Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Styx]

+ohlédne se po Magnusovi, když na ni mluví a nemůže si nevšimnout jeho zhmotnělých hříšných myšlenek. Trochu ji to uvede do rozpaků, ale dělá, že to nepostřehla (hahaha!) a taktně se zase otočí a jen se potutelně usmívá pod nos+ Myslíš, že tvé bratry zabil ten drak? Jestli je to tak, pomstil jsi je. Jsi hrdina +umyje si vlasy i celé tělo od špíny, potu a krve a vzhledem k tomu, co všechno dnes prožili ani nevnímá, jak ji rány ve vodě pálí+

[Magnus Arnar]

Styx: +I on ze sebe smývá špínu a krev, vymývá si rány a ani studená voda nemůže utlumit jeho touhu. Bolest v těle ještě více posiluje jeho potřebu.+ Hrdina...?+ posměšně odfrkne.+ Bez tebe bych byl mrtvý hrdina. Měl bych se radovat a obětovat bohům, ale netoužím po tom. Více než oslavu svých činů, rád bych složil poklonu tobě...+Na chvíli se celý potopí, aby smyl špínu i z vlasů.+

[Styx]

Díky za tu poklonu... ale nevím, čím jsem si ji zasloužila +pokrčí s úsměvem rameny. Samozřejmě, že si všimne, že Magnus má pořád problém a ráda by mu s tím nějak pomohla. A tak, když se Magnus potopí, decentně se vzdálí a doplave ke břehu. Tak trochu doufá, že si Magnus osamotě udělá pohodlí, jako tehdy v té vaně +

[Magnus Arnar]

Styx: +Vynoří se z pod hladiny a je trochu zklamán, že mu Styx utekla. To ho mírně "zchladí", dokončí očistu a již o kus klidnější , vyleze na břeh za ní. Natáhne se nahý do trávy a z tlumoku vyndá měch. + Medovinu jsem zachránil. Připijme si!

[Styx]

+chvíli se tam snaží vyčistit kouzlem jejich oblečení, ale vůbec jí to nejde+ To zrovna teď potřebuji! +natáhne se po medovině a zhluboka se napije+ Doufejme, že na nás už nikde nečíhá žádné nebezpečí +rozhlíží se kolem a nenápadně přitom pokukuje po něm, jak si tam hoví v trávě a vůbec se před ní nestydí. Ona si tiskne v sedě kolena pod bradu a je zahalená do závoje svých dlouhých vlasů+ Měli bychom se pomalu vrátit na hrad a odpočinout si +navrhne+

[Magnus Arnar]

Styx: Cítím, že jsme v bezpečí, Styx. A večer bude krásný....+vezme od ní měch a také se napije.+ Když si lehneš, uvidíš, jak vychází Polárka, naše hvězda. Ukazuje cestu k nám na sever..

[Styx]

+sice by už odsud nejradši zmizela, obzvlášť když padá soumrak a přichází noc. Nepřipustí ale, aby to vypadalo, že se bojí, tak ještě zůstane. Když se všude kolem snese tma a přikryje její nahotu, lehne si do trávy a zadívá se na nebe plné hvězd+ To je nádhera... +vydechne okouzleně a v těch miriádách mihotajících se světýlek vyhledá Severku+ Svítí velice jasně... jakoby opravdu ukazovala směr +její tichý hlas posmutní+ Teď, když už jsi splnil svůj úkol, asi se brzy vydáš za jejím světlem, že ano?

[Magnus Arnar]

Magnus: +Uhranutě hledí na svou hvězdu.+ Ano...již brzy se vrátím domů. Svou práci jsem zde vykonal, ale jen těžko se mi bude odcházet od tebe, valkýro. Jakoby jsi byla další hvězdou, která se pro mě rozzářila. Netáhne tě to taky na sever? Domů? Tak, kam patříš?+ Otočí se na bok a hlavu so podepře rukou. Dívá se na ní a zdá se, že i ve tmě velmi ostře vidí její nádherné křivky.+

[Styx]

Taky se mi bude s tebou těžko loučit +neskrývá smutek z toho, že se jejich cesty brzy rozdělí, přece jen si toho divokého seveřana za tu dobu docela oblíbila+ Na sever? Co bych tam dělala... +překvapí ji jeho otázka. Upřeně pozoruje jasnou záři Polárky a přemýšlí o svém původu+

[Magnus Arnar]

Styx: +Dál si jí prohlíží.+ Třeba by ses ráda na severu něco o sobě dozvěděla. Možná, že to zlo, které z tebe sálalo při boji s drakem je dílem tvého severského původu. My máme jen malý krok k tomu, abych zlu propadli. Málo slunce a mnoho temných bytostí v našem milovaném kraji, do nás nasaje mnoho zlého. Skrýváš přede mnou hodně věcí, valkýro, ale před sebou bys je úmyslně skrývat neměla...+ mluví tiše, ale i hvězdy ho slyší.+ Možná, že bys ráda navštívila můj dům, kde budeš uvítána jako královna...