(netřeba přeskakovat, myslím, že názorná ukázka je na místě:D
)
Chmm...uvidíme. +zatváří se velice skepticky. Nad "jiným posláním žen" jí trochu zaškube ve tváři, ale přejde to mlčením. Rozhodne se pro taktiku "moudřejší ustoupí". Ovšem sama má vážné pochybnosti o tom, jak dlouho jí to vydrží:D+
To rozhodně, trocha koření je ve vztahu potřeba. Ale nic se nemá přehánět. +konstatuje s drobným úšklebkem+
+to asi jo, a možná i po Enzovi:D No jo, asi neměla, ale na druhou stranu si nemyslím, že by ocenil, kdyby mu takovou věc tajila celou výměnu. Nebo její větší část:D Třeba by si ji časem oblíbil a pak by si připadal mnohem víc podvedený a tak vůbec:D Známe chlapy a jejich ega:D A aspoň to bude větší psina:D+
Jo, tak tím jsem si zcela jistá. I já mám svý limity. +zavrčí ještě než sestoupí do chladu sklepení.+
+Když narazí na stráže, ovládne svou přirozenou potřebu dívat se lidem do očí a zůstane zírat do země. Sama se za to v duchu poplácá po rameni:D a nedá najevo, že by rozuměla tomu, co řekl. Vejde za ním do cely, kterou otevřel a zadívá se na muže, ležícího na zemi. Její oči jsou dokonale prázdné, ve tmě, ozařované jen jednou pochodní, vypadají, jakoby pohlcovaly světlo. Pomalu postoupí k němu a obejde kolem něj, aniž by z něj spustila oči, trochu jako skutečný predátor, pozorující svou kořist a čekající na nejvhodnější okamžik k útoku. Nakonec se postaví čelem k Enzovi a když jí prozradí vězňův původ, zvedne k němu oči a ohrne rty v chladném úsměvu. Je jí jasné, jakou na ni zkouší psychologii, ale kdyby měla takovéhle morální zábrany, nikdy by ta dvě století nepřežila. Po několik úderů srdce se mu dívá přímo do očí a pak sklopí oči k vězni. Vlastně by ho vůbec nemusela zabíjet, k doplnění sil a zahnání touhy po krvi jí stačí několik deci, ale tak nějak má pocit, že smrt od ní rozhodně nebude tak zlá jako to, co by ho ještě čekalo tady. I když příjemné to taky nebude, když se od ní očekává trochu té show:D Ve stejné chvíli, kdy sevězeň pokusí o útok na ni, se bleskurychle pohne, uchopí jeho letící pěst, která jí mířila do podkolení a prudkým trhnutím ho otočí, smýkne s ním po zemi a sevře ho v ocelovém a smrtícím objetí, tisknouc si ho zády k sobě; ruku, za kterou ho chytila má zkroucenou za zády v bolestivém úhlu a v tichu, rušeném jen jeho vyděšeným, namáhavým dechem, se celou rozezní její tichý, tlumený a určitým způsobem smyslný smích+ Už jsem úplně zapoměla, jaké to je, když se mi jídlo trochu brání. +zavrní tlumeně do vězňova ucha; prsty druhé ruky mu zaboří do vlasů a nakloní mu hlavu nastranu, až zřetelně vystoupí divoce pulzující tepna na jeho krku. Přes tuhle hladkou linii odhaleného hrdla znvou upře pohled do Enzových očí a nepřestane se na něj dívat, ani když prokousne kůži a začne pít. Celu naplní bolestné zasténání a krev začne stékat po vězňově krku a hrudi a tvoří na zemi černou louži. Cítí, jak nabývá sil a je si zcela vědoma, že jí oči už určitě zezlátly do barvy jantaru prozářeného sluncem; nakonec se nechá pohltit tím pocitem absolutní moci a zavře oči, aby si vychutnala poslední doušky. Pije, dokud jí mužovo divoce bijící srdce vhání životadárnou tekutinu do ústu. Když tep ustane, pustí ho ze sevření a tělo jí dopadne k nohám. Olízne si rty a otevře oči; v koutích rtů jí sedí požitkářský úsměv a oči stále září jantarem.+ Tvůj dárek mě velmi potěšil. Děkuji. +poděkuje tím zvláštním, trochu zhrublým hlasem, jakoby byli opravdový pár, seděli v drahé restauraci a ona právě obdržela diamantový náhrdelník:D+
(no..snad jsem to moc nepřehnala:D
)