od Styx Lupin » 27 zář 2013 21:18
+omračovací kouzlo ji zasáhne zcela nepřipravenou, přestože si dávala celou dobu pozor a jen ji to utvrdí v tom, že Vanesse nelze věřit v ničem. Má vztek na ni i sama na sebe, že byla tak neopatrná a přepadá ji strach, co se to tady chystá. Cítí bolest, kterou jí způsobily řezné rány od skla, ale nemůže si setřít krev, uvědomuje si, že se tady něco děje, ale nedokáže se ani pohnout, aby tomu čelila. Když má najednou jen na dosah ruky svého největšího nepřítele, chce se jí až brečet vzteky, jak je bezmocná. Touží mu vrazit nůž do krku až po samou rukojeť a dívat se, jak vyhasínají jeho oči, zatím jen na něj zírá a nedokáže mu ani říct Ano, já jsem Styx! Jestli byla doteď paralyzovaná fyzicky, další sled událostí ji ochromí i na mysli. Nevěřícně sleduje, jak se Vanessa už opět vydává za ni, poprvé však proto, aby jí zachránila život. Nechápe, proč se vystavila takovému nebezpečí, nechápe, proč se pro ni obětovala, nechápe vůbec nic. Křičí na asasína Já jsem Styx! Pojď si pro mě, ty hajzle! ale její rty se ani nepohnou, přitom plíce se jí vzdouvají jako mořský příboj. Sleduje je, jak se k sobě tisknou v pevném objetí, jakoby spolu tančili jejich poslední tanec a tuší... ví, k čemu mezi nimi právě došlo. Zmateně poslouchá, co jí asasín v arabštině říká a jediné, čemu porozuměla, byl ten jejich fanatický pokřik Alláh Akbar. Pak už jen bezmocně sleduje ležící Vanessu a přistihne se, jak doufá, že se z toho dostane. Když už alespoň pro to, aby ji zbavila kletby, než se promění... jestli se vůbec promění+
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam.
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu.
(krédo templářského řádu)