Druhý pokoj pro hosty

[Locke Lamora]

Víš říkám si, když jsem tak geniální myslitel, mohlli jsme to udělat opačně, tys měl bejt Marius a já bych jako tvůj sluha aspon mohl nepozorovaně k Wenai kdykoliv bych chtěl +promne si spánky, proč ho to nenapadlo dřív, pak jen pokrčí rameny+ Můj žaludek ti bude velmi velmi vděčný, za normální jídlo +zkřivý rty a jde pryč+

[Jean Tannen]

Jo, génie, ale ty bys nikdy nikoho nenechal hrát hlavní roli. +ušklíbne se na něj, ale v dobrým a vydá se do kuchyně+

[Locke Lamora]

+V podvečer si dopřeje dlouhou lázeň a myšlenky mu poletují v hlavě, různorodé a velmi fantaskní. Když vyleze je tak akorát čas se obléct, vybere velmi elegantní oblečení, do kapsy si vloží krabičku a do zledovatělého soklu vloží ty cukrové kvítka, co s Jeanem udělali. Před zrcadlem si snaží upravit kštici, ale moc se mu to nedaří, tak jen pokrčí rameny a sejde dolů+

[Locke Lamora]

Kurva Brouku, kolikrát ti mám říkat že jako Bertilion, můj mladší bratr nemůžeš vypadat jako jako... já! +Locke mladšímu kumpánovi znovu rozčesává kštici nepoddajných vlasů a snaží se z něj udělat místního gentlemana,+ je to kurva děsně důležitý a vhodný pro tvou morální výchovu.

Locke, stejně nemůžu uvěřit že se ženíš +sedí chlapec na židli a pohrává si s mincí na kloubech+ i když jenom na oko. Je aspoň hezká?

Jo, je hezká a je to zrzka

Ou jééééé, +povzdychne si Brouk+ dej na mě brácho, ty zrzky budou jednou tvůj konec

Sklapni a radši se do něčeho převleč. A dávej si majzla na hubu před tou ledovkou. Je jak kluzkej had.

Buď v klidu, nejsem žádnej mlíčňák.

[Jean Tannen]

+vejde dovnitř a tvář se mu roztáhne v úsměvu+ Brouku! Vypadáš nanejvýš elegantně. +vybere mu nějaký oblečení z šatny a podá mu ho+ Jsi připraven na svou důležitou úlohu?

[Okolí]

Brouk: Už jsem to tu odvykládal Lockemu snad tisíckrát! +zatváří se na Jean dopáleně+ ach no dobrá +povzdychne si a znovu spustí již naučenou básničku+ Jsem mladší bratr pana Mariuse Notta, je mi šestnáct let a Marius mne vychovával po té co naši rodiče zemřeli. Studuju na nejlepší škole Waverly v americe, kde téměř celý rok žiju. +protočí oči jak ho to nebaví pořád opakovat dokola+ nejsem žádný amatér, jsem pan Parchant, tak mě vy dva nechte už laskavě v klidu sežrat tyhle koláče

[Locke Lamora]

+Uvazuje mu kravatu a souhlasně přikyvuje jak to Jeanovi odvykládává+ jo seš pan Parchant, ale musíš nám věřit, tohle je něco jinýho než hlídat na střeše nějakýho baráku +mrkne na Jeana+ Ještě jsi nám neřekl, kdy dorazej Sanzové, bez nich se to neobejde, Jeane, probíhá všechno podle plánu? Co zelížroutka, nečuje něco?

[Jean Tannen]

A ještě tisíckrát nám to zopakuješ. +obchází kolem Brouka a prohlíží si ho ze všech stran, sem tam něco poupraví, ale celkově je spokojen+ Phillipa je ve svém křídle a vyšívá. Neví nic. +zavrtí hlavou+ A Sanzové jsou na místě a myslím, že se zrovna povalujou, jak mají ve zvyku.

[Locke Lamora]

+Přechází po pokoji jen ve spodkách a dívá se na zahradu jak se to tam schází, cítí příjemné brnění pod kůží a na tváři mu pohrává úsměv+ už je čas? +zeptá se Jeana+

[Jean Tannen]

+kývne obloženej jeho svatebníma šatama+ Nejvyšší čas. +poskládá oblečení na židli a začne mu ho podávat popořadě, jak si to má oblíkat+ Nejsi nervózní, ženichu?