Únos Styx

[Styx Lupin]

+zima jí proniká až do morku kosti, tak se rozhodne trochu se zahřát pohybem. Opět pokračuje v bourání zdi a odhaduje, že za takových... sto dní každodenního bouchání by mohla probourat zeď a jen doufá, že ne do vedlejší cely. Když už je na smrt unavená a necítí bolavé ruce, nechá toho a teprve si všimne, že už dávno přestalo pršet a do cely jí svítí horké letní slunce. Lehne si do kruhu světla na vyhřátou zem a nedočkavě se ohřívá a suší v teplých paprscích sluníčka+

[Vanessa]

+večer se tam zase objeví a přinese jí další jídlo+ Jez! Nepotřebuji, abys mi tady umřela hlady. Ještě tě budu potřebovat +přisune jí přes mříže misku s jídlem a vodu+ Když budeš poslušná, povím ti, co dnes dělala Styx. Jsi určitě zvědavá, že? +ušklíbne se škodolibě, opře se o zeď a začne jí vyprávět své dojmy, Remuse ale nezmíní, dělá jí potěšení nechávat ji zatím v tom, že je mrtvý. Pravdu o tom, že to byl ve skutečnosti nějaký bezvýznamný chudák, který jí posloužil za oběť, si nechává jako triumf do budoucna+

[Styx Lupin]

+sedí opřená o zeď a zcela ignoruje Vanessu, jako kdyby tam vůbec nebyla, pohled upírá do okna a pozoruje stmívání a přestože uvnitř prožívá bolest, jakou ještě nikdy nepocítila, její výraz nenapovídá, že by ji Vanessa zlomila, naopak se zdá, že to ještě víc posílilo její odolnost+

[Vanessa]

+Styxina lhostejnost a odepření poslušnosti v ní vyprovokuje vlnu hněvu+ Budeš mě poslouchat. Budeš dělat to, co chci. Mám na to své metody, to ti garantuji +sykne zlostně, zavře oči a napojí se telepaticky na její centrum vůle v mozku a přikáže jí, aby k ní přilezla po kolenou+

[Styx Lupin]

+nejdřív ucítí v hlavě ukrutnou bolest, jakoby jí v ní bodaly tisíce ostrých jehliček. Vykřikne a sevře si hlavu do dlaní, přes silnou bolest ani nevnímá, že tlačí tak silně, že jí tím tlakem málem praskne lebka. Je jí tak špatně, jako jí ještě nikdy nebylo. Žaludek se jí obrátí vzhůru a ona v krutých křečích vyzvrátí jeho obsah a jelikož už několik dní nejedla, je to o to bolestivější. Je tak zesláblá a vyčerpaná, že už nedokáže odolávat a ovládat svoji vůli a poslechne příkaz ve svém mozku. Padne na kolena a po čtyřech se začne plazit k Vanesse+

[Remus Lupin]

*přemístí se s Kirinem do oblasti, kam zmizela Vanessa, není to úplně přesně, ale je to dostatečně blízko. Rozhlédne se, kolem jsou jakési primitivní domky, lidé okolo mluví neznámým jazykem. Podle teploty a stylu oblečení pozná, že je někde na Blízkém východě* No nazdar...*vypadne z něj, pak si uvědomí, že i Kirin je pryč, tak zakleje a ustoupí z cesty, aby tam nestál uprostřed tak nápadně...protáhne se nějakou úzkou uličkou, z šňůry stáhne hábit, který přes sebe přehodí, aby splynul s davem. Vydá se do kopce, aby zjistil, kde vlastně je a kam se "Styx" poděla. Neomylně tak zamíří k pevnosti. Už z zpovzdálí mu začne docházet, o co tady jde a když se schová u cesty k pevnosti, aby ho minul pár mužů, z kterých vycítí pach smrti, je si jistý. Napadne ho, že museli zapracovat na mnoholičném lektvaru, trochu se mu sevře žaludek, když si uvědomí, že asasíni mají ve svých řadách čaroděje. Uvědomuje si, jak nebezpečná celá tahle situace je. Z dálky obhlédne situaci, ale pevnost se mu zdá nedobytná, na jedné straně skály, na druhé propast a brána je pečlivě hlídaná. Ustoupí, aby si promyslel, co dál. Napadne ho, že potřebuje pomoct, Amon by mu jistě poskytl pár mužů, nebo by mohl zajít za Siriusem...ale pak si uvědomí, že neví, kde přesně je a nedokáže se sem přemístit bez Kirina, který se někam vypařil. Navíc se slunce kloní k západu, cítí to, aniž by musel vzhlédnout k nebi. Když se přemístí, už se sem nebude schopný vrátit před proměnou a zůstane někde v Anglii...usedne na kamenné schody, zašátrá v kapse a vytáhne drobnou lahvičku. Její obsah do sebe se šklebením obrátí, oklepe se a zas ji schová. Opodál se pere smečka pouličních psů, začínají přitahovat k tomuhle místu pozornost.Vstane a rozežene je, dřív, než si někdo z místních všimne rozruchu a hlavně jeho. Psi se rozprchnou, vycítí, že s tímhle dvounožcem není radno měřit skus...Remus se už otočí, aby se vrátil ke své pozorovatelně, když tu si všimne kusu hadru, o který se smečka prala. Zarazí ho to, co je přilákalo, krev. Zvedne uválenou kdysi bílou látku ze země a rozprostře ji. V další vteřině vše kolem zešedne, když přečte krví psaný vzkaz určený jemu osobně* Tak takhle je to...*stiskne čelisti a vydá se zpět nahoru k pevnosti, drží se stranou zvědavých očí, ale kdo by se mu teď podíval do tváře, asi by jindy dobráckého Remuse nepoznal. A slunce zapadá....*

[Vanessa]

+s přimhouřenýma očima pozoruje její muka, koutek rtu má zvednutý ve zlomyslném úsměvu a počká si, až k ní její sestra přileze po kolenou+ No vidíš, že to jde, Styx. A teď mi řekni o tom domě ve Francii. Chci vědět, kde se nachází, jak jsi ho získala, o tom stromu, komu dům patří, proč se tam chceš přestěhovat, prostě všechno.

[Styx Lupin]

+klečí před ní a sbírá sílu vzepřít se tomu hlasu v hlavě, který jí přikazuje dělat to, co nechce. Netečně si vyslechne její přání a najednou si všimne něčeho, co ji doslova praští přes uši. Ten strom. Nikdo o něm přece neví. Nikdo kromě ní a... Remuse! Srdce se jí divoce roztluče a zalapá po dechu. Aby Vanessa nepojala podezření, proč je najednou tak zmatená, začne jí vyprávět o domě v Provence, aby od toho odvedla pozornost. Hlas jí selhává pod náporem nově nabytých emocí, ale naštěstí se to dá přisuzovat jejímu momentálnímu psychickému stavu+

[Styx Lupin]

+a těsně před setměním se u brány do vězení střídají denní a noční stráže, baví se spolu a kouří hašiš, takže je brána chvíli nestřežená, to jenom kdyby se Remus chtěl dostat nenápadně dovnitř:)+

[Remus Lupin]

*neklid v něm narůstá, ale dnes ho skoro nevnímá...co si ovšem dobře všimne je chvíle, kdy je brána nestřežená...nadechne se, vyklouzne z úkrytu a protáhne se s přibývajícími stíny dovnitř, octne se na nádvoří uvnitř pevnosti, kde vyhledá dočasný úkryt a čeká na noc*