Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Styx]

Vidím, že nemáš moc své bratry v lásce. Čím to? +zeptá se se zájmem. Pevná zem pod jejími nohami je čím dál rozmočenější a nestabilnější, musí být hodně opatrná, než udělá další krok+ Ještě nikdy jsem nebyla na Islandu. Vlastně vůbec na severu. Ale slyšela jsem, i četla o něm jako o drsné, ale překrásné krajině s nejčistší, nedotknutou přírodou. Musí tam být skutečně nádherně +boří se po kolena v bažině, chůze je čím dál namáhavější. Na chvíli se zastaví a pohlédne do vody+ Povídá se, že hluboko pod hladinou žijí duchové těch, kteří v nich našli svoji smrt. Stahují do vody každého, kdo naruší jejich klid +rozhlédne se dokola+ Vidíš někde něco, co by ti připomínalo něco známého?

[Magnus Arnar]

Styx: +Podá Sytx ruku, aby se jí mohla přidržovat, i když sám má dost potíží s chůzí. Obloha nad nimi se začíná černat a vše nasvětčuje příchodu opravdu vydatné bouřky.+ Známého? Ani ne...snad jen ti...+zarazí se a ukáže na něco velkého před sebou+...červi..



+I když červ vydá docela nevinně, Magnusovi se z tváře vytratí veškerá barva.+ Jsou to jeho služebníci...Myslel jsem, že ho praděd zabil...+jeho hlas je teď tlumený a Magnus instinktivně Styx uchopí pevněji.+ Pojď opatrně!!!

[Styx]

+chytne se jeho ruky, protože má opravdu co dělat, aby vůbec udělala krok. Zrádné úponky rostlin se jí pod hladinou ovíjejí kolem kotníků jako živí hadi a spoutávají ji na místě. Zvedne hlavu, aby se podívala, co jí ukazuje, tvář se jí přitom zkřiví odporem+ Jsou docela nechutní. Doufám, že z nás nevysají krev +Magnusův výraz ji naplní obavami, sevře v ruce hůlku+ Ty víš, co to je?

[Magnus Arnar]

Styx: +Pohlédne na hůlku a zavrtí hlavou.+ Zabít je můžeš, ale už dávno si mezi sebou řekli tu zprávu, že krev a lidské maso zavítalo na jeho území. Tihle...+pohodí hlavou směrem ke svíjejícím se červům+...oblizují jen kosti a živí se JEHO zlostí...Říká se, že když Kain zabil Ábela, dal se na útěk jako pes - po čtyřech a nezastavil se až na konci země, kde našel doupě. Proklet a zavržen Bohem se v jeskyni skřížil s odporným hadem, který se živil kalem z pekelných útrob. A z jejich spojení se narodilo odporné dítě. Když se narodilo, země se otřásla a hvězdy popadaly do moře...Grendel! Tihle červi jsou jeho předzvěstí a on se plíží za jejich ocasy...Myslel jsem, že ho můj praděd Beowulf zabil...a pokud ano, pak Grednel sám zplodil předtím další zrůdy!

[Styx]

To jsem vůbec netušila, co mi dřímá pod okny. Možná proto se ke mně od západu nikdo nedostane +pokusí se o žert, ale tvář má vážnou+ Jestli se dá věřit legendám, mám trochu obavy, že nás místo putování čeká nerovný boj. Probudili jsme spící bestii +ostražitě se rozhlíží po okolí a hledá sebemenší pohyb+ Vrátíme se? +neříká to zbaběle, nebo se strachem, i když určitý respekt cítí+ Podle mě tady ty hroby být nemůžou. Dřív, než by je někdo stihl postavit, padl by sám za oběť tomu tvému monstru. A pokud byli tví bratří tak hloupí, aby se vydali až sem, zbyly po nich leda tak ohlodané kosti, spočívající na dně močálů.

[Magnus Arnar]

Styx: Kéž by mé bratry již v kolébce sežral vlk! +zakleje.+ Ano, pryč odtud! +zavelí, ale když se se Styx otočí, zjistí, že jim je cesta zahrajena. Obrovští, tlustí červi se za nimi zmítají jako hradba. Magnusův obličej se v tu chvíli jako z kamene, otočí se zpět a zjistí, že obzor hoří rudým plamenem. Z nebe počínají padat těžké kapky vody a na Styxiině holé pokožce se srážejí v blátivé cákance.+ Přichází...+jeho obličej je odhodlaný.+ Ničeho se neboj! +pohlédne Styx do očí.+ Jsi nádherná...

[Styx]

+couvne krok dozadu před tou masou svíjejících se odporných červů a vypálí na ně pár kleteb, které je roztrhají na cucky. Z každého mrtvého těla ale hned vyleze několik dalších, takže tento způsob obrany Styx brzy vzdá, pokud nechtějí být udušeni masitými těly helmintů. Otočí se a překvapeně kouká k hořícímu obzoru+ Tohle jsem už viděla. A myslela jsem, že je to prazvláštní západ slunce +řekne potichu spíše pro sebe. Nespouští zrak z rudé záře, nevnímaje déšť, který se spustil z oblohy a za zvonivého zvuku ostří pomalu vytáhne meč z pochvy. Při Magnusově pokloně mu pohlédne do očí+ Jestli je nám souzeno tady zemřít, děkuji za tato tvá poslední slova před smrtí, pane +mírně se mu ukloní a věnuje mu okouzlující úsměv, který hned nato zase rychle zmizí z jejích rtů, když se Styx opět upřeně zahledí k přicházejícímu zlu+

[Styx]

[Magnus Arnar]

(Jeho soustředění na boj poněkud zakolísá... )

Styx: Ani já, ani ty umřít nechceme, paní! Jsem sice Valhalle nejblíž, kdy jsem byl, ale tady na zemi ještě nejsem vyrovnán. Pojď - ten rudý obzor znamená, že Grendel vstává ze svého lože a hlad ho žene za vidinou lidského masa.+ Veliký meč pevně svírá oběma rukama a z hrdla mu vyrazí válečný pokřik. Je to pokřik na uvítanou, protože vzápětí může Styx už vidět netvora, který se k nim blíží a neskutečný puch hnijícího masa se kolem něj šíří jako černá smrt.+

[Styx]

(jen ať se teď soustředí na boj, koukat může pak )

+upírá zrak na Grendela a dělá se jí mdlo z toho smradu+ Ne bažiny, ale tento krasavec nám tady zamořuje ovzduší. Ten by mohl zabít už jenom tím puchem +sleduje, jak se netvor k nim přibližuje a ještě pevněji sevře rukojeť meče a drží ho před sebou. Zatím vyčkává, nechce bestii zbytečně rozdráždit, ale je připravena se bránit a nic jí nedat zadarmo+ Když zaútočí, odvedu jeho pozornost a ty se pokus dostat se mu do zad +domlouvá se s Magnusem+