Byt Patrika

[Patrik Pontus]

Hmm... aha... +jen poslouchá a předstírá, že kouká do zahrady.+ Já moc ven nechodím.+ přizná po chvilce.+ Tedy myslím na balkón, opalovat se a tak... Ne, ne... kvůli mně nemusíte měnit své zvyky. Seženu si na okno žaluzie. +řekne aniž by si uvědomil, že to snad mohlo být nezdvořilé.+ Patrik.+ Usměje se na ni docela hezky.+

[mollyz]

Patrik: žaluzie, fajn...+rozhodne se, že to prostě bude brát s rezervou.+ To je výborný nápad. Zvlášť takhle ráno je na mě děsný pohled...A to se opravdu bez kávy a cigaretky na balkoně neobejdu..Kde ty si žil předtím?

[Patrik Pontus]

Před tím? +zamyslí se.+ No.... hodně jsem cestoval, takže bych ani nemohl říct, že jsem někde žil.+ Poví vyhýbavě.+ Vy.... ehm... ty jsi tady už dlouho? Jako v Londýne, u Munga. +zeptá se.+

[mollyz]

Patrik: Já...počkej - musím to spočítat..+zahledí se z okna a přemýšlí.+ Myslím, že jsem tu třetím rokem. Události kolem mě pádily a uběhlo to tak rychle všechno...Předtím jsem žila ve Francii. Kde jsi všude cestoval - kromě Afriky?

[Patrik Pontus]

Tak... všude možně. +zahledí se zamyšleně z okna.+ Do Ameriky, Číny, Island....ve Francii jsem také byl.+ Usměje se na ni, ale jak si to uvědomí, hned oči zahanbeně sklopí.+ ehm... Molly.... +ještě do toho i trochu zrudne, jak vysloví její jméno.+ Nešla byste se mnou do toho obchodu s nábytkem? ...víte, já na zařizování nikdy nebyl. +přizná a tváří se tak provinile, jakoby snad někoho zavraždil.+

[mollyz]

Patrik: +Obdivně na něj pohlédne.+ To mě teda...no, jsem úplně překvapená. + A pak pohlédne překvapeně.+ Půjdu s tebou moc ráda. Stejně potřebuji také něco dokoupit, jak jsem říkala...To je pro mě čest.+ Moc hezky se na něj usměje a je z jeho ruměnce na rozpacích taky.+ Ale musíš mi říct, co by sis tak představoval..

[Patrik Pontus]

+Koukne na ni zas trochu nechápavě.+ Proč? Spousta lidí předci cestuje. +asi mu nepřijde, že by bylo co obdivovat. Obzvlášť, když se Molly nezdály obdivuhodné jeho lovecké výkony... asi má pocit, že není co, čím by jí mohl imponovat + Ehm... +rozpačité se poškrábe ve vlasech.+ Já se musím přiznat, že jsem absolutní estetický antitalent.... postel, skříň, židli a stůil? +pokrčí nakonec bezradně rameny a tak ztraceně se na ni podívá.+

[mollyz]

Patrik: Hodně jich cestuje, to je pravda, ale podle toho, co říkáš, ty jsi procestoval skoro celý svět...Vážně, jestli bys chtěl, moc ráda bych viděla fotky, jestli nějaké máš...+ Vůbec ty jeho rozpaky nechápe. Je z něj zmatená, protože vždy kolem ní byli muži sebevědomí, kteří neměli skoro s ničím problém.+ Moc ráda ti pomůžu vybrat..i postel, i stůl, i židli i další věci. Ten byt je docela velký...Kolik máš vlastně věcí? Chtěl bys jít hned? Nemám nic jiného v plánu a ráda s tebou do krámu zajdu...+ Nejistě se na něj usměje.+

[Patrik Pontus]

+Jenom pokrčí rameny, protože mu to nijak zvlášť úžasný nepřijde.+ Jo to jo, ale nikdy... +zahledí se v rozpacích na podlahu.+ ...jsem prakticky neměl domov, kam bych se chtěl vracet. +na ty fotky pokroutí zamítavě hlavou.+ Já nejsem zrovna fotogenetický typ.+ vyhlásí, vědom si toho, že není žádný krasavec.+ Všechny okamžiky, které za to stojí, mám uložené v paměti. +na chvíli na ni pohlédne, no pak zas pohled sklopí a pak se podívá na dveře.+ No... jen, aby se pak Fabien nedivil, kam jsme se vypařili.

[mollyz]

Patrik:+ Podívá se na něj s pochopením.+ Rozumím ti...já jsem domov našla až ve Fabienově rodině. Jeho mamka mě tak trochu přijala za svou. Je to tu trochu provzorium, ale bylo by hezké, kdyby jsi tady kus domova našel...Třeba já to tady tak trochu cítím. Není to ono, ale je tu kus mého srdce.+ Smutně stiskne rty.+ Škoda - ráda bych viděla tolik míst na světě aspoň na fotkách...+ Jejich oči se zase na vteřinu setkají.+ Jestli Fab něco doma hledá, tak my mezitím pohodlně nakoupíme...+mrkne na něj vesele.+ Přemístíme se tam nebo půjdeme normálním způsobem?+ Zeptá se a je si vědoma zkutečnosti, že při přemístění by se ho měla dotknout.+