Pokoje Neferet

[Tony Dolohov]

Neferet: Ano, miluji divokost a dravost. Koně sice do této kategorie nepatří, ale k honům jsou nutností. Ale hlavní důvod, proč si tato ušlechtilá zvířata chci pořídit, je to, že Styx je miluje. Chci ji dát nějakého nádherného friského koně... °zmlkne° Neprozraďte mě, prosím °usměje se na ni°

Marius: Kromě kolegů smrtijedů moc přátel nemám, to víte, mé povolání mě předurčuje k tomu, aby mě lidi spíš nenáviděli, než milovali °odfrkne si° Ale nestěžuji si. Našel jsem si pár přátel i mezi ostatními lidmi °otočí se k Nef° Alespoň doufám, že mě považují za přítele °při jeho otázce o přítelkyni se zarazí° Jak se to vezme... je to složité. Nerad o tom mluvím °rychle dopije víno ze sklenky°

[Neferet]

Tony: +usměje se+ Nemějte strach u mě je Vaše tajemství v bezpečí. +když mluví o přátelích a otočí se k ní velice mile se usměje a pokývá hlavou, když si všimne, jak Tony zareagoval na Mariusovu otázku snaží se otočit rozhovor jinam+ Bych málem zapomněla na to, že jsem Vám slíbila ukázat ty svitky. +rozhlédne se kolem, aby našla kufřík, ale nevidí ho+
Marius: +když se zeptá Tonyho na přítelkyni, trochu jí zaskočí víno a nejraději by ho pořádně praštila a začíná uvažovat čím+ Kam jsi prosím tě dal ten kufřík? +zeptá se a dál se rozhlíží+

[Marius]

Tony:Pokud o tom nerad mluvíte, samozřejmě o tom mluvit nemusíte.
Neferet: Než se rozednilo, dal jsem ho do ložnice, aby se tady nepletl. +zamračí se na ní+ Netušil jsem, že je budeš chtít někomu ukazovat.

[Neferet]

Marius: Do ložnice? +zeptá se, ale pak pokrčí rameny+ Ani jsi nemohl, já to taky donedávna nevěděla. +usměje se na něj kysele, jelikož se jí nelíbí, že se do to chce plést a vstane+
Pokud mě pánové na chvíli omluvíte, dojdu pro něj. Hned budu zpátky. +usměje se mile a zmizí v ložnici+

[Tony Dolohov]

Neferet: °usměje se na ni vděčně° Tak to jsem moc zvědav na ně °nedočkavě si poposedne°
Marius: Díky za vaši toleranci, příteli °řekne úlevně°
°mlčky sleduje vzdalující se Neferet°

[Marius]

+sleduje jak Neferet mizí v ložnici, chvíli poslouchá, jestli začala hledat a pak se obrátí na Tonyho+ Nebudu chodit kolem horké kaše a půjdu rovnou k věci. +řekne a trochu se nakloní dopředu+ Nevidím do Vás a nevím, jaké máte úmysly. Neferet Vás má hodně ráda a věří Vám, ale také se z nějakého mě zatím nevysvětlitelného důvodu kvůli něčemu trápí. Něco mi říká, že to má něco společného s Vámi, ale jenom kvůli tomu, že jí na Vás záleží, Vám hned neskočím po krku a budu se snažit Vás brát jako jejího dobrého přítele. +řekne+ Nebudu Vám vyhrožovat, protože jsem Neferet slíbil, že jejím přátelům vyhrožovat nebudu. Takže Vás jenom varuji, jestli jí nějak ublížíte a to jakkoliv, vyřídím si to s Vámi a můžu Vám slíbit, že se Vám to nebude líbit.

[Tony Dolohov]

Marius: °předkloní se k němu a procedí mezi zuby° Poslouchejte mě dobře, mladíku. To, co jste mi právě teď řekl, já ale za vyhrožování považuji a nemám to rád. Nemyslete si, že se zaleknu vašich hrozeb °chvilku mu hledí přímo do očí, pak se zase opře a klidným hlasem konverzuje jakoby nic° Nevidím sice důvod, proč bych se vám měl svěřovat, ale budiž, snad vás to trochu uklidní. Vaše obavy zcela chápu, ale mohu vás ujistit, že nejsou na místě. Taky mi na Neferet záleží a mám ji opravdu rád. Považuji ji za svoji velice dobrou přítelkyni, řekl bych dokonce nejlepší a nikdy, nikdy °zdůrazní° bych ji nedokázal ublížit. A není to žádným strachem z nějakých pohrůžek, ale je to čistě osobní záležitost

[Marius]

Tony: +dívá se mu zpříma do očí a zorničky se mu zúží+ Jen Vás varuji. +řekne chladně a také se opře+ Nic mě neuklidní, pokud jde o ni a o její bezpečnost, ale oceňuji Vaši snahu. Nechci, aby Neferet někdo kdy ještě ublížil, zažila toho hodně a jen málo z toho bylo něco, na co by mohla ráda vzpomínat. +řekne klidným hlasem+

[Neferet]

+rozsvítí si a rozhlédne se po ložnici, kufřík nikde nevidí, zakleje, nelíbí se jí, že nechala Tonyho s Mariusem o samotě, pustí se do hledání+ Sakra. +zakleje, protože ho nemůže stále najít, nakonec se podívá na úplný dno skříně, kde ho najde, popadne ho a vrátí se zpět do obýváku, neunikne jí, že se nálada změnila a zarazí se hned na hranici pokoje, pomalu se podívá na Mariuse a z něj na Tonyho a zpět, zkoumá jejich obličeje a napadne jí jediný důvod proč se nálada změnila+
Marius: +podívá se na něj+ Mariusi? +zasyčí varovně a v očích se jí objeví blesky, nejraději by si to s ním vyříkala hned, ale není si jistá, jestli její tušení je správné+ Můžeš mi laskavě vysvětlit, jak tě mohlo napadnout dát ten kufřík na dno skříně? +řekne nakonec a pozvedne kufřík, který drží v ruce a vydá se k Tonymu+
Tony: Omlouvám se, že to tak trvalo. +řekne, když k němu dojde a položí kufřík na stoleček+ Ale nenapadlo mě, že bude uklizený ve skříni. +blýskne očima po Mariusovi, přejede rukou po víku kufříku, něco zamumlá a otevře ho+ Je jich jenom pár. +řekne a kufřík přistrčí k Tonymu blíž+ Jsou to jenom svitky a knihy, které jsem měla v plánu prostudovat, než jsme našli kouzlo, které mě dostalo sem.

[Tony Dolohov]

Marius: Mohu vás ujistit, že já jí rozhodně ubližovat nechci. Netuším, co všechno zažila, ale ode mne se nic špatného nedočká, tím jsem si zcela jist °hlas mu zní už přátelštěji, když pochopí, že ty výhružky předtím myslel jenom proto, že mu na Nef velice záleží°

Nef: To je v pořádku °když k němu přisune svitky, opatrně je vezme do ruky a soustředěně si je prohlíží° Krása... °málem ani nedýchá° Můžete mi o nic něco povědět, Neferet?