Kancelář Jean-Claudea

[Jean-Claude]

*poté co se vrátí z Mýtinky se na den vzdálí, ale večer už po vydatné "dlačí" snídani prochází namátkou papíry, jestli se něco nevyvedlo za dobu, co byl pryč...spokojen, že se mu povedlo tenhle výlet do zámoří provést docela bez povšimnutí*

[Manori]

*dorázuje si to před podnik a dovnitř...trochu s očima navrch hlavy přejde přes posílenou ochranku a kouzla, po kterých se jí zježí chloupky* no, aspoň tak...*mrčí si po cestě a zkusmo klepne, přes den tam ale nikoho nečeká, tak vleze dovnitř, odloží kazety s nahrávkama a rozloží si vlastní notes a chvíli šmír..eh, pracuje*

[Jean-Claude]

*vrátí se s nějakého super utajeného jednání a dá se do papírování*

[Rebecca Altamirano]

A na dveře mu poněkud netrpělivě klepe onen upírek a když je vpuštěn dále, vpadne dovnitř a trochu vyhukaně se rozhlédne kolem. Eh, dobrý večer pa..Jean-Claude Opraví se rychle. Rebecca někoho lapla..asi špion, nebo co... Pokrčí rameny, že on víc neví. Má ho v zákulisí. Upřesní ještě místo a zmizne.

[Jean-Claude]

*zvedne oči od papírů a upře pohled na vykuleného upíra, co asi není mrtvý moc dlouho, chudák* někoho lapla?*pozvedne obočí a na tváři se mu objeví zvědavý výraz* merci...*odmávne ho, vstane si lehce zpoza stolu a jde se podívat na dárečka*

[Jean-Claude]

*dorazí z podzemí, sedne za stůl a provede pár telefonátů*

[Rebecca Altamirano]

Dojde ke kanclíku a zaklepe. Po vyzvání vstoupí. Tak, věc je vyřízená, Jean-Claude. Podívá se na něj a přistoupí blíž. A ještě jsem zjistila, jak vypadá jejich šéf...a ta základna, nebo modlitebna, nebo jak tomu říkají. Dodá ještě.

[Jean-Claude]

*zvedne k ní oči a opře se v křesle, rukou ji vybídne, aby si sedla* Merci, aspoň o tohohle se nemusíme starat.*mírně zvedne obočí* a? znáš ho? nebo to místo? Nebo by jsi mohla nechat je třeba...nakreslit? Bylo by dobré tuhle informaci rozšířit...I když pokud jde o šéfa, vím, kdo jím je. Tedy pokud nedošlo k nějakým čistkách...*chvíli přebírá jakousi složku* Tady...*pošle přes stůl fotku Ruebense* Je to on?

[Rebecca Altamirano]

Jo, to místo znám. Nikdy by mě nenapadlo, že se tam schází takoví...cvoci. Podiví se nad tím. Ale jeho neznám. Nikdy jsem ho neviděla, tady v okolí ani jinde. Zavrtí hlavou a prohlédne si fotku. Ale je to ten samý, co jsem viděla ve vzpomínkách našeho zesnulého přítele. Kývne souhlasně. Tys s ním měl tu čest už někdy dřív? Zvedne pohled od fotky.

[Jean-Claude]

Znáš? Výborně..je to někde poblíž?*zajímá se a když mu přikývne na onoho chlapa na fotce, tak jen nakrčí nos* neměl jsem tu čest osobně, ale vím o něm. A o jejich činnosti, tihle se jen tak nevzdají, jen jsem doufal, že tady by nás mohli vynechat.A rozhodně nemůžeme čekat, že by hráli podle pravidel..no co už, přizpůsobíme se*usměje se nevesele*