od Payne » 06 led 2019 23:13
+možná chtěla něco odseknout, ale všechno zapomněla ve chvíli, kdy jí celé tělo i mysl ovládla ta hrozná bolest, podmaňující si všechno ostatní, dokáže se ale ovládnout a nevydá ani hlásku. Přijde jí to jako zatracená věčnost, než to přestane, cítí jak se jí třese celé tělo a ví, že tohle moc dlouho nezvládne a hlavně jí to oslabí, připraví ji to o síly, který bude potřebovat na útěk. Snaží se to rozdýchat, znovu trochu zklidnit divoce bušící srdce a když jí škubnutím zakloní hlavu, dokáže už zase jasně myslet. A hlavně cítí, jak se zářez na poutech ještě o trochu zvětšil. Už jen chvilku...+ Já už nemám rodinu. O to se postarali pro změnu tvý lidi...+procedí skrz zuby a i když ví, že to racionálně není pravda, nedokáže si pomoct. A kromě toho ví, že tehdy v Hammě nechcípli všichni...a to je démon, který jen tak nezmizí. Takže když mu plivne do tváře, na okamžik z toho má obyčejnou, škodolibou radost. Jenže když pak vidí jeho výraz, když se k ní otočí zpátky, srdce jí na okamžik vynechá a pak se rozbuší rychleji, jakoby se snažilo uprchnout. Ví, že tohle jí jen tak nedaruje, ale než stihne něco vymyslet, znovu pustí elektřinu a tentokrát začne křičet téměř okamžitě, nedokázala by to zadržet, ani kdyby sebevíc chtěla; trvá to dlouho, déle než před tím a když to pak konečně přestane, chvíli trvá, než si uvědomí, stojí těsně u ní. A taky, že pouta už nedrží tak těsně, jako doteď, ví že už je dokáže přetrhnout. Ještě okamžik počká, až vidí špičky jeho bot přímo před sebou a pak prudce trhne rukama, vší silou, kterou v sobě dokáže posbírat a vrazí mu pěst přímo do žaludku, což ho od ní odmrští a narazí do jednoho z nosných sloupů, což mu možná na chvíli vyrazí dech. Přesto se sebere velmi rychle a vrhne se k ní. V poslední chvíli si uvolní i nohy a uskočí stranou. Vyhne se jeho letící pěsti, chytí ho za ruku a prudce jím škubne dopředu a současně se přetočí a zpoza pasu mu vytáhne jeho glock. Vlastně ho nechtěla zastřelit a kdyby zůstal stát na místě, místo aby se znovu vrhnul k ní, neudělala by to; takhle ale zareagovala naprosto instinktivně, vůbec nezaváhá a stiskne spoušť. Výstřel v tom uzavřeném prostoru zní jako rána z děla a bolestivě se jí zařízne do stále bolestí bušící hlavy. Zlomek vteřiny se dívá na jeho nehybné tělo s krvavou skvrnou na hrudi, pak se otočí a vyběhne na chodbu, rozhodnutá si cestu ven klidně prostřílet...+
I'm not a victim. I'm a survivor.