Byt Patrika

[Patrik Pontus]

Myslíš? +zeptá se celkem udiveně, že by jeden chlap něco dělal tak dlouho.+ To mu všechno tolik trvá? +zeptá se, aniž si tu otázku promyslel, ale cuknou mu trochu pobavením koutky a věnuje Molly další pohled. I malinký úsměv, no pak zas pohledem uhne., když říká:+ Já myslím.... že přemístění bude krapet rychlejší. +dobře si vědom toho, co to obnáší.+ Já ale neznám cestu. +dodá tiše a opět na ni na chvilku pohlédne.+

[mollyz]

Patrik: +Uculí se.+ Jestli úplně všechno, to nevím, ale kdybys viděl ten jeho nepořádek doma, pochopil bys...+ Zachytí jeho úsměv a oplatí mu ho.+ Dobře, přemístím nás...chytni se mě.+ Přistoupí k němu o krok blíž a nervozně natáhne ruku, aby jí mohl Patrik lépe vzít kolem pasu.+

[Patrik Pontus]

+Koukne na její nataženou ruku, trochu zbledne a následné zas trochu zrudne, no i tak udělá krok k ní. Chytne její ruku a druhou jí dá kolem pasu.+ Můžeme? +řekne velice tiše, jakoby se bál, že jej jeho hlas zradí. Ale Molly může cítit, když jsou u sebe tak blízko, že má na sobě nějakou pěknou kolínskou a jak tak u sebe stojí, tak je asi i o nějaký ten větší kousek vyšší než Molly.+

[mollyz]

Patrik: +Je to takový trochu větší kousek asi, protože Molly Patrikovi kouká někam na klíční kost. Ta příjemná vůně kolínské jí překvapí, vůbec by takovou do Patrika neřekla.+ Ano..můžeme..+odpoví mu stejně tiše - asi proto, že má obavu, aby její hlas vedle toho Patrikova nezněl jako hromobití. . I s ním se pootočí a přemístí je před obchod.+

(A tam dále.)

[mollyz]

Patrik: +Jsou zpátky v prázdném bytě, kdy jediné, co mezitím přibylo je zakoupená postel. Molly opět trochu zavrávorá a pak zvedne hlavu, aby se podívala Patrikovi do tváře. Stále se drží.+ Páni...myslela jsem že jim bude trvat nejméně týden, než tu postel přivezou...

[Patrik Pontus]

(laaach, aký príhodný kus nábytku sa tam objavil )

+Pevně, ale současně jemně ji drží za ramena, aby to s ní náhodou nefláklo.+ Dobrý? Nechceš se posadit? +zeptá se starostlivě a kývne hlavou k posteli, když tam tak přistála v příhodné chvíli.+ Zdá se, že tam mají velice usilovný personál. +usměje se.+

[mollyz]

(TEn si taky jako jediný Patrik koupil )

Patrik: No...asi jo...asi si sednu, teda pokud ti nevadí, že budu první, kdo na tvé nové posteli bude sedět.+ Je ovšem po kávě v přemisťování sebejistější a tak to, že se ho drží dělá spíš pro to, že jí je to příjemné.+ No jo...tadyp o okolí jsou samé vyhlášené podniky s hbytým personálem...Fakt..Už jsi byl na Mýtince?

[Patrik Pontus]

(že by podvedomá reakcia? )

+Když si uvědomí, co vlastně Molly řekla, opět se trochu zardí, ale opravdu jenom trochu, takže to ani není poznat.+ Tak já si přisednu a bude to vyrovnané. +usměje se na ni. Pomůže jí si sednou a ani na minutu ho nenapadne, že by to Molly třeba zvládla sama.Přisedne si a sám je překvapen svou troufalostí. Nedotýkají se těly, ale mezi nima, je opravdu jen nepatrná švírka.+ Hmm... Mýtince? Ne, nebyl. Co to je? +zajímá se a velice nenápadně si ji prohlíží, jak tak sedí vedle sebe.+

[mollyz]

(přece nebude spát na zemi, ne? )

Patrik: +I ona si uvědomuje tu blízkost. Stačí milimetr a může se ho dotknout, ale neudělá to... + No, Mýtinka je zdejší zájezdní hostinec. Většina cizinců, kteří k nám přijdou, nejdřív se ubytují na Mýtince. Majitelky jsou moje kamarádky. Je to tam torchu drsné. Z nějakého zvláštního důvodu je tam i vojenský výcvikový prostor a mám podezření, že na Mýtince se ujednávají obchody...ehm..ne zrovna legálního charakteru.+ Uculí se.+ Když jsem tam byla naposled, kdosi to tam skoro vyhodil do povětří...

[Patrik Pontus]

+On si tu blízkost také velice dobře uvědomuje, až tak, že má problém soustředit se na to, co Molly říká... jak mu nenápadně sklouzne pohled do jejího výstřihu. Až při její poslední větě stočí oči k její tváři a nadzvedne překvapeně obočí.+ Jak vyhodil do povětří? To asi nebude nejbezpečnější místo. +zkonstatuje.+ Hmm... možná bych se tam někdy zašel podívat. +dodá po chvilce ledabyle.+