Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Styx]

+vydechne úlevou, když Magnus přijde k vědomí, ale zůstane dál svými rty přitisknuta k jeho ústům a nechá se od něj líbat, nemocným se přece nesmí odporovat . V duchu se však musí pousmát nad tím, jak je čilý nato, že se zrovna vrátil z druhého břehu, holt tvrdí seveřané + Ještě nepřišel tvůj čas, abys překročil hranice Valhally +usměje se na něj a pomůže mu posadit se, aby mohl vykašlat vodu z plic. V tuto chvíli nevnímá jeho ani svoji nahotu+ Udělal bys to samé, kdybych byla v ohrožení života já +podvědomě to tak cítí+ Jak ti je? +zeptá se starostlivě+

[Magnus Arnar]

Styx: +Chvíli kašle vodu a krev, ale postupně se normalizuje a i když vypadá jako by byl opilý, už přece jen sedí a zkouší, jak mu fungují ruce a nohy.+ Použilas kouzlo na zastavení krvácení, děkuji. A ano..udělal bych to také...i kdybych k tobě cítil mnohem méně, než cítím..+Pokusí se vstát, ale nohy ho ještě úplně nenesou..+

[Styx]

+udělala, co bylo v jejích silách, aby ho zachránila, teď už si Magnus musí poradit sám, je to tvrdý chlap+ Je to moje vina... omlouvám se +skloní hlavu, cítí vinu za to, že je kvůli hloupému rozmaru vystavila smrtelnému nebezpečí. Chvíli bojuje se studem, ale nakonec se zvedne a dojde hlouběji do jeskyně k jezírku se sladkou vodou. Nabere jí plné dlaně a vrátí se k Magnusovi, aby se z nich napil+ A... co cítíš ke mně... +zeptá se přitom potichu+

[Magnus Arnar]

Styx: +Podaří se mu postavit se a opřít se zády o chladnou skálu. Těžce dýchá, ale jeho oči sledují nahou dívku a s každým jejím pohybem se mu jakoby vrací síla. Když se Styx vrátí s vodou, napije se z jejích dlaní a zblízka se jí zahledí do očí.+ Když nepoznáš, co k tobě cítím, já sám ti to říkat nebudu...Žije na tvém panství více obyvatel milujících severskou krev?+ a na jeho tváři se objeví úsměv.+ Rozdělal bych oheň..

[Styx]

(jeskyně pod Orlí skálou, ve které se teď nacházejí)

[Styx]

+cítí na sobě jeho pohled a začervená se. O to víc, že i ona každou chvíli bezděčně zavadí zrakem o jeho nahé tělo+ Měli bychom se obléct. Je tady docela chladno +zatluče pravý důvod+ Nebudu ale riskovat cestu na pláž přes zátoku. Hned jsem zpět +rozplyne se mu najednou před očima a než se Magnus stačí rozkoukat, opět se před ním objeví, ale už oblečená ve své kožené zbroji. Všechny jejich věci, včetně Magnusova meče položí do písku+ Ještě zdaleka jsi nepoznal všechny nástrahy, které na tebe číhají na mém panství +odpoví mu s úsměvem. Oplácí mu jeho pohled se stejnou naléhavostí, jakoby mu chtěla z očí přečíst, co znamenají ta jeho slova o citech+ Rozdělat oheň? Zkus to +usměje se vesele+

[Magnus Arnar]

Styx: +Sleduje její zmizení a znovuobjevení.+ Největší nástraha kráčí po mém boku.+ Jeho tvář je zase vážná a Magnus se pomalu obléká.+ Slíbil jsem ti popít mé medoviny a u ohně vyprávět příběhy. Zde jsme v bezpečí...Jsi seithe, oheň pro tebe nebude problém...+ušklíbne se, ale v očích se mu zračí veselá výzva.+

[Styx]

+lišácky se pousměje+ Ano... mně taky můžeš počítat k těm nástrahám. Miluji totiž severskou krev. V mých žilách přece taky zčásti koluje +zahledí se východem z jeskyně na širé moře a zvažuje jeho návrh+ Vlastně... proč ne? Slunce už klesá k obzoru a za chvíli se setmí. Nemá cenu pokračovat v hledání. A ty si musíš odpočinout, abys nabral sílu +rozhlédne se po jeskyni, jestli by se dalo tady něco použít k rozdělání ohně+ Tady je bezpečno. Od moře se sem nic nedostane a dál v jeskyni je jen jediný východ, a ten je zabezpečený +v písku najde pár kamenů, promění je na suché dříví a hůlkou zapálí. Jeskyně se ve světle plamenů rozzáří a ukáže se v celé své kráse+

[Magnus Arnar]

Styx: Jsi ohromně ohleduplnná. Nejdřív přilákáš toho žraloka a pak se o mě staráš...jsem rád, že mě doprovázíš. Tato cesta je hodna mých předků...+dá se jen těžko poznat, zda to Magnus říká v legraci, či vážně, neboť přitom hrabe ve svém cestovním tlumoku. Nakonec se přece jen namáhavě narovná a v ruce drží kožený měch.+ Islandská medovina, ochutnej...+podá ho Styx a posadí se vedle ní k ohni a prohlíží si, jak plameny tančí stínovou hru po stěnách jeskyně.+ Je to jako jeskyn+ ohňodraka, kterého přišel zabít Beowulf...+otočí se na Styx a zahřeje ji svým vzácným úsměvem stejně jako medovina.+

[Styx]

Neměla jsem přece v úmyslu přilákat toho žraloka. Člověk prostě v určitých chvílích nepřemýšlí nad tím, co dělá +pokrčí rameny. Vezme si od něj medovinu a ochutná ji, chvíli ji povaluje na jazyku+ Hm.. je opravdu dobrá. A má sílu +otře si zvlhlé rty. Sleduje ho, jak mu zranění ještě pořád dělá potíže při pohybu+ Ukaž mi tu zázračnou mast. Namažu ti tvé rány +nabídne se mu na oplátku+ A můžeš mi přitom povídat o tom drakovi... +ztichne+