+směje se, co s ním ta studená voda dělá, sama si taky připadá jako láhev šampusu v nádobě s ledem+ Tak vlčice... +zvědavě prozkoumá očima situaci pod hladinou křišťálově průzračné vody+ No, musím říct, že víc se mi líbíš jako vlk +zachichotá se a rychlými tempy od něj odplave, než ji Remus za to poškádlení potopí pod hladinu. Když se dostanou za vodní stěnu, vyšplhá z vody na skalní římsu u vchodu do nějaké jeskyně+ Neprozkoumáme to? Zajímalo by mně, kam to vede +probudí se v ní dobrodružná povaha. Přivolají si kouzlem jejich věci, co zůstaly ležet na břehu a obléknou se+ Doufám, že to není nějaký labyrint chodeb. Měli bychom si značit cestu kamínky +uculí se a vstoupí do útrob jeskyně. Je to příjemné osvěžení oproti tomu vedru, co vládne venku. Jak se vzdalují od vchodu, světla pomalu ubývá, až je tam za chvíli tma jako... v jeskyni:)+ Měli bychom si posvítit, než se praštím do čela o strop +poznamená s tlumeným smíchem, to by musel být kór nízký strop, aby o něj zavadila:) a rozsvítí svoji hůlku+ Podívej na ty spáče +posvítí nahoru, kde nad jejich hlavami visí dolů hlavou stovky netopýrů a zase ji skloní, aby je neprobudila, nerada by měla ve vlasech sponu ve tvaru živého netopýra. Jdou už pěkně dlouho, chodba se naštěstí nikde nevětví, takže nehrozí, že by zabloudili. Prostor se rozšíří, všude kolem nich se třpytí krápníky, jejichž barvy přecházejí ve světle hůlky od žluté, přes oranžovou, červenou až k hnědé a skýtají jim bohatou obrazotvornost+ To je nádhera +pokochá se tou krásou a pak pokračují dál podzemím. Když už jdou snad celou věčnost, Styx se váhavě zastaví+ Nevrátíme se? Ta jeskyně se táhne snad pod celým národním parkem. Abychom nedošli až k moři +chce to pomalu vzdát, když tu v dálce zaslechne zvuk podobný šplouchání vody. Zhasne hůlku a ocitnou se v naprosté tmě. Když si jejich oči na ni přivyknou, černočerná tma, která je obklopuje, se daleko před nimi rozptyluje do šedé, jakoby tam v dálce bylo nějaké světlo+ Že by konečně východ? +vydají se dál a skutečně, jak pokračují, tma pomalu řídne, přemožena denním světlem a po chvíli se před nimi objeví jezírko dešťové vody a nad ním otvor ve stropě a oni konečně spatří modrou oblohu+ Jsem zvědavá, kam až jsme se to dostali...