od Remus Lupin » 28 zář 2013 18:50
*S další a další vlnou přichází ostrá pálivá bolest..šíří se mu svaly jako požár, sežehne kůži, která se mění prach, z prachu raší šedá srst. Prožil již desítky, stovky proměn a stejně to bolí stále stejně, pokaždé si říká, že už to má pod kontrolou a pokaždé ho vlk v něm přesvědčí, že to on je tady pánem, na jednu noc v měsíci, zavřený v lidském těle, touží dostat se ven, proběhnout, zabít....zarývá ruce do kamene a snaží se na nich udržet v předklonu, ale kosti pod ním povolují, tříští se v změť hmoty a pak bleskově přeskakují na své nové místo. nehty škrábe po podlaze, lámou se, strhávají, v příští chvíli místo nich škrábou zem ostré drápy, ten zvuk je ale nic proti křiku, který se mu dere z hrdla. Další a další nitky lidského bytí se trhají, aby utkaly novou bytost. Svaly se zmítají v křeči, mění tvar, nabývají na objemu, obalují nové kosti masem, sálá z nich horko, zloba a síla magického tvora.
Další a další vteřiny doby, po kterou vychází měsíc v úplňku někde nad nimi na obloze, tlukou uvnitř těla těžkým kladivem prokletí, uvnitř těla které dávno není lidské, nutí ho protáhnout tlapy, narovnat záda, i když podvědomí křičí, že nemůže, že přijde další bolest, kterou už se zdravým rozumem nepřežije, každý nerv v těle je napjatý k prasknutí, přetížený tak, že necítí studenou tvrdou podlahu pod sebou přes bolest....už nemůže, nechce...nedokáže to...najednou je po všem, hučení krve a vzdálený mužský křik, který se už dávno proměnil v bolestivý chrapot a poté zmučené vrčení, ustane...
VSTAŇ!...přikáže jeho temná část tělu a vlčí tlapy zaberou a zvednou tu silnou bestii na všechny čtyři. Nohy se natáhnou, drápy vykreslí řadu rýh do kamene. Šedivá srst se matně leskne, hustá a drsná na dotek, vlčí oči světélkují v šeru kobky. ŽIJ! Vlčí srdce tluče v rytmu měsíčního tance, v běhu stříbrné koule letící oblohou...Vlkodlak se rozhlédne po místnosti, náhrobky kolem najednou vypadají v porovnání s jeho mohutností křehce a nepatřičně. LOV! NAKRM NÁS SLADKÝM MASEM! Velí mu temná půle. Prostorem se rozlehne vlčí zavytí, vibruje starým kamenem a zní to vítězoslavně. Vlk je volný.*
Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam, kde jsi.
-Theodore Roosevelt-