Vlkodlačí duel

[Styx Lupin]

+taky pohlédne k oknu a uvědomí si, že už nemá moc času, tak rychle ještě stočí pohled zpátky k Vanesse+ Mám tě litovat, sestřičko? +ohrne opovrženě rty+ Nabídla jsem ti, abys bydlela u mě... abychom žily spolu jako rodina... poskytla bych ti ochranu... ale tys odmítla. Sama sis vybrala. A teď tě čeká výslech a spravedlivý soud podle našich, templářských zákonů +blýskne pohledem k oknu, Vanessu v tom šeru už sotva vidí+ Když jsem měla být už dávno mrtvá... jaktože ještě žiju?

[Vanessa]

Nic jsi nepochopila +zavrčí, jakoby jí to všechno už bylo fuk+ Najdou si nás. O tom nikdy, nikdy nepochybuj. A dokud budeme dvě, budou vědět, že jsem nesplnila úkol. O sebe se nebojím. Jsem pro ně až moc důležitá. Ale když tě nezabiju já, zabijou tě oni +vmete jí do očí krutou pravdu+ A proč ještě žiješ? Možná proto, že se ve mně něco pohnulo, když jsem viděla, jak obrovskou sílu má láska, když si Remus pro tebe došel až do asasínské pevnosti. Láska, kterou já jsem nikdy nepoznala a ani už nejspíš nepoznám +v hlase je cítit šedý odstín žárlivosti a závisti, ale už zdaleka není tak výrazný, jako tenkrát, když ji věznila+ A možná taky proto, aby někdo pokračoval v našem rodu a nenechal ho vymřít po přeslici. Protože já to se svým prokletím nikdy nebudu +na chvíli ztichne a příznačné mrtvolné ticho v hrobce přerušuje jenom její přerývaný dech+ Podej mi ten lektvar a pak zmiz +vydechne ztěžka, jak ji tlačí na prsou neviditelná tíha+

[Styx Lupin]

+poslouchá ji se zamračeným čelem, čekala od ní všechno možné, ale tak otevřené přiznání nikdy. V hlavě jí víří milion myšlenek, jestli jsou její slova aspoň trochu hodnověrná, ale všechno, co jí teď prozradila do sebe zapadá jako skládačka. Přesto jí něco napovídá, aby jí po tom všem nevěřila+ Pěkný příběh... ale na jedno jsi zapomněla. Na to pouto, kterým jsi mně proti mé vůli k sobě připoutala +povšimne si houstnoucí tmy v hrobce a mávnutím ruky rozsvítí pár pochodní na zdi+ Pojď si pro něj +sevře lahvičku v dlani, ale už si netroufá jít dál, zůstává strategicky u schodů, aby mohla rychle utéct, kdyby to začalo+

[Vanessa]

Popravdě je mi úplně jedno, jestli mi věříš nebo ne +sykne podrážděně, přesto má jakousi potřebu objasnit to až do konce+ Ano, to pouto... zpočátku jsem ho proti tobě zneužívala +přizná a sáhne si do záňadří+ Postupem času jsem však od toho ustoupila, jak sis jistě všimla. Včerejší noc... to opravdu nebylo nutné... přišla bych za tebou sama. Ten zpětný signál... myslela jsem, že to přivolávání je tvoje práce +zpod trička si vytáhne drobný amulet velikosti mexického dolaru, který má pověšený na krku, sundá jej a nechá viset mezi prsty+ Tohle je most, který nás spojuje. Je to- +uprostřed věty se zarazí a strnule naslouchá, pak se její zrak stočí ke schodům a zhluboka nasaje vzduch... a v tu chvíli jí to dojde+

[Styx Lupin]

+musí si sama sobě neochotně přiznat, že Vanessa už má zase pravdu v tom, že poslední dobou své vpády do její hlavy podstatně omezila, přesto není ochotná ji po tom všem věřit+ Bylo to nutné... i ve tvém vlastním zájmu. Nemohla jsem tě nechat běhat volně po světě, obzvlášť dnes v noci ne. Jsi světu příliš nebezpečná +upřeně se zahledí na medailonek v jejích rukou a odhaduje, jakou hrůznou magii na něj asi vložila, když jí způsobila už tolik utrpení. Najednou si všimne prudké změny v jejím chování a stočí pohled ke schodům, kam se Vanessa upřeně dívá. Nevidí však vůbec nic, ale pochopí, že její vlčí smysly jsou teď mnohem citlivější a něco zachytily. Automaticky sáhne po hůlce a vykročí ke schodům+

[Vanessa]

+v jediném okamžiku se stane hned několik věcí. Vanessa mrští rukou proti Styx a ochromí ji omračovacím kouzlem, než stačí vůbec zareagovat. Kletba zasáhne lahvičku v její ruce a sklo se roztříští na tisíc kousků. Pár střepů zraní Styx na ruce a v obličeji a z ran jí vytrysknou první kapky krve. Hustý vlkodlačí lektvar se jí rozteče po zápěstí a smíchaný s krví začne v narůžovělých chuchvalcích odkapávat na zem. Vanessa se jediným dlouhým skokem vrhne ke schodům a za rohem čeká na vetřelce. Ví, kdo to je a moc dobře tuší, proč je tady. Vlastně to i čekala, i když ne tak brzy. A ne zrovna teď. A po schodech dolů se tiše jako stín plíží přikrčená postava+

[Altair]

+jeho obdivuhodná trpělivost, kdy skoro celý den čekal, až se jeho oběť objeví, sklidí k večeru konečně úspěch. Ze své skrýše zahlédne Styx, jak vyjde z domu a vydá se do lesa a začne ji sledovat. Trochu mu to stěžuje ta tma, která pomalu padá na krajinu, ale nakonec ji v dálce zahlédne, jak mizí v hrobce. Tiše se připlíží až ke stavbě, chvíli naslouchá tlumenému rozhovoru zezdola, ale francouzským slovům nerozumí, i když ví, kdo je dole. Spokojeně se usměje a pak se přikrčí ke zdi a neslyšně a ostražitě začne sestupovat dolů. Když sestoupí až k úpatí schodů, ocitne se tváří v tvář Styx. Udělá k ní rychlý krok, dlaň pravé ruky přitiskne k rukojeti damascénské dýky na stehně. V poslední vteřině se však zarazí, protože očekával od templářky ostrý útok, který nepřišel+

Styx? +ověří si její identitu, dřív než prst na pružince vystřelovací dýky na levém zápěstí zmáčkne pojistku+

[Vanessa]

+čeká schovaná ve výklenku, kde ji asasín nemůže zatím vidět. Už předtím věděla, že je to on, cítila ho svým citlivým čichem, což ji samotnou překvapilo. Nezaměnitelný pach mužů z pevnosti, kde vyrůstala. Její napjatý sluch zachytil důvěrně známý svist vystřelovací čepele, když si její funkci asasín nahoře ještě pečlivě zkontroloval. Musela se rozhodnout velice rychle. Věděla, že přišel dokončit to, co se jí zatím nepovedlo. Zabít Styx. A věděla i to, že pokud by byl dnes neúspěšný, příště by přišel další terminátor a po něm zase další, dokud by úkol nebyl splněn. Není jiné východisko, než mu to splnění úkolu umožnit. Definitivně, zrovna tady a zrovna teď. Proto se bleskově rozhodla zpacifikovat Styx, aby na něj templářka nemohla zaútočit, protože pokud by ho zabila, nikdy by nevedla cesta ven z tohoto bludného kruhu. Styx musí dnes večer zemřít+

+vystoupí ze stínu, svlékne si bundu, odhodí ji na zem a přestože nemá žádnou zbraň, zaujme bojovou pozici+ Já jsem Styx +ozve se mu za jeho zády+

[Altair]

+prudce se otočí a rychle překoná tu krátkou vzdálenost ke „Styx“, v běhu zmáčkne pojistku dýky a ztichlým šerem zasviští zlověstný zvuk oceli. Obejme drobnou Vanessu jednou rukou kolem ramen jako když milenec objímá svoji milou, pouze jeho objetí je poněkud pevnější, že nedovolí své oběti nadechnout se. Pak pohne levou rukou a dlouhá ostrá čepel měkce projede její břišní dutinou. Dívá se jí přitom zblízka do tváře, skloněný nad jejími ústy, jakoby je chtěl políbit a pousměje se, když se jí z pootevřených rtů vydere bolestný sten. Svírá ji v pažích jako kudlanka a fascinovaně jí hledí do očí, jak z nich vyprchává život+ Šššš... už to nebude dlouho trvat +konejší ji tiše a pak ji pomalu, jemně, aby jí nezpůsobil zbytečnou bolest, položí na zem. Otře si zakrvácenou čepel, narovná se a víc si jí nevšímá. Vydá se ke schodům a na okamžik se zastaví u pravé Styx a řekne jí pár slov arabsky, tón jeho hlasu nezní moc přátelsky. Ani jedné víc nevěnuje pozornost a pak se rozeběhne nahoru po schodech a zmizí ve tmě+

[Styx Lupin]

+omračovací kouzlo ji zasáhne zcela nepřipravenou, přestože si dávala celou dobu pozor a jen ji to utvrdí v tom, že Vanesse nelze věřit v ničem. Má vztek na ni i sama na sebe, že byla tak neopatrná a přepadá ji strach, co se to tady chystá. Cítí bolest, kterou jí způsobily řezné rány od skla, ale nemůže si setřít krev, uvědomuje si, že se tady něco děje, ale nedokáže se ani pohnout, aby tomu čelila. Když má najednou jen na dosah ruky svého největšího nepřítele, chce se jí až brečet vzteky, jak je bezmocná. Touží mu vrazit nůž do krku až po samou rukojeť a dívat se, jak vyhasínají jeho oči, zatím jen na něj zírá a nedokáže mu ani říct Ano, já jsem Styx! Jestli byla doteď paralyzovaná fyzicky, další sled událostí ji ochromí i na mysli. Nevěřícně sleduje, jak se Vanessa už opět vydává za ni, poprvé však proto, aby jí zachránila život. Nechápe, proč se vystavila takovému nebezpečí, nechápe, proč se pro ni obětovala, nechápe vůbec nic. Křičí na asasína Já jsem Styx! Pojď si pro mě, ty hajzle! ale její rty se ani nepohnou, přitom plíce se jí vzdouvají jako mořský příboj. Sleduje je, jak se k sobě tisknou v pevném objetí, jakoby spolu tančili jejich poslední tanec a tuší... ví, k čemu mezi nimi právě došlo. Zmateně poslouchá, co jí asasín v arabštině říká a jediné, čemu porozuměla, byl ten jejich fanatický pokřik Alláh Akbar. Pak už jen bezmocně sleduje ležící Vanessu a přistihne se, jak doufá, že se z toho dostane. Když už alespoň pro to, aby ji zbavila kletby, než se promění... jestli se vůbec promění+