Únos Styx

[Remus Lupin]

* dravec pokračuje chodbou, nemá se kde ztratit. Když na konci skřípnou dveře a na okamžik se objeví tvář orámovaná blonďatými vlasy, zastaví se, ostré zuby odhalené zasvítí v tom trochu světla, které je kolem. Dveře se zabouchnou, ale to vlka nevyvede z míry, doběhne k nim, strčí čumák k podlaze, nasává vzduch pode dveřma s funěmím, poslouchá...slyší dvě srdce zběsile tlouct, cítí krev. Znovu zavrčí, zavrčení přejde do zavytí, až se otřesou kameny v podlaze. Do pevných zavřených dveří se opřou dvě obrovské pracky, drápy z dřeva se skřípotem oddělují dlouhé ostré třísky, které odlétají ve sprškách pryč. Nespokojeně si odfrkne a poodběhne pryč. Na okamžik nastraží uši, ale nepřátelé jsou ještě nad ním, hledají to množství nepřátel, které je napadlo. Živým nemohou padlí prozradit, že je jen jeden a kde je a tak má trochu času, než se pustí do prohledávání a najdou stopy. Znovu se rozeběhne ke dveřím a skočí. Vlčí tělo narazí do dveří, zapraští panty, dřevo zasténá, ale vydrží...rozeběhne se znovu...z mezer mezi jednotlivými dřevěnými deskami se práší, praskají jedna po druhé...při třetím tupém nárazu dveře povolí, vyletí z futer, kusy dřeva se rozletí po podlaze. Vlkodlak vejde dovnitř, hlavu skloněnou, pysky ohrnuté, ze zubů kapou sliny a krev nepřátel, která zbarvila i šedou srst do temně rudé na několika místech kožichu...přehlédne místnost, mříže, celu za nimi a zabodne pohled do ženy, která mu stojí v cestě...*

[Styx Lupin]

+přiběhne k mřížím a kouká překvapeně na Vanessu, co že se tak rychle vrátila, celá vystrašená. Nemá čas nad tím přemýšlet, protože robustní dveře se začnou otřásat jako při zemětřesení. Nespustí z nich oči a sleduje, jak pomalu povolují pod nárazy z druhé strany, nejspíš ani nedýchá napětím, co za bestii se to sem dobývá. Když uslyší další zavytí, tentokrát tak nebezpečně blízko, pochopí, co to je. Vlkodlak. A pěkně naštvaný. Než se stačí podivit tomu, že se v těchto místech vyskytují vlkodlaci, dveře se rozletí a do místnosti se vřítí velké šedé zvíře, pro ni už tak trochu známé. Styx instinktivně uskočí doprostřed kobky a z bezpečné vzdálenosti, přitom tak zblízka pozoruje krvelačného tvora, tentokrát je skutečně ráda, že je na druhé straně mříží a pevně doufá, že za nimi je před ním v bezpečí. A při tom pohledu si opět musí vzpomenout na Remuse a jejich společný úplněk+

[Vanessa]

+s velkými obavami pozoruje tříštící se dveře a vidí, že ten nápor už moc dlouho nevydrží. Sevře v ruce rukojeť dlouhého asasínského meče a nervózně čeká, jestli se to obrovské zvíře dostane až k nim. Jak se dveře vylomí z pantů a ta bestie, která jí zablokuje jedinou únikovou cestu ven zaměří svůj krví podlitý pohled přímo na ni, málem z toho strachy omdlí, s takovým nepřítelem se ještě nikdy nesetkala. Instinktivně začne před ním couvat, pomalu, aby ho nerozdráždila ještě víc, nespustí ho z očí, připravena zapíchnout mu do těla tolik svých bodných serepetiček, kolik jen stihne, pokud na ni zaútočí+

[Remus Lupin]

*pozoruje jí, stoje na troskách dveří. skoro líně se zadívá na meč, pak zpět na ni a chvíli váhá. Mrkne směrem do cely, kde se v měsíčním světle rýsuje druhá postava a když se zadívá zpět na Vanessu, je rozhodnutý. Jediným skokem překoná vzdálenost mezi nimi, povalí ji na zem celou vahou, až jí vyrazí meč z ruky, který se se zvoněním odkutálí pryč. Tesáky se takhle zblízka zdají ostřejší a větší, když jí jimi cvakne těsně u obličeje... *

(budu to psát po kouskách, at může Vanessa reagovat:))

[Vanessa]

+útok je tak rychlý, že všechny její obranné plány se zhroutí dřív, než vůbec začaly. Když po ní vlkodlak skočí a zalehne ji svým těžkým tělem, cítí, že tohle je nejspíš její poslední hodinka, či spíš minuta a už se loučí se životem. Při pohledu na zakrvácené ostré tesáky, cvakající jí před očima ji pojme taková hrůza, že jí zbělají vlasy a v posledním tažení mu do boku bodne vystřelovací dýku, řve u toho z plna hrdla jako smyslů zbavená, bodá zas a znova, aby ho co nejvíc zranila, jakoby pozapomněla na dokonalé regenerační schopnosti vlkodlaků+

[Styx Lupin]

+ztuhne hrůzou, když vlkodlak skočí na Vanessu a přinutí se nezavřít oči. Ať už k ní cítí jakoukoliv nenávist a přeje jí smrt za to, co udělala Remusovi, nestojí o to dívat se, jak její dvojče, kus jejího JÁ vlkodlak roztrhá na kusy přímo před jejíma očima. Sama neví, co ji to napadne, přiskočí k mřížím a začne s nimi lomcovat a bouchat do nich zuřivě pěstmi+ Hej! Nech toho! +snaží se odvést jeho pozornost od Vanessy+

[Remus Lupin]

*na chvíli ho napadne, že by jí přece jen pustil, ačkoliv šelma uvnitř tvrdě nesouhlasí, je to vetřelec, nepřítel a je třeba s ním něco udělat...to se však rozplyne v tom momentu, kdy se mu do boku zakousne palčivá bolest, další a další přicházejí...vyrazí ze sebe bolestivé zavytí, které přejde do zběsilého zavrčení...instinktivně ji chytí zubama za paži a stiskne, cítí na jazyku její krev, ale už je za bodem, kdy by mohl zpytovat svědomí. Skulí se z ní, aby unikl dýce a zároveň s ní smýkne po podlaze, táhne se za nimi stopa krve, jeho i její. Když se mu za zády ozvou rány na mříž, na okamžik povolí, pustí Vanessinu ruku a otočí se k mříži*

[Vanessa]

+vykřikne bolestí, když se jí do paže zakousnou ostré zuby a už čeká, kdy jí ji vlkodlak amputuje. Ruku má vyřazenou z provozu, tak přestane bodat a bránit se. Situace se najednou obrací, je to teď ona sama, kdo se v této cele ocitá zcela bezbranný proti silnějšímu protivníkovi, stejně jako předtím Styx. Když s ní bestie smýkne po zemi, tvrdě narazí na zeď, až jí zachrastí všechny kosti v těle. Najednou zahlédne v rohu, jen kousek od ní něco, čeho si předtím nevšimla a svitne jí naděje k úniku. Bleskově využije toho, že Styx na okamžik odvede pozornost vlkodlaka na sebe a ten jí pustí ruku, připlazí se k nenápadnému poklopu na zemi, který asasíni využívají k posílání mrtvol umučených vězňů rovnou do pitevny. Zdravou rukou rychle odhodí víko a než po ní vlkodlak opět chňapne, skočí po nohou do otvoru v podlaze, zmizí v něm a úzkým tunelem sklouzne jako po skluzavce až dolů do márnice+

[Styx Lupin]

+s hrůzou sleduje Vanessin zápas o život, který se jí odehrává přímo před očima. Celá se třese, i když Vanessu nelituje, je to její nepřítel, ale tahle podívaná není zrovna to, co by toužila vidět na vlastní oči. Přesto se jí zdá, že vlkodlak se nechová tak krvelačně, jak se to o nich povídá a dokonce si všimne, že v jednu chvíli zaváhá, jakoby ani nechtěl Vanesse ublížit. Jakoby se ovládal a rozumně uvažoval. Opět v ní zahlodají pochybnosti a když k ní zvíře otočí hlavu, zadívá se mu do očí a k jejímu velkému překvapení necítí z něj žádný strach, který by automaticky tváří v tvář bestii očekávala+

[Remus Lupin]

*vlčí oči sledují Styx, jak tam stojí u mříží, na chvíli zapomene, že vedle má původce všeho toho zla, co se jim stalo. Probere ho až klapnutí poklopu. S řevem se otočí, ale to už Vanessa skočí, když doskočí k poklopu, už je hluboko na skluzavce, která je pro vlka jeho velikosti příliš úzká. Frustrovaně zavyje, že mu unikla, ale čas se krátí, jasně slyší, že se jim nad hlavami formuje skupina asasínů jako trestná výprava. Otočí se nyní zpátky k Styx a přeběhne k mříži, která je odděluje, trochu napadá na tlapy na straně, kde ho Vanessa zranila, kapky krve za ním zůstávají na podlaze, což je malá daň za to, kolikrát jej trefila*