Cafeteria

[Neferet]

Styx: Nic. Nic mi neudělal. +zatváří se trochu rozpačitě+ Jen mam takový dojem, že mi na něm záleží víc než by mělo. +smutně se usměje+ Když jsem si všimla, že tě drží kolem pasu. +pokrčí bezradně rameny+ Najednou mě přepadl smutek a vztek na sebe samu, že mi to tak vadí. Nechápu to. +podívá se na ní+ Myslím, že už to bude dobrý.

[Tony Dolohov]

Molly: Napjatá atmoféra? °překvapeně° Proč myslíte? Myslel jsem, že se všichni dobře bavíme. Ano, Neferet nebyla ve své kůži, ale jak znám Styx, poradí si °odpoví klidně a popíjí kávu° Nezlobte se na mně, že jste mi to musela zase zopakovat, co děláte. Já to nevěděl. Máte docela ušlechtilé zaměstnání °pozvedne obočí° Připadám vám jako zoufalec? °usměje se°Jsem smrtijed, nevím, jestli vám to něco říká, ale předpokládám, že ano, obzvlášť, když pracujete u sv. Munga.

[Styx]

Nef: +kouká na ni vyjeveně, když jí prozradí, že Tonyho miluje, po chvilce se vzpamatuje+ Jo, holka... do Tonyho se dá velice lehce zamilovat. Vím, o čem mluvím. Taky jsem kdysi do toho spadla až po uši. A on to ví? Nebo mám s ním promluvit? °jak ho zná, nebude to vůbec lehké, jen tak se jí nevzdá+ Popovídáme si o tom později, až bude na to více času. Ale teď už pojď zpátky, ať nemají o nás starost. Úsměv +chytne ji za ruku a odvede ji do kavárny+

[Neferet]

Styx: Nic neví a byla bych ráda, kdyby to tak prozatím zůstalo. +zakroutí hlavou+ Děkuji. Určitě bychom už měli jít. +na tváři vykouzlí úsměv a vrací se se Styx zpět ke stolu+
Tony, mollyz: Omlouvám se. +řekne, když se vrátí zpět a usměje se+ Dneska nejsem nějak ve své kůži. +posadí se+ Tak o čem jste si zatím povídaly mezitím co jsme byly pryč?

[Tony Dolohov]

°když se Nef a Styx vrátí a vidí úsměvy na jejich tvářích, docela si oddechne, udělá místo, aby si mohly k němu sednout každá z jedné strany a pak je obě chytne kolem ramen a usměje se na ně° Povídali jsme si s mollyz o tom, co je našim posláním. Došli jsme k zajímavým závěrům °usměje se na všechny tři dámy°

[Zaměstnanec]

mollyz: *servírka je v mžiku zpět* Právě byly upečeny švestkové a meruňkové koláče. Možná budou ještě malinko teplé *usměje se a položí na stůl*


Styx: Samozřejmě, tohle pro nás není problém. Máte speciální přání? Akorát bych Vás poprosila, kdybyste mi mohla ukázat obrázek vašeho dortu. Určitě ho, než odejdete, stihneme udělat *usměje se, potěšena, že má nějaké special přání*

[Neferet]

+sedne si tedy vedle Tonyho, nechá se chytnout kolem ramen a mile se usměje+ Takže poslání. A k jakým závěrům jste došly, jestli to smím vědět. +zeptá se a přitáhne si k sobě zákusek a pomalu se do něj pustí+

[mollyz]

Šťastně se usměje na kávu*
Zaměstnanec: Díky, vypadá to skvěle.
S ulehčením se zahledí na Nef, která teď vypadá už mnohem lépe: Jsem ráda, že už máš barvu v obličeji, byla jsi úplně bílá. Už jsem se začínala bát, že ti buddu muset dávat poslední pomoc jako ošetřovatel. Ale kdyby se ti zase přitížilo, neváhej říct. S potěšením tě i doprovodím domů.
Tony: Neřekla jsem, že ztroskonatec! Nepřekrucujte to! Jen mám pocit, že už toho máte mnoho za sebou. A jako Smrtijed....je to pochopitelné. Předpokládám, že u Munga jsem měla v ruce některé z vašich klientů. A nebo už většinou ošetření nepotřebují?* zasměje se* Promiňte, jestli vám to připadá jako nevhodný humor, ale jsem zvyklá z povahy svého zaměstnání být spíš drsnější. *otočí se na Nef a Styx.

[Neferet]

mollyz: Opravdu jsem vypadala tak špatně? +zeptá se a v duchu si zanadává, že se bude muset lépe ovládat+ To se omlouvám, že jsem tě vyděsila. +mile se usměje+ Děkuji, jsi moc hodná, ale myslím, že už to bude dobré. +pokrčí rameny+ Mě to nevadí. Jsem zvyklá na ledacos. +usměje se+

[mollyz]

Nef: To jsem moc ráda. Vždyť já ani nevím, kde bydlíš a kam by tě měla v případě nutnosti přemístit. * Usměje se na ni a v duchu si oddychne: Opravdu vedle toho přitažlivého muže vypadá mnohem spokojeněji.