od Remus Lupin » 30 čer 2013 11:53
*přemístí se s Kirinem do oblasti, kam zmizela Vanessa, není to úplně přesně, ale je to dostatečně blízko. Rozhlédne se, kolem jsou jakési primitivní domky, lidé okolo mluví neznámým jazykem. Podle teploty a stylu oblečení pozná, že je někde na Blízkém východě* No nazdar...*vypadne z něj, pak si uvědomí, že i Kirin je pryč, tak zakleje a ustoupí z cesty, aby tam nestál uprostřed tak nápadně...protáhne se nějakou úzkou uličkou, z šňůry stáhne hábit, který přes sebe přehodí, aby splynul s davem. Vydá se do kopce, aby zjistil, kde vlastně je a kam se "Styx" poděla. Neomylně tak zamíří k pevnosti. Už z zpovzdálí mu začne docházet, o co tady jde a když se schová u cesty k pevnosti, aby ho minul pár mužů, z kterých vycítí pach smrti, je si jistý. Napadne ho, že museli zapracovat na mnoholičném lektvaru, trochu se mu sevře žaludek, když si uvědomí, že asasíni mají ve svých řadách čaroděje. Uvědomuje si, jak nebezpečná celá tahle situace je. Z dálky obhlédne situaci, ale pevnost se mu zdá nedobytná, na jedné straně skály, na druhé propast a brána je pečlivě hlídaná. Ustoupí, aby si promyslel, co dál. Napadne ho, že potřebuje pomoct, Amon by mu jistě poskytl pár mužů, nebo by mohl zajít za Siriusem...ale pak si uvědomí, že neví, kde přesně je a nedokáže se sem přemístit bez Kirina, který se někam vypařil. Navíc se slunce kloní k západu, cítí to, aniž by musel vzhlédnout k nebi. Když se přemístí, už se sem nebude schopný vrátit před proměnou a zůstane někde v Anglii...usedne na kamenné schody, zašátrá v kapse a vytáhne drobnou lahvičku. Její obsah do sebe se šklebením obrátí, oklepe se a zas ji schová. Opodál se pere smečka pouličních psů, začínají přitahovat k tomuhle místu pozornost.Vstane a rozežene je, dřív, než si někdo z místních všimne rozruchu a hlavně jeho. Psi se rozprchnou, vycítí, že s tímhle dvounožcem není radno měřit skus...Remus se už otočí, aby se vrátil ke své pozorovatelně, když tu si všimne kusu hadru, o který se smečka prala. Zarazí ho to, co je přilákalo, krev. Zvedne uválenou kdysi bílou látku ze země a rozprostře ji. V další vteřině vše kolem zešedne, když přečte krví psaný vzkaz určený jemu osobně* Tak takhle je to...*stiskne čelisti a vydá se zpět nahoru k pevnosti, drží se stranou zvědavých očí, ale kdo by se mu teď podíval do tváře, asi by jindy dobráckého Remuse nepoznal. A slunce zapadá....*
Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam, kde jsi.
-Theodore Roosevelt-