je jen bojechtivý trollí balvan...Jsme i vzdělaní a zcestovalí...ale když se ptáš - ano, jsem náruživý. V životě, v boji, v lásce, ve všem. Ty jsi stejná, vidím to na tobě - musíš zkusit všechno, jinak bys měla pocit, že tvůj život protekl, aniž bys okusila všechny jeho slasti a strasti..+ušklíbne se na ní.+ Chceš se mnou bojovat holýma rukama? Ten boj mám rád!+ Nečeká na její odpověď a strhne ze sebe košili (teď konečně ) a znovu se bohatýrky napije.+ Můžeme to zkusit...+ Jeho polonahé tělo se teď vyjímá v ješeřelé místnosti osvícené ohněm z krbu a mnoha svícemi. Svaly mu na těle hrají, ale on je nijak nepředvádí. Jen tak stojí a čeká, co Styx.+

[Styx]

Vy seveřané jste drsní a tvrdí muži. To už jsi mi dokázal +nepochybuje o tom ani na vteřinu+ Máš dobrý postřeh... vychutnávám všech požitků, které mi život nabízí. Při mém zaměstnání nikdy nevím, jestli se dožiju zítřejšího rána a proto si užívám každého dne, jako by to měl být ten poslední +pousměje se, jak se Magnus chytá každého jejího slova+ Neřekla jsem, že chci s tebou bojovat holýma rukama. Jen jsem se zeptala, jestli dokážeš- +odmlčí se najednou, když ze sebe Magnus serve košili a chvíli si obdivně prohlíží jeho mužně stavěné tělo+ Jsi muž činu, Vikingu... do všeho se vrháš střemhlav +v hraném povýšení se snaží skrýt to, že je jím trochu vyvedená z míry+ Opravdu si myslíš, že bych ti mohla být v boji tělo na tělo rovnocenným soupeřem? +pomalým krokem se přibližuje k němu a nestydatě si ho prohlíží+

[Magnus Arnar]

Styx: Mýlíš se, paní! Vrhám se jen do toho, co mi přijde zajímavé, vzrušující a pro můj život účelné! Stejně jako ty - ani já nevím, zda dožiju příštího rána. Podívej, jak dopadla má rodina...+ Musel by být slepý, aby mu její neskrývaný zájem unikl. + Myslím, že bys to měla zkusit a uvidíš...

[Styx]

+dojde až k němu a po jejím chvilkovém zájmu není ani památky. Postaví se přímo před něj a zakloní hlavu, aby se mu mohla podívat do očí: + Takže ti přijde zajímavé, vzrušující a účelné bojovat se mnou? +usměje se tajemně a napne tělo+ Fajn... tak pojď, hrdino +ohrne provokativně rty a čeká, jestli Magnusovi drobná Styx vůbec stojí za to, aby si trochu protáhl svaly +

[Magnus Arnar]

Styx: Pochopitelně...Přijde mi to mimořádně zajímavé, vzrušující a účelné k tomu - ne kvůli boji, paní, ale kvůli tomu, že se tě budu moci dotknout, aniž bych porušil svůj slib a pokusil se uloupit poklad tvého přítele! +Zatímco ona provokativně ohrne ret, on velmi provokativně zvedne pravý koutek úst.+ Nejsem zloděj a násilník, ale rád dosáhnu svého...+chvíli jí propaluje pohledem+...jako ty!

[Styx]

+sjíždí zrakem jeho mohutný trup a široká ramena a odhaduje, jak moc mizivé šance má proti němu. V hlavě si vybavuje, co všechno už ji Postrach stačil v bojovém umění naučit+ Tak ty mně tady klidně bezcitně povalíš.. zalehneš.. rozmáčkneš v rukou jenom proto, aby ses mě mohl beztrestně dotýkat? +rozesměje se opravdu pobaveně a uvolní napětí svalů+ Znám i příjemnější způsoby, než sílu +vykouzlí na rtech další záhadný úsměv+ No, když jinak nedáš... tak tedy do toho, válečníku +nespustí ho z očí a začne kolem něj kroužit, aby ho přinutila otáčet se za ní a znervóznila ho. Co jí chybí v síle se snaží nahradit chytrostí+ A čehopak to chceš dosáhnout?

[Magnus Arnar]

Styx: + Pobaveně sleduje její kroužení. Vybaví se mu vlaštovky kroužící nad střechou jejich hodovní síně a znuvu má nutkání se usmát. Sám se diví, že už měl toho večera tolik příležitostí k úsměvu.+ Opravdu, paní...špatně volíš slova. Cokoliv budu dělat, rozhodně nebude bezcitné...A čehopak chci dosáhnout?+ Natáhne ruku k mladé ženě, jeden prudčí pohyb, a Styx je přišpendlena ke stěně. Není to nijak bolestivé, ani násilné. Modré oči jí teď propalují ty její z proklatě malé vzdálenosti.+ Chci vědět, jak voníš...+skloní se k její tváři a nasaje její vůni smíchanou s jemným parfémem.+

[Magnus Arnar]

[Styx]

(uáá, ta fotka... to-mi-fakt-děláš-schválně!!! Seanovi se nedá, opravdu nedá nepodlehnout! )

+to není žádná vlaštovka, to je žralok;)+ Ach.. takže ne násilník, ale požitkář... asi jsem tě špatně odhadla +ušklíbne se a než stačí zareagovat, zastudí ji kamenná zeď na zádech. Z hrdla se jí vydere hluboký vzdech, těžko poznat, jestli zasténala bolestí, překvapením či dokonce vzrušením. Sevře mu zápěstí a pokusí se odtáhnout od sebe jeho silné paže. Se stejným výsledkem, jako kdyby tlačila před sebou slona. Po chvilce to vzdá, nechce se brzy unavit, šetří si síly, kdyby je potřebovala doopravdy+ Jsi spokojen, že se mě můžeš dotýkat? +ušklíbne se povýšeně. Necítí se ohrožena, ani nemá z něj strach a proto jí Kirin zatím nepřilétá na pomoc (to je moje dračí ochranka, takže bacha )+ Dej si pozor, Magnusi Arnare... valkýry se nedají zkrotit. A nevyplácí se zahrávat si s nimi +varuje ho tichým hlasem, ale i když by ho mohla teď ukázkově kopnout kolenem do rozkroku, přesto to z nějakého neznámého důvodu neudělá. Provokativně hledí do jeho (nádherných, uhrančivých) očí a neuhýbá ani o píď jeho propalujícímu pohledu. Jakoby čekala, jestli Magnus poslechne své varovné instinkty a pustí ji+ Proč... proč to chceš vědět? +přivře mimoděk na okamžik oči, když k ní skloní tvář+