Bucuresti, Romania

[Rebecca Altamirano]

+přimhouří oči na tu jeho pochvalu, ale nekomentuje to+ Dobře, nevím sice, co to je za způsoby, ale tak nějak je mi jasný, že to určitě funguje. +konstatuje a krátký pohled z okna jí připomene, že by si měli pohnout+ Myslím, že bysme měli vyrazit. +odloží noťas na stolek vedle sebe a místo něj shrábne Five-seveN. Jeho blízkost si pořád dost zřetelně uvědomuje, ale přepnutí do "neutrálního" módu ztlumilo to elektrizující napětí mezi nimi na ignorovatelnou úroveň. Tak si pobalí hračky, hodí na sebe svoji koženou bundu a koukne na něj+ Můžeme? +přestože má výraz pečlivě neutrální, to vzrušení z nadcházejícího lovu nejde přehlédnout.+

[Smečka]

Nevím, jestli se něco děje, ale když jsem přijížděl, viděl jsem z vězeňských kobek někoho vycházet. +zadívá se na něj vážně a v očích se mu zračí obavy+
G: myslíš, že mohla utéct?! +ta představa mu vžene do žil žhavý vztek, protože to by znamenalo, že ho někdo zradil. Zase.+
W: Utéct ne. Musel by ji někdo pustit. +vysloví nahlas to, co napadlo je oba.+
G: Fajn, tak není čas otálet. Jedeme. +vezme si klíče a bundu a zamíří za Syr.+

[Gabriel]

+dojde k jejich pokojům, krátce zaklepe, ale hned vejde+
Syr, musíme hned...+zarazí se v půli věty a chvilku to vypadá, že zapoměl i svoje jméno. Sjede ji dlouhým, pomalým pohledem od hlavy až patě a zase zpět. Nakonec se jí zadívá do očí a rty mu zvlní spokojený a uznalý úsměv+ Vypadáš úžasně. +dojde k ní a krátce a pevně ji políbí na rty.+ Věci se dost možná poněkud zkomplikovaly. +řekne vážně a vezme ji za ruku a zamíří společně ven+ Musíme jet. Beccy zavolám, ať dojedou přímo na místo. +což taky neprodleně učiní a než dojdou k autu, je telefonát vyřízen+

[Smečka]

Siana:
+Tak. Je to tady. Lehký dusot nohou na kamenných schodech dává znát jen jediné, že si pro ni už jdou. Tep se jí rozběhne takovou rychlostí, jakou běhávala po lese. O překot. Nicméně nedopřeje jim pohled na její strachy stažený obličej. Avšak když se otočí na vlka na druhé straně mříží, zůstane překvapeně stát. Mrkne jednou. Podruhé. Rina. Na okamžik se jejich oči střetnou a pak je Rina sklopí.+
R: Alfo +pozdraví ji.+
S: Rino, nechce se mi věřit, že Gabriel poslal zrovna tebe. +řekne na oko vyrovnaným hlasem.+
R: Neposlal
S: Ne? a proč tu tedy jsi? +v duši jí škrtne malinká jiskřička naděje+
R: Nepřišla jsem tě propustit, Alfo. Jen... +Na malý okamžik zaváhá a něco stiskne v dlani.+ Jen... ti chci dopřát pokojného odchodu
S: +Upřeně se na ni zadívá.+ Pokojného odchodu. +zopakuje po ní.+ Přišla jsi mě zabít Rino?
R: Ne, Alfo, nepřišla. +přistoupí blíž k jejím mřížím a protáhne dovnitř ruku+ Vezmi si to, a uvaž podle sebe. Odcházím od smečky.
S: +do dlaně jí spadne kapsle a okamžitě se jí začne dělat zle.+ Pokojný odchod. Pusť mě, Rino, když odcházíš, tak ti to stejně může být jedno.
R: +zavrtí hlavou.+ Můžu si myslet o Alfovi a jeho nové strategii co chci, ale nezradím ho tvou svobodou.
S: Jistě že ne, zradíš ho jen mou smrtí tady v cele. +nicméně kapsli si nechá.+
R: Možná, a možná mi časem bude chtít poděkovat, že se nemusel dívat jak tě ti dva psychopati loví, na to, jak se strachy zblázníš a budeš prosit o milost. Sbohem Alfo. +s těmi slovy rychle opustí cely a venku nasedne na připravenou motorku. Opouští svou rodinu. Svou smečku.+

+Siana s tichým pohledem vyprovodí Rinu a pak si sedne na kavalec. Ta šedá kapsle v její ruce je jak z olova, neskutečně těžká a pálí. Má pravdu, tohle je pro ni jednodušší a o hodně méně bolestivější. O ponížení ani nemluvě. Kapsle plná tekutého jedu - stříbra. Bude to rychlé, rozhodně rychlejší než od těch Gabrielových vrahounů. Nebo smečky. A rozhodně nedopřeje té čubce její kulku. Pozvedne ruku k ústům a rychle kapsli spolkne. Hlavou jí bleskne jen jediná myšlenka. Tak tohle je ten konec. Náhlá bolest ji srazí na zem, nemůže dýchat, všechno se jí rozmazává až nakonec uplně zčerná. Zůstalo po ní jen mrtvolné bezvládné tělo.+

[Syriana Spinnel]

+otočí se ke dveřím, kdo že to jde, Gabriel by přece neťukal na svůj vlastní pokoj. A přece je to on. Překvapeně, co že se tak narychlo, se na něj podívá a okamžitě zrudne. Určitě se oblíkla špatně. Sakra, sakra, sakra. Ale když se usměje, všechna nervozita z ní vyprchá.+ uf, ani nevíš, jak se mi teď oddechlo. Takže tě bere kůže? +zeptá se aby situaci odlehčila a hned se zamračí a vyrazí s ním ven.+ Jak zkomplikovali? Siana utekla? +nejen adrenalin jí teď koluje v žilách, i strach. A začne se rozhlížet kolem, než dojdou k autu.+ Řekneš mi už sakra konečně co se děje? +Zeptá se ho, když se konečně v autě připoutá a začne si ohryzávat nehty až to bolí+

[Jade]

funguje. +konstatuje taky+ jo. +souhlasí, a připevní si pouzdro na zbraň, vybere si tričko, a rychle se oblíkne; paži přitom podvědomě šetří+ sejdeme se za deset minut dole. +koukne na ni, a ani to není moc dotaz. počká, dokud neodejde, a pak udělá to co potřebuje, ozbrojí se až po zuby, nastrká si do všech volnejch míst stříbro, a vyrazí s ní ke gabrielovi+

[Rebecca Altamirano]

+jen přikývne, vyjde z pokoje a výtahem sjede dolů. Když jí zazvoní mobil, vytáhne ho a zamračí se, když vidí kdo volá+
B: Jo?
G: Jeďte přímo k celám, my jsme už na cestě. +je tradičně nekonkrétní a tajemnej, jak hrad v Transylvánii+
B: Děje se něco? +zpozorní a vyjde z hotelu. Odemkne auto, ale zůstane zatím venku, jen se opře o střechu na straně řidiče a čím dál zachmuřeněji pozoruje vchod+
G: Pravděpodobně. Přijeďte rychle. +řekne úsečně a zavěsí+

+protočí oči a zastrčí mobil do kapsy+ No to je panečku náladička. +zavrčí a hypnotizuje vchod pohledem. Když Jade vyjde ven, nasedne a počká až taky nastoupí+
Obávám se, že všechno asi nejde úplně podle plánu. +krátce na něj pohlédne, pak se ale zaměří na silnici a ne zrovna povolenou rychlostí vyrazí na místo. Nějaká policie je jí momentálně ukradená+

[Gabriel]

+nastoupí do auta, Will jede za nimi na své motorce. Po hovoru s Beccy jeho nálada ještě o pár stupňů potemní a přemýšlí, co se mohlo stát. Pak potřese hlavou a koukne omluvně na Syr+
Promiň. Ne, neutekla. Tedy nejspíš. Will někoho viděl u cel. Nějakou ženu. +znovu na ni pohlédne+ Mohl to být jen někdo ze stráží. +dodá, ale sám tomu moc nevěří. Zbytek cesty mlčí, ale naštěstí to není daleko. Když dorazí na místo, zastaví a vystoupí z auta. Přejde k Syr a počká na Willa a společně pak čekají na Beccy a Jadea.+

[Smečka]

Will: Gabrieli, jdu se podívat dovnitř. +nevydrží to po chvíli, odlepí se od motorky, o kterou se opíral a vykročí k celám.+
G: +nadechne se, aby ho zastavil, ale nakonec jen přikývne a bezeslova sleduje, jak zmizí uvnitř+

W: +vejde do vlhké, studené a tmavé chodby a po chvíli dojde k momentálně jediné obsazené cele. Ještě ani není přímo u ní, aby věděl co se stalo. Nebo alespoň tušil. Neslyší žádný tep, ani dech. Je tu jen hrobové ticho, narušované jen kapáním vody ze stropu. Nakonec se zastaví před celou a zadívá se na Sianino tělo, její našedlá, až stříbřitá kůže mu hned napoví, co bylo příčinou smrti. Okamžik tam stojí a sám neví, co cítí nebo co by měl cítit. Nakonec potřese hlavou a zase vyjde ven. Stačí mu jediný pohled na Gabriela, aby věděl, že víc ani říkat nemusí+

[Syriana Spinnel]

+jak řídí a začne konečně mluvit, vydechne aniž by si uvědomila, že zadržovala dech.+ jo, určitě to byly stráže. Uklidňuje teď sebe nebo jeho? Zas se otočí a kouká ven z okénka, jak cesta zběsile utíká, polapena ve svých myšlenkách na to, jak moc touží se pomstít, jak moc chce Sianě ublížit. Když vystoupí ven, má chuť se rozběhnout ji zkontrolovat, ale jen si zapálí cigaretu a s hraným klidem čeká s ostatními. Jen sem tam se podívá na Gabriela a napadne ji zvláštní myšlenka. Tak se na něj podívá víc zkoumavě, ale když se jejich oči střetnou uhne pohledem pryč. Času na otázky bude později dost.+ Pak ale, když Will vyjde ven, je jí to jasné. Ona neutekla. Ona chcipla. Ta děvka prostě chcipla a připravila ji o pomstu.+
Řekni mi, ze si děláš srandu. +podívá se nejdřív na Willa a pak na Gabriela.+ Kurva! +zakřici az se to rozliha lesem a po tváří se ji začnou koulet slzy vzteku.+