Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Styx]

+v úctě k zemřelým stojí tiše opodál, aby Magnuse nerušila při zádušním rituálu, i když má mnoho otázek. Ty ale počkají, teď Magnus musí pohřbít kosti posledního bratra+

[Magnus Arnar]

Styx: + Se skloněnou hlavou začne svým dlouhým mečem hloubit jámu do země, aby pohřbil kosti bratra svého. S každým úderem, který však zasadí téhle bezútěšné pláni, zdá se, jakoby se země zachvěla, jakoby zasténala a Magnus opatrně zvedne hlavu a pohlédne na Styx.+ Také to cítíš?+ zeptá se opatrně.+

[Styx]

+zpovzdálí pozoruje Magnuse a je svým způsobem ráda, že našel své bratry. Najednou ucítí, jak se jí pod nohami zachvěje zem+ Ano... cítím to +začne se obezřetně rozhlížet+ Co to zase je?

[Magnus Arnar]

Styx:+ Opatrně odloží meč a rozhlíží se.+ Nevím, jakoby země nechtěla, abych jí zraňoval, jakoby nechtěla ty kosti přijmout...úplně se jí nedivím, ale co to...ksakru!+ Vykřikne, protože se země otřese a oblohou se rozlehne hrůzostrašný jekot. Magnus je jedním skokem u Styx, meč už zase v ruce a pevně jí obejme.+

[Styx]

+očividně znejistí, když se jí pod nohami chvěje půda+ Snad jsi nezabušil na brány samotného pekla +nedivila by se, kdyby země pukla a otevřela se+ Nebo se blíží něco hodně velkého, pod jehož kroky duní zem? +snaží se proniknout zrakem přes hustý porost stromů, zda nezahlédne zdroj toho zemětřesení a pak ji pronikavý skřek přinutí zakrýt si uši dlaněmi+ Co to sakra je? +přitiskne se do Magnusovy ochranitelské náruče+

[Magnus Arnar]

Styx: Ať je to cokoliv, je to Zhouba, která zahubila mé bratry, ale nás zahubit nesmí...tebe ne...+drží ji pevně, a pevně hledí ve směru hluku.+ Přichází...už to přichází...tam odtamtud pramení i ta řeka...všechna ta krev...

[Magnus Arnar]

+Stromy začnou praskat a pak se jejich očim zjeví příčina toho všeho hluku.+

[Styx]

+hledí nevěřícně na tu obludu, co je větší než nejvyšší strom v lese+ To je nějaký... drak? V mém lese? +položí dlaň na jílec svého meče a přikrčí se s Magnusem za jedním z náhrobních kamenů+ Doufejme, že nás nespatří. Co asi musí mít ve svém doupěti, že to zaplaví krví celé koryto řeky?

[Magnus Arnar]

Styx: Myslím, že bys mohla občas provádět na svém panství sčítání obyvatel a bytostí...+zahučí a stejně jako ona zírá na příšeru drakovitou.+ Drak a má lví tlapy...cítíš to Zlo, které se kolem něj šíří? + Z obludy jakoby vycházela zlá záře, která zasahovala vše kolem. Nebe potemnělo a Magnus se zachvěl zimou.+ Tiše...snad hledá své oběti zrakem a ne čichem...+stačí ještě zašeptat, ale už ví, že se mílí. Příšera zavětří a neomylně otočí hlavu směrem k nim.+

[Styx]

Cítím to zlo až sem... a to je půl míle od nás. Mám z něj husí kůži +není to ani tak strach, co cítí, spíš silný respekt vůči magickému tvorovi+ Dívá se sem... ale nemůže nás vidět +zašeptá a ještě víc se přikrčí za mohylu+ Obávám se však, že cítí naši přítomnost +myslí tím sebe, ví, že část černé magie, se kterou přichází do styku na ní musela chtě nechtě ulpět a přitahuje to stvoření temnoty jako magnet+ Magnusi, utíkej zpátky, než překročí řeku. Pokusím se jej zastavit. Možná... možná, že mi nic neudělá +tak trochu spoléhá, že jí zlo, kterému slouží, neublíží. Vystoupí ze své skrýše na holé prostranství, vytasí meč, sevře pevně jeho jílec a drží ho před sebou. Čepel se oslnivě zaleskne na slunci+