Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Styx]

+dusí se bahnem, nemůže se nadechnout pod tíhou těla obludy, má pocit, že jí plíce každou chvíli prasknou. Zalyká se krví, která se na ni valí z Grendelova useknutého krku. Pořádně se nadechne, až když ji Magnus zbaví tíhy a ona se vyškrábe na všechny čtyři. Rozkašle se a plivá krev, ne však vlastní. Sleduje přitom Magnuse, jak zasadí bestii poslední ránu a vydechne úlevou. Postaví se na vratké nohy a nejistým krokem přistoupí k Magnusovi. Hledí mu do očí, dlouhé vlasy mokré a slepené od černého deště a bláta, obličej ušpiněný od krve, s čerstvými ranami na svém těle. Přestože ztratila mnoho krve a je zesláblá, hlavu drží vítězně vzpřímenou a zlehka se usmívá+ Je po všem +řekne tiše, pak ho nečekaně obejme kolem pasu a položí si hlavu na jeho hruď, šťastná, že svůj boj o život vyhráli+

[Magnus Arnar]

Styx: Je po všem..+zopakuje znaveně a pohladí jí zablácenou rukou po zablácených vlasech. A jak ho ona obejme, obejme i on jí. Chvíli jen ztěžka dýchá, ale pak cítí, jak mu Styx v objetí slábne a spíš než by ho objímala, se o něj opírá. Zvedne jí do náruče a trochu zmateně se rozhlíží až uvidí, co potřebuje. Nějakých sto kroků od nich se zračí čistě vyhlížející tůňka. Tam se zesláblou Styx zamíří, sám krvácející z četných ran, aby je oba omyl a ošetřil. Když se mu Styx v náručí zavrtí, pevněji ji u sebe udrží.+ Moc se nehýbej, jsi hodně zraněná...+zahučí a opatrně jí položí na pevný ostrov trávy ostřice rostoucí po obvodu tůně.+

[Styx]

+určitě by zvládla dojít k tůni i po vlastních, ale proti jeho silným pažím vůbec nic nenamítá. Když ji Magnus nese v náručí, nenápadně si ho prohlíží, prostě se tomu neubrání, když ho má tak blízko. Sedne si do trávy a nedbá na jeho výzvu, aby se moc nehýbala. Hrdost jí nedovolí, aby se nechala mýt cizím mužem. V jezírku si opláchne obličej a pak s velkou námahou smyje špínu z celého těla. Pořád přitom po očku pozoruje Magnuse, ale mlčí. Opatrně si omyje ránu na hrudi po drápech, a pak i tu na stehně po ostrých zubech, ve tváři se jí zračí bolestivá křeč. Nedá jí to však a po chvíli se ho zeptá na to, co se jí honí hlavou+ Jak jsi to myslel... tamto... +neodváží se zopakovat to jeho Miluji tě, doufá, že Magnus pochopí, na co naráží+ To je bojový pokřik vikingů? +uculí se+

[Magnus Arnar]

Styx: +Také se omeje a docela neopatrně si proleje rány ledovou vodou, aniž by hnul brvou. Pak vytáhne z tlumoku pytlík s bylinkami, nabere si vodu do helmice a bylinky v nich nechá máčet. Ač je voda studená, výluh za chvilku začne příjemně vonět.+ Co jsem jako myslel?+ poklekne k ní a prohlédne si její ošklivé zranění na stehně.+ Jako, aby ses moc nehýbala?+ Podívá se na ní vážně, ale v očích má poťouchlé jiskřičky.+ To znamená, že když ti řeknu, aby ses nemoc nehýbala, tak se tady nemáš co omývat vodou a chvilku v klidu sedět...a nebo to, jak jsem křičel...uteč?+ Skoro se až usměje.+ Některé národy místo bojového pokřiku volají..Utíkejteee!!!+ Utrhne si kus košile, cár namočí do bylinek a přiloží je Styx na ránu.+ Za chvilku ucítíš teplo...

[Styx]

+musí se zasmát, jak se Magnus vtipně vytáčí z odpovědi+ Tak zrovna tohle jsem nemyslela +poznamená s úsměvem, přijde jí, že se mu moc nechce o tom mluvit, že se v zápalu boje prostě neovládl a teď toho nejspíš lituje+ Asi se mi jen něco zdálo +řekne taktně, ale dál se usmívá. Opře se zády o kmen a chvilku pozoruje jeho soustředěnou tvář, když se sklání nad jejím zraněním+ Jsi velice statečný muž. Zachránil jsi mi život. Děkuji... +pomalu zavře oči a koncentruje se na účinek bylin, které skutečně začnou příjemně hřát a blahodárně působit na ránu+

[Magnus Arnar]

Styx: Budu se muset zamyslet nad tím, co jsi myslela..+zvedne oči od její nožky a docela nepokrytě se usměje.+ Nejsem o nic statečnější než ty...a stejně jako jsi řekla včera - ty bys pro mě udělala to samé. Dnes bychom jeden bez druhého nepřežili.+ Nechá kus kušile s bylinkami přitisknutý na Styxiině nožce a utrhne si druhý cár.+ Ovšem, v zápalu boje člověka napadají různé věci...třeba - je to jeho poslední den? Je to, co právě řekl, to poslední, co vyslovil? Řekne-li má mysl, že rád zemřu jako hrdina v boji, pak mé tělo chce ještě dobýt tvrze, v nichž přísluší bojovat jen s mým jedinečným kopím...+zdá se a je to i pravda, Magnus se usmíval a druhý namočený kus látky teď přiložil na její poškrábaný hrudník.+ Což nevolá tvé krásné tělo tváří v tvář smrti po životě?

[Styx]

Tak doufám, že ode mě nebudeš chtít, abych to zopakovala +oplatí mu stejnou měrou ten jeho šibalský úsměv+ Tví bohové chtěli, abychom byli dnes spolu. Ještě nenadešel čas odejít do Valhally. Byla by to škoda, když jsme se teprve včera seznámili, nemyslíš? +uculí se na něj+ Ty pocity moc dobře znám. V ohrožení života mi vždycky blýskne hlavou, jestli jsou to mé poslední okamžiky. V těch chvílích mě napadá milion věcí, které musím udělat, pokud mi bůh dá ještě šanci a já to přežiju. Nic důležitého by člověk neměl odkládat, protože by se mohlo stát, že by to už příště nemusel stihnout +pousměje se+ Tak to máš opravdu motivaci přežít +uculí se pobaveně na ty jeho dobyvatelské touhy a pak se zamyslí nad jeho otázkou+ Tváří v tvář smrti prožívám svůj život na maximum. Se vším všudy.

[Magnus Arnar]

Styx:+ Nedívá se jí do očí, neb ošetřuje její rány, ale vnímá každé její slovo velmi pozorně.+ pravá Dcera severu! Každý den prožít tak, jako by byl poslední. V našich případech takové dny mohou nastat prakticky každý den...+a už zase se usmívá.+ Od předvčerejšího večera, kdy jdem zaklepal u tvých dveří, moje putování dostalo nový smysl. Není jen o bratrech a otci, ale více o mně. o bozích, kteří vedou mé kroky...+Asi by mluvil i dál, ale všimne si, že Sytx má též zle odřený bok.+ Otoč se víc ke mně...+ Sjede svou horkou dlaní po jejím rameni.+

[Styx]

Přesně tak. Každý den, každou hodinu, každou minutu je potřeba si vychutnávat a nepromarnit ji +kousek od nich se najednou ozve žbluňkající zvuk. Otočí se a ještě stačí zahlédnout, jak si bažiny stahují do svých útrob Grendelovo tělo, voda kolem něj bublá, jakoby se vařila. Po chvíli se nad ním zavře hladina a je po všem. Mrtvé ticho jako mávnutím proutku přeruší zpěv ptáků, kvákání žab a další rozmanité zvuky močálů+ Jednoho nebezpečí jsme se zbavili +oddychne si úlevně+ Nevíme ale, co nás čeká dál +mrkne uličnicky na něj, tuší, že Magnus se jen tak něčeho nezalekne+ Otočit...? +zprvu nechápe, dokud si nevšimne, že je zraněná i na boku, ani neví, kdy a jak k tomu přišla. Pohodlně si lehne na zdravý bok, tváří k němu a s důvěrou se nechá od něj ošetřovat, docela si to jeho hýčkání užívá+ Jsi taky zraněný +všimne si přitom, jak ho zvědavě pozoruje+

[Magnus Arnar]

Styx: +Nejprve jí ošetřuje v sedě, jak leží na boku vedle něj, ale pak si také lehne na bok, neb i on je zraněný a leh mu dělá lépe. Jejich nosy se téměř dotýkají a Magnus jemně hladí Styx po zraněném boku, jak jí po něm roztírá bylinky.+ Vše, co nás čeká dalšího, nemůže být jinak, než zajímavé...Naše meče ztvrdily své přátelství, naše ústa však ještě čekají... + jak je blízko, políbí Styx - jen lehce, sotva se dotkne jejích úst. A pak se vrátí zpět k ošetřování.+ Jo...myslím, že moje pravá ruka je dost poškrábaná...dost mi v ní cuká...+ ohodnotí své zranění jakoby nic..+