Operace Russia

[Neferet]

(no tedy to se mi dějou věci tady )

+trochu vykolejeně zamrká, když si jí Tony přitáhne do objetí, přeci jen něco takového se jí nestává každý den, ale zareaguje okamžitě, když opětuje jeho objetí+ Ale ne neomlouvej se... jen zvládnu se o sebe postarat, když by bylo třeba. +usměje se na něj měkce chlácholivě, ale úsměv jí trošku zamrzne na tváři, když si všimne změny v jeho postoji+ Děje se něco? +zamračí se trošku, když jí pustí a chvilku jí trvá, než si uvědomí, že něco není zřejmě v pořádku a že za to může cizinec, který se žene jejich směrem+ Předpokládám, že ho neznáš? +hlesne tiše a nenuceně se přesune k jeho levému boku, aby měl pravou ruku volnou kdyby bylo třeba+ Opravdu si o mě nemusíš dělat starosti. Nejsem už malá holka. +pokrčí zlehka rameny aby to vypadalo, že si muže dosud nevšimla a nenápadně po něm loupne očkem+

[Tony Dolohov]

Já přece vím, že by ses o sebe dokázala postarat, nepodceňuji tě, ale příště mi radši řekni, když budeš něco potřebovat +baví se s ní dál, jakoby si ničeho nevšimli, koutkem oka ale ostražitě pozoruje blížícího se muže+ Ne, neznám. Ale nelíbí se mi.

[Dimitrij Radulov]

Aljoša:
+obezřetně se blíží podél stěny, skoro splývá s šedými kameny za sebou. Rozhodne se nejdřív zaútočit na Dolohova, zneškodnit ho rychlou kletbou, a o ženu se postarat později. Když se ti dva obejmou, v duchu se spokojeně uchechtne, protože ho to jenom utvrdí v tom že ta žena je přesně tou, kterou tušil, a navíc takhle Smrtijeda dobře blokuje a on díky ní nestihne sáhnout včas pro hůlku. Aljoša zrychlí, ve spáncích mu buší adrenalinem vyburcovaný tep, ale zároveň je uvnitř ledově klidný. Ví, že nesmí udělat chybu. Visí na těch dvou očima, ještě pár kroků, aby se dostal na vzdálenost, z níž pohodlně trefí; když v tom si všimne změny v Tonyho postoji, napjatost jeho ramen, jak si ženu posunul na chráněné místo u levého boku, a hlavou mu projede jediná myšlenka, vědí o něm. Hrudí mu projede záchvěv ledové paniky, ale vzápětí je znovu klidný. Za takových podmínek zaútočit nemůže, jít do přímého souboje tváří v tvář se cvičeným Smrtijedem by zabralo příliš mnoho času a výsledek by byl příliš nejistý. Aljoša svým schopnostem věří, a ženu nepovažuje za hrozbu, ale mohla by začít křičet a přivolat pomoc, nebo dělat potíže. Během vteřiny změní svoje rozhodnutí, aniž by přitom zpomalil nebo dal najevo rozmrzelost z toho, že o něm vědí+ Vážený pan Dolohov? +osloví ho rusky, aby získal chvilku převahy, je mu jasné, že mateřštinu Tony na takovém místě určitě nečeká. Natočí se tak, aby bylo jasně vidět, že nemá v ruce zbraň, ale dlań drží těsně kouske od rukojeti své hůlky+ Mám pro vás vzkaz, pane. +pokračuje plynulou ruštinou, na chviličku těkne pohledem k ženě, ale vážněji se jí nezabývá a nespouští oči ze Smrtijeda+ Musíte jít se mnou. Můj pán si vás přeje vidět. +vysvětlí mu, a v hloubi si napůl přeje, aby Tony poslechl a vyřešilo se to v klidu, ovšem to neznamená, že by nebyl zcela připraven skočit po zbrani+ Musíte se mnou do Pokrovského, pane. Pán Dimitrij mi uložil vás najít. +zopakuje ještě+

[Neferet]

+tiše si povzdechne a dohadování se o tom, jestli jí podceňuje nebo ne nechá raději na později+ A takovej hezkej den to byl. +zamručí na znamení že čuchá potíže, když vidí jak se k nim muž žene. na chvíli jí napadne, že po nich hodlá skočit, zaútočit, ale muž místo toho spustí něco v jazyce, kterému ani trochu nerozumí+ Si si jistý, že ho vážně neznáš? +zamručí tiše a nedůvěřivě si změří muže pohledem. ostražitá a připravená opětovat útok kdyby přeci jen k nějakému došlo+ Co to mele? +zamračí se a loupne pohledem po Tonym, jestli jí něco vysvětlí co ta směska drsného jazyka má znamenat. nepochybuje o tom, že Tony moc dobře rozumí tomu, co muž říká, díky čemuž je podrážděná ještě o něco víc než z faktu, že je někdo vyrušil z přátelské konverzace a vidiny příjemně stráveného odpoledne nákupy v nebezpečném prostředí+

[Tony Dolohov]

Neznám ho, mám dobrou paměť na tváře +zopakuje jí a odmlčí se, potřebuje být teď soustředěný. Když ho muž osloví, už si je jistý, že to, že ho zahlédl v místech, kde se sám dnes pohyboval, není náhoda, ale že ho ten muž sledoval. Tohle ho však nepřekvapí tolik, jako to, že ten muž zná jeho jméno a mluví jeho mateřským jazykem+ To je ruština +odpoví směrem k Neferet, nespouštějíc oči z Rusa, z jeho hlasu je cítit rozmrzelost nad její poznámkou, on je na svůj mateřský jazyk velice hrdý. Teď není čas tlumočit, tak se soustředí na toho cizince. Otočí se k němu čelem a přestože nezahlédne v jeho ruce zbraň, nenechá se zmást, svaly má napnuté, připraven ihned zareagovat, kdyby se mu něco znelíbilo+ Što za sábščenje? (Jaký vzkaz?) +pozvedne obočí, v první chvíli ho napadne, že ho povolal k sobě Amon, i když ta ruština mu k tomu nepasuje. Vyslechne si vzkaz a mezi obočím se mu vytvoří hluboká vráska+ Dimitrij? +chvíli pátrá v paměti a už se chce zeptat, jak se jmenuje jeho pán příjmením, když si vzpomene. Pokrovsk. Velmožský dvorec nedaleko Moskvy, patřící znepřátelenému rodu Radulovců. Dimitrij Pavlovič Radulov. Jeho odvěký nepřítel, se kterým se setkal naposledy před dvaceti lety, když ještě žil v Rusku a o kterém byl přesvědčen, že ho tenkrát zabil. Zamračí se nespokojeně, že Dimitrij ten masakr přežil a zaujme bojový postoj, jak očekává brzké potíže, protože mu je jasné, že ho k sobě určitě nezve na přátelskou chlastačku vodky+ Vyřiď svému pánovi, že děkuji za pozvání, ale nikam za ním nehodlám jít. Pokud má tu odvahu se se mnou znovu sejít... +opovrženě se ušklíbne+ ...ať přijde za mnou sám +nakloní se k Neferet a v rychlosti jí přeloží jejich dialog, aby věděla, o čem se baví+

[Dimitrij Radulov]

Aljoša:
+S uspokojením zaznamená, že se mu podařilo vyvést Dolohova alespoň trochu z míry, dává mu to nepatrný pocit převahy a určitou šanci, že při případném souboji mu Smrtijed nepůjde okamžitě po krku, aby se nepřipravil o zdroj informací. Když ale Tony jeho nabídku jít po dobrém odmítne, v duchu zakleje. Nedá na sobě nic znát, poněkud ošklivě se usměje, a mentálně se připravuje na souboj+ Obávám se, že můj pán to pozvání neformuloval jako dobrovolné. +ušklíbne se, a během zlomku vteřiny má v ruce hůlku. Rychlost a obratnost, s jakou zaútočí, naznačuje že je mnohem nebezpečnější než vypadá, a za surovými ruskými rysy jeho tváře se skrývá chladnokrevně uvažující mozek, rychlé reflexy a roky praxe. Vyhodnotí Dolohovův postoj, a vyšle rychlou neverbální kletbu, nic smrtícího, jen pořádně bolestivou a nepříjemnou záležitost, která by mu nad Smrtijedem poskytla pár vteřin výhody, během nichž by mohl získat navrch+

[Neferet]

Aha. +hlesne podmračeně, když jí osvětlí, kterým jazykem muž mluví. byla by překvapená podrážděností v Tonyho hlase kdyby toto zjištění nezastínilo jiné a to, že v ruštině by jí klidně mohl Tony předčítat pohádky na dobrou noc. fakt, že nerozumí ani slovo způsobí sílící podrážděnost a rozmrzelost, se kterou si muže před nimi prohlíží schovávajíc za ní očekávání problémů, i když muž stojí tak, že je vidět, že v ruce nedrží hůlku. napne se, když zaznamená další změnu v Tonyho i mužově postoji, a i když netuší o co přesně jde, jen odhaduje, že zaznělo snad něčí jméno, které jí samozřejmě také nic neříká, připraví se a nenápadně krok od Tonyho ustoupí, aby oba neměli kolem sebe překážku při případné obraně+ Opravdu si myslel, že půjdeš? +zamračí se, když jí Tony v rychlosti shrne o čem s mužem mluvil. chce se zeptat na víc věcí, třeba na to co je ten chlap a jeho pán zač, co chtějí a proč to chtějí, ale není čas+ Mam pocit, že ne nevezme jako odpověď. +sykne, když zaznamená změnu v mužově postoji a vzápětí do jejího mozku doputuje informace, že drží v ruce hůlku, což značí hodně velkej problém. instinktivně kolem nich vztyčí průhlednou hradbu tvořenou energií, kterou prozradí až kletba, která se o ní rozbije a způsobí metr před nimi víření ve vzduchu jako když člověk hodí kámen do vody a pak víření i hradba zmizí. trhne sebou a o krok ustoupí. nikdy nemusela řešit obranu proti cizí magii a fakt, že náraz cizí kletby do hradby její magie způsobil nepříjemný náraz v jejím podvědomí se jí ani trochu nezamlouvá+ Kurva. +zasykne a probodne muže opravdu nehezkým pohledem, jelikož jí fakt nasral+

[Tony Dolohov]

+při Nef poznámce se mu ve tváři mihne pohrdavý úšklebek+ Zjevně někomu hodně záleží na tom, aby mně dostal do Ruska +propaluje krajana zlověstným pohledem, který nevěstí nic dobrého, tělo má napnuté a připravené k okamžité reakci, přesto je chladně klidný. Už nepochybuje, jestli ten cizinec zaútočí, teď jen ostražitě čeká na to, kdy+ Vzkaž svému pánovi, že až ho budu chtít zabít, tak si ho vyhledám sám. A tentokrát budu opravdu důsledný +zavrčí na něj na tu vzdálenost a evidentně ho tato hra na kočku a myš přestává bavit. Jak Aljoša chmátne po hůlce, Tony bleskově vytáhne tu svoji, takže oba vyšlou kletby ve stejném okamžiku. Tonyho kletba stačí proletět k cíli o zlomek vteřiny dřív, než se jí postaví do cesty neviditelná ochranná hradba z Neferetiny magie, ale Aljošova, protože měla delší dráhu letu, narazí na bariéru, která ji pohltí. Tony ve vteřině vyhodnotí kvality svého soka a ačkoli v něm bublá vztek, při zjištění, že má proti sobě velice schopného protivníka se zvráceným způsobem ušklíbne ve vidině rovnocenného souboje+ Dobrá práce +pronese uznale směrem k Nef za tu magickou zábranu+ Jsi v pořádku? +otočí se na okamžik k ní, jak Nef zakleje, potřebuje vědět, jestli ji nezasáhl účinek Rusovy kletby dřív, než se roztříštila. Rychle zase soustředí svou pozornost k soupeři, aby zjistil, co s ním udělala jeho zatím pouze varovná, ale nepříjemně zraňující kletba+

[Dimitrij Radulov]

Aljoša:
+Má dost práce vyhnout se kletbě, která k němu letí, stihne se prohnout v boku, takže ho většina mine a paprsek mu jen těsně olízne levou paži. Nervovým systémem mu projede zpráva o bolesti, která mu olízne paži jako plamen, ale na to je zvyklý, trochu podklesne v kolenou, jak ho náraz vychýlí z rovnováhy, a vlnu šířící se bolesti pohřbí v sobě. Té se bude věnovat později, až mu přitom nepůjde o život. Jeho pozornost totiž plně zaměstná ochranná stěna, která zneškodní jeho kletbu. Aljoša není začátečník, přesto si je jistý, že něco takového ještě neviděl. Že by se Smrtijedi přesunuli ve svém výcviku na úplně jinou magickou úroveň? Na vteřinu zapochybuje, ale výraz ve tváři té ženy ho vyvede z omylu, v tu chvíli je mu vše jasné, to ona. Polohlasně zakleje jadrnou ruštinou, a napůl instinktivně vyšle jejím směrem hodně nepříjemnou kletbu; potřebuje ji mít z krku, aby se mohl plně soustředit na Dolohova. Jeho další útok míří na Smrtijeda, vyšle na něj několik za sebou rychle jdoucích kleteb. Neustálá obrana a dobře načasovaný útok ho ale zaměstnávají víc než by měly, a rychle mu dojde, že takovým tempem by brzy v jednom nebo druhém udělal chybu, která by pro něj mohla být fatální. Rozmrzele svraští obočí, přehodnotí svoji situaci, a nakonec se rozhodně vzdát původního plánu dostat je ke svému pánovi oba. Ve víru boje a tanci kleteb se pomalu začne k těm dvěma přibližovat, o krok, o půl kroku, nenápadně, a svůj cíl zúží na jediné - dostat odsud Dolohova.

[Neferet]

Děkuji. +zazubí se na Tonyho potěšeně, když se jí dostane pochvaly, kterou v takovou chvíli neočekávala, takže jí skutečně potěšila. škoda jen, že nemá čas si ten pocit plně vychutnat+ Naprosto... +usměje se na něj a skutečně se snaží, aby na ní nebylo vidět, že s ní přeci jen poněkud zamávala pecka, kterou skrz ochrannou bariéru, než se rozpadla, dostala. chce ještě něco dodat, ale na něco takového nemá čas, jelikož se musí vyhnout kletbě, kterou proti ní útočník vyslal. uskočí stranou a chtě nechtě je nucena na poslední chvíli vztyčit bariéru jen pár centimetrů od sebe, kdy se modlí, aby stěna zachytila kletbu celou, když se jí zasloužila o další ránu v podvědomí. jako kdyby jí někdo vrazil ostrý nůž do těla a pořádně jím zakroutil. ucouvne o krok zpět a prudkým potřesením hlavou se ze sebe pokusí setřást nepříjemný sílící pocit jako by se jí začínala vařit krev v žilách, ale je to slabé, velmi slabé, nejspíše stěnou prošla část kletby ale není čas nad tím přemýšlet a bolest není prozatím tak silná aby se nedala ignorovat. udělá krok v před a máchne rukou směrem k útočníkovi vysílajíc vlnu energie, která se kolem něj má obalit jako druhá kůže a ve chvíli kdy sevře ruku v pěst, tak by měla vyvinout rychle sílící tlak na jeho tělo tak dlouho a do takového bodu kdy by měl útočník pocit, že ho rozdrtí na prach+