Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Magnus Arnar]

Styx: +Neujdou ani 500 metrů a otevře se před nimi křižovatka.+


+Magnus se podívá na Styx a pak nastaví tvář směr jedna z chodeb.+ Pokud nemáš nějaký plán těchto jeskyní, asi bych šel za čerstvým vzduchem. Vypadají, že jich je tu celé míle. Mám jeskyně rád, připomínají mi starou řemeslnou práci trpaslíků z Islandu. Kují zlato a čile s ním obchodují. Nikdy jsem si nemyslel, že tenhle nárůdek je tak obchodně zdatný. Větší část mých pokladů jsou trpasličí řemeslné práce. Jediné, co mi tu chybí je slunce...tvé vlasy v něm září jako zlato!

[Styx]

+usměje se nad tím jeho přirovnáním a je ráda, že jde před ním a on jí nevidí do tváře+ Nepotřebujeme mapu. Vyznám se v těchto jeskyních. Ty hlavní, které ústí na všechny čtyři světové strany mám prolezlé... to pro případ, že bych musela opustit Orlík jinudy, než hlavní bránou +usměje se a ukáže do chodby nalevo+ Musíme jít na západ. Doufejme, že budeme mít volnou cestu. Jen velice nerada bych vkročila do štol, které vedou pod povrch země +vyrazí vpřed a svítí jim na cestu hůlkou. Projdou kolem otvorů do několika vedlejších chodeb, Styx jde ale najisto tou hlavní, která mírně stoupá+ Něco mi tady nehraje +řekne po chvíli a zpomalí+ Necítím proudění vzduchu, přitom jsem si jistá, že jdeme dobře +přejde ještě kus, najednou se zastaví a zvedne světlo nad hlavu. Jen pár metrů před nimi je chodba zavalená spadaným kamením. Zakleje a otočí se k Magnusovi+ Tak co teď? Přece jen se nakonec přemístíme? Anebo chceš jít dál po vlastních? V tom případě tě ale musím varovat, že nevím, co se skrývá tam dole.

[Magnus Arnar]

Styx: Nikdy jsem ne nebál v podzemí a nebudu se bát ani teď. Jsou-li tam démoni, není to nic, co bych neznal....A ty? Ty se nebojíš'? + A jak tak mluví, jeskyní se rozlehne krutý řev.+

[Magnus Arnar]

+V tu ránu se nad sesutým kamením objeví cosi a ryčí to a cení zuby.+

[Styx]

Nejsem žádná ustrašená slečinka. Při mé práci to ani jinak nejde, je plná nebezpečí. Ale cíleně jej nevyhledávám +pohlédne na něj+ Démoni? Tam dolů... +sklopí zrak ke kamenité podlaze pod svými chodidly+ ...se i démoni bojí vstoupit +prudce se otočí, když uslyší řev a namíří hůlku na vetřelce. Hned poté ji ale zase s úsměvem skloní k zemi+ To je jen jeskynní skřítek. Stráží podzemí a zatahují nezvané návštěvníky hluboko do labyrintu chodeb. Ale když jim dáš něco dobrého, ukážou ti cestu ven +usměje se+ Chceš se tedy vrátit a jít jinou cestou? Je ale mnohem nebezpečnější.

[Magnus Arnar]

Styx: +Rozvážně přelétne pohledem z potvůrky na Styx a zauvažuje.+ Říkáš nebezpečnější? Jakou máme možnost? Mohu odházet kamení a uvolnit průchod...můžeme se nechat vést..tímhle..+pohodí hlavou ke skřítkovi+...a nebo jít tvou cestou. Ani já bezdůvodně nebezpečí nevyhledávám, ale mám-li si vybrat, tak zvolím cestu, kterou ukážeš...+pohlédne jí zpříma do očí.+ Ne, kvůli nebezpečí, ale proto, že ti věřím!+ Skřítek se mezitím připlíží blíž k nim a chňapne Magnusovi po tlumoku. Viking rychle ucukne a vzápětí drží v ruce kus chleba, který měl v kapse. Napřáhne ruku ke stvoření.+ Jez a nech to, co není tvoje...

[Styx]

Zával bych mohla odstranit kouzlem, naco se zbytečně dřít. Ale nevíme, jestli chodba nebude zasypaná celá +podívá se na Magnuse a její pohled změkne+ Vážím si tvé důvěry. A proto zvolím tu snadnější cestu. Nevystavím tě zbytečně nebezpečí, o kterém sama moc toho nevím +koukne na úplatek v Magnusově ruce+ Chleba? Mají rádi lidské maso +řekne s vážnou tváří, ale pak se rozesměje+ To byl jen vtip +mrkne na něj vesele. Skřítek si uchmatne kus chleba, dřepne si v koutku a v mžiku jej sní+ Veď nás do bažin +vyzve ho a skřítek se jako na povel rozeběhne zpátky, chvíli po dvou, chvíli po čtyřech. Zahne do jedné z bočních chodeb a běží úzkou a nízkou štolou, dává si velký pozor, aby nevbloudil do některé z těch, jenž prudce klesají. Dovede je až téměř k ústí jeskyně, kam už slabě dopadá denní světlo. Tam najednou zmizí, jako by se propadl do země. Už jim zbývá jenom pár kroků a Styx s Magnusem vyjdou ven. Přímo pod nimi se do nekonečné dálky rozprostírají zrádné močály+

[Magnus Arnar]

Magnus: +Jak vyjdou z jeskyní ven, Magnus jakoby povyroste. Napřímí se a nadechne se vzduchu.+ Výborně, ten puch je opravdu nepřehlédnutelný. Jestli takhle hnijí moji bratři, budu jim to jen přát!+ ušklíbne se a pokynutím hlavy poděkuje skřítkovi, který na ně hledí, zda už je propušten.+ Škoda, že mi nedovolíš, abych tě přes bažiny nesl v náručí..+ pohlédne na její štíhlé kotníky.+ Nenamočila by sis nohy a já bych měl lepší výhled..+z kotníků mu oči zabloudí na její ňadra, která tak rád pozoruje.+

[Styx]

(ten je krásný.. )

+usměje se na něj+ Bylo by to sice příjemné spočívat ve tvé náručí... +připomene si, i když se celou cestu snaží vyhnat z hlavy to jeho ranní objetí+ ...ale bude bezpečnější, když půjdeme každý zvlášť. Kdyby jeden z nás spadl do bažin, ten druhý musí být připravený pomoci mu +seběhne po kamenité cestě dolů až k vodě a zahledí se na bujnou vegetací zarostlou vodní plochu+ Kde by se tady mohly nacházet nějaké hroby? +poznamená zamyšleně a vydá se po úzkém pruhu pevniny uprostřed jezera vstříc dobrodružství. Je nanejvýš opatrná, než udělá každý další krok, nejdřív zkusí pevnou půdu pod nohama+ Bažiny jsou zrádné, dej si pozor. Šlápneš vedle a voda se nad tebou navěky zavře. Musíme být opatrní +varuje ho starostlivě+ Máte i u vás na Islandu takovéto přírodní útvary?

[Magnus Arnar]

(ano )

Styx: Budu tiše doufat, že mí bratři hnijou někde na dně a jen jejich meče se z bažiny tyčí. Ale jsem na podobné přírodní útvary ze své domoviny zvyklý. Na Islandu máme horké gejzíry, sirné bažiny, kde se line takový zápach, že živá duše odtamtud nevyjde. Máme sopky, které se jako hněv bohů třesou a řvou každý rok a máme hluboké vodopády, které hučí tak, že každý poutník musí kolem nich utíkat, aby neohluchl.



+Opatrně se vydá po travnaté pěšince. Je mnohem těžší než Styx, takže i když našlapuje opatrně, jeho nohy jsou během vteřiny mokré, jak se pod ním chodníček boří.+ Máš pravdu, kdybych tě nesl v náručí, patrně bychom skončili na dně dřív, než bysme našli srdce tohoto nehostinného kraje...+pronese a v jeho hlase je slyšet malý záblesk zklamání.+