od Remus Lupin » 01 črc 2013 17:23
* dravec pokračuje chodbou, nemá se kde ztratit. Když na konci skřípnou dveře a na okamžik se objeví tvář orámovaná blonďatými vlasy, zastaví se, ostré zuby odhalené zasvítí v tom trochu světla, které je kolem. Dveře se zabouchnou, ale to vlka nevyvede z míry, doběhne k nim, strčí čumák k podlaze, nasává vzduch pode dveřma s funěmím, poslouchá...slyší dvě srdce zběsile tlouct, cítí krev. Znovu zavrčí, zavrčení přejde do zavytí, až se otřesou kameny v podlaze. Do pevných zavřených dveří se opřou dvě obrovské pracky, drápy z dřeva se skřípotem oddělují dlouhé ostré třísky, které odlétají ve sprškách pryč. Nespokojeně si odfrkne a poodběhne pryč. Na okamžik nastraží uši, ale nepřátelé jsou ještě nad ním, hledají to množství nepřátel, které je napadlo. Živým nemohou padlí prozradit, že je jen jeden a kde je a tak má trochu času, než se pustí do prohledávání a najdou stopy. Znovu se rozeběhne ke dveřím a skočí. Vlčí tělo narazí do dveří, zapraští panty, dřevo zasténá, ale vydrží...rozeběhne se znovu...z mezer mezi jednotlivými dřevěnými deskami se práší, praskají jedna po druhé...při třetím tupém nárazu dveře povolí, vyletí z futer, kusy dřeva se rozletí po podlaze. Vlkodlak vejde dovnitř, hlavu skloněnou, pysky ohrnuté, ze zubů kapou sliny a krev nepřátel, která zbarvila i šedou srst do temně rudé na několika místech kožichu...přehlédne místnost, mříže, celu za nimi a zabodne pohled do ženy, která mu stojí v cestě...*
Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam, kde jsi.
-Theodore Roosevelt-