od Smečka » 07 úno 2016 22:03
Siana:
+Tak. Je to tady. Lehký dusot nohou na kamenných schodech dává znát jen jediné, že si pro ni už jdou. Tep se jí rozběhne takovou rychlostí, jakou běhávala po lese. O překot. Nicméně nedopřeje jim pohled na její strachy stažený obličej. Avšak když se otočí na vlka na druhé straně mříží, zůstane překvapeně stát. Mrkne jednou. Podruhé. Rina. Na okamžik se jejich oči střetnou a pak je Rina sklopí.+
R: Alfo +pozdraví ji.+
S: Rino, nechce se mi věřit, že Gabriel poslal zrovna tebe. +řekne na oko vyrovnaným hlasem.+
R: Neposlal
S: Ne? a proč tu tedy jsi? +v duši jí škrtne malinká jiskřička naděje+
R: Nepřišla jsem tě propustit, Alfo. Jen... +Na malý okamžik zaváhá a něco stiskne v dlani.+ Jen... ti chci dopřát pokojného odchodu
S: +Upřeně se na ni zadívá.+ Pokojného odchodu. +zopakuje po ní.+ Přišla jsi mě zabít Rino?
R: Ne, Alfo, nepřišla. +přistoupí blíž k jejím mřížím a protáhne dovnitř ruku+ Vezmi si to, a uvaž podle sebe. Odcházím od smečky.
S: +do dlaně jí spadne kapsle a okamžitě se jí začne dělat zle.+ Pokojný odchod. Pusť mě, Rino, když odcházíš, tak ti to stejně může být jedno.
R: +zavrtí hlavou.+ Můžu si myslet o Alfovi a jeho nové strategii co chci, ale nezradím ho tvou svobodou.
S: Jistě že ne, zradíš ho jen mou smrtí tady v cele. +nicméně kapsli si nechá.+
R: Možná, a možná mi časem bude chtít poděkovat, že se nemusel dívat jak tě ti dva psychopati loví, na to, jak se strachy zblázníš a budeš prosit o milost. Sbohem Alfo. +s těmi slovy rychle opustí cely a venku nasedne na připravenou motorku. Opouští svou rodinu. Svou smečku.+
+Siana s tichým pohledem vyprovodí Rinu a pak si sedne na kavalec. Ta šedá kapsle v její ruce je jak z olova, neskutečně těžká a pálí. Má pravdu, tohle je pro ni jednodušší a o hodně méně bolestivější. O ponížení ani nemluvě. Kapsle plná tekutého jedu - stříbra. Bude to rychlé, rozhodně rychlejší než od těch Gabrielových vrahounů. Nebo smečky. A rozhodně nedopřeje té čubce její kulku. Pozvedne ruku k ústům a rychle kapsli spolkne. Hlavou jí bleskne jen jediná myšlenka. Tak tohle je ten konec. Náhlá bolest ji srazí na zem, nemůže dýchat, všechno se jí rozmazává až nakonec uplně zčerná. Zůstalo po ní jen mrtvolné bezvládné tělo.+