)Styx: +Dráp se na Styxiných zádech ještě trochu škube a Magnus si malou chvíli osahává tu suchou dlaň zarývající dlouhé nehty do jemných Styxiných zad.+ Na březích moře, které omývá mou rodnou švédskou zem, je mnoho kamení a mezi ním roztou drobné bílé květy. Je s podivem, jak se dokáží na takové zcela nehostinném místě udržet. Jsou krásné a silné, jako ty valkýro...+jeho hluboký hlas zní chlácholivě. Jeden prudký pohyb a pařát je venku. Cuká se v Magnusově ruce a Magnus z jeho prsteníku stáhne kovový kroužek.+ Harpyjí prsten - otevře bránu do podzemí, bude-li třeba.+ Zamumlá a ruku zahodí. Pak Vezme Styx do náruče.+ Ošetřím tě mou mastí. Budeš za chvíli v pořádku..
) Zůstane ještě chvíli v jeho objetí, i když už největší bolest pomine+ Tak to je velké štěstí, že jsem usekla zrovna ruku s prstenem +zasměje se a neochotně se vymaní z jeho náruče. Nemůže zapřít, že jí v ní bylo moc příjemné, a ani nechce+
+
.+ Myslím, že tvé zranění ti nebrání se umýt. 
)
)