od Rebecca Altamirano » 25 bře 2016 17:19
+bez hnutí čeká, jak zareagují; sarkastické uchechtnutí za svými zády okázale ignoruje a dívá se jen na Altaira+ Také doufám, že nebude potřeba. Ale každý někdy potřebuje pomoc. Dřív nebo později. +trochu se pousměje+ Dokonce i já za ni už párkrát byla dost vděčná. +pokrčí rameny, ale vezme jeho slova na vědomí jen s krátkým přikývnutím+
+když odejde, otočí se a vyjde s Enzem zase ven.+ Jsem holt samé překvapení. +ušklíbne se jenom+ Udělal na mě hlavně dobrý dojem. +víc to raději nerozvádí, protože všechno, co by dál řekla, by si Enzo nejspíš vzal opět osobně a opět by se urazil:D Když dojdou k autu, nastoupí a po zbytek cesty je úplně zticha, ponořená ve vlastních myšlenkách a snažíc se vymyslet, jak nejlépe sdělit rodičům, že si chce odvézt jejich dítě.+ Dobře, díky. +číslo si schová a podívá se na něj+ Pokusím se to co nejvíc urychlit. +pohlédne krátce k osadě a odhodlaně vyrazí rychlým krokem k ní.+
+do vesnice se dostane bez problémů, ale pak musí vyřešit první z problémů. Jak najít, kde bydlí. Domků tam sice není moc, ale určitě nemůže bušit na všechny dveře a doufat, že se trefí. Fajn, tak holt zase musíme trochu podvádět. Zavře oči a opatrně povolá svoji vlčici. Vybaví si Safíjin pach, tak podrobně, jak jen dokáže a přes své pouto s vlky i díky svým ostřejším upířím smyslům, po chvíli ten konkrétní pach opravdu zachytí. Jde za ním, jako tažená na naviditelném laně, až dorazí ke správným dveřím. Zaklepe na obyčejné, dřevěné dveře a čeká, jestli jí někdo otevře. Právě když chtěla zaklepat znovu, trochu důrazněji, se dveře na nepatrnou škvírkou otevřou a objeví se tvář muže, pozorujíc ji s obezřetností a strachem v očích. Když ale uvidí její tvář, oči mu naplní šok, pochopení a nakonec úleva. Otevře víc, aby mohla projít a rychle za ní zabouchne+
Otec: Safíja říkala, že přijdete, ale my jí nevěřili. Mysleli jsme, že ji zachránil Bůh. +popadne ji za ruce a přitiskne k nim čelo ve vyjádření vděčnosti+ Děkuju, že jste zachránila naši dceru.
Becca: +zůstane překvapeně koukat, takové uvítání opravdu nečekala+ Nemusíte mi děkovat. A k její záchraně jste přispěl i vy. +na jeho překvapený pohled se usměje a přikývne+ Naučil jste ji řídit a tak mohla odtamtud odjet. +vysvětlí a pak si vzpomene v jakém byla stavu+ Je v pořádku? Viděl ji léčitel? +podívá se na něj, ale odpověď přijde z jiné strany; otočí se a uvidí ženu, poměrně vysokou a pořád určitým způsobem hezkou+
Matka: Já jsem ošetřila, co jsem dokázala. Ale ještě to není dobré. +něco v jejích očích jí řekne, že je opravdu třeba jednat rychle+
+v rychlosti a tak stručně, jak to jen jde, aniž by nevynechala nic důležitého jim vysvětlí o co jí jde. Ujistí je, že se o ni postará jako o svoje vlastní dítě, nebo sestru. Nabídne jim i možnost odjet taky, klidně později, ale odmítnou. Dobře si uvědomují, že pokud ji nechají odejít, nejspíš ji už nikdy neuvidí, ale už ve chvíli, kdy se celá zbitá, zkrvavená, ale s planoucíma očima vrátila domů, věděli, že to už není jejich dítě. Že je to teď někdo, koho nedokážou zvládnout. A tak jí její matka v rychlosti sbalila pár osobních věcí a po chvíli se vrátila i s ní.+
Věděla jsem, že přijdeš! +rozzáří se jí oči a i přes to, že ji to musí bolet, se široce usměje. Obličej má stále oteklý, samou modřinu, ale už nejspíš vidí na obě oči. Becca s překvapením zaznamená, že jsou modrošedé; nechce se už raději dál zdržovat, vědoma si toho, že na ni čeká ne zrovna trpělivý asssasín:D tiše a nenápadně přihlíží loučení s rodiči i dvěma mladšími bratry. Pak už ale rychle vyjdou ven a zamíří tmou zpátky k autu+
Teď pojedeme na místo, které bys určitě nikdy nenavštívila, ale budeš tam v bezpečí, o to se postarám. +podívá se na ni a Safíja jenom kývne. Přehodí si přes hlavu šátek a upraví si ho; přestože není muslimka, šátek vždycky nosila pro aspoň relativní bezpečí, které jí ale nakonec stejně nebylo k ničemu+ V autě na nás čeká muž, který byl v tom domě se mnou. +upozorní jí ještě, když jsou od auta na dohled+ Neublíží ti, nemusíš se bát. +slíbí jí pevně a podívá se jí do očí+
Já vím. +pousměje se trochu, ale v hlase jí nezazní ani nejmenší zaváhání nebo nedůvěra. Samozřejmě, že své zachránkyni absolutně důvěřuje. Je si jistá, že dokáže úplně všechno na světě+
+když dorazí k autu, otevře jí zadní dveře na straně spolujezdce a podá jí její malý raneček s věcmi. Safíja nastoupí a ve zpětném zrcátku na okamžik zachytí Enzův pohled; a přestože v jeho očích žádnou hrozbu nebo bezprostřední nebezpečí nevidí, přesto sebou trhne a rychle odvrátí pohled. Zadívá se z okýnka a stáhne si šátek víc do obličeje+
+Becca nastoupí dopředu a tahle malá epizoda jí neunikne. Poprvé si uvědomí, že to rozhodně nebude procházka růžovou zahradou. Je odhodlaná se s tím porvat, jak nejlíp umí. Zadívá se na Enza+ Můžeme jet.
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it