+přimhouří oči, někde v nich varovně zablýskne, ale pro teď mají jiný starosti, a to především deana a jeho malej problém, přistoupí k němu a zadívá se klukovi do očí, a ten zmatek a bolest v nich mu pár vrásek nadělá. Ale to budou řešit až později, až doma. Teprve teď si dovolí věřit, že to vážně skončí, dneska, tady a teď. neřekne nic, protože i když on a Seth měli dost nevyřízenejch účtů, tahle chvíle je Beccy. Zná tenhle pocit víc než dobře, ten moment, kdy se člověk konečně pomstí, a tuší, že to asi nebude takovej pocit, kterej by čekala, ale nepřerušuje ji, položí deanovi ruku na rameno, a tuší, že podobný prázdno se asi rozprostřelo i v něm. Dívá se, jak se Becca napřáhne, a jediným máchnutím to ukončí, Sethova hlava se zakutálí někam do rohu, a je pryč, nebe se neotevřelo, ohňostroj nevybuchnul. Prostě je jen o zmrda míň, a to co napáchal, se tím nijak neulehčí. Podívá se upírce do dlaně a rty mu zvlní úšklebek, jo, tohle si s Deanem kdysi předsevzali. To jsou ale zasraně dlouhý zuby. Jeden vtiskne klukovi do dlaně, zasloužil si ho, zvládnul to. Za jakou cenu, to se teprve uvidí+ Nenecháš si žádnej na památku? +protáhne s úšklebkem směrem k Beccy, a na chvilku má pocit, i přes to všechno, co dneska viděl, že mez nimi proběhne náznak tichýho porozumění. ze Setha si odebere jen několik ampulí krve, zbytek nepotřebuje+ Souhlas. +přikývne, radši se stoprocentně ujistí, že je ten sráč fakt bradou vzhůru. Nebo spíš... bradou dvacet metrů od těla. V kostech se mu znovu ozve únavu z celý noci, sevře špičák v ruce, a schová ho do kapsy. Když zvedne oči nahoru, k obloze, která je vidět dírou po stropu, uvidí, že dnešní noc bledne+
+Dean zůstane klečet tak jak je, ruce složené do klína, sleduje Beccy počínání a trochu zoufale hledá ten pocit, kterej by měl přijít, to zadostiučinění, radost, pocit naplnění. možná i štěstí? Ale nic z toho se neobjeví. Jen klouby na rukou a všechny drobný zranění a oděrky mu přichází k sobě, rozlámaný tělo dává vědět, že takhle teda ne, a uvnitř... tam se radši neodvažuje podívat, protože tam číhají mitchovi oči, a ještě za nimi propast lamie. Překvapeně zvedne oči k jadeovi a uvidí v jeho pohledu něco jako... znepokojení? náznak lítosti? Ví, že to zvládnul, ale... úspěch by snad měl chutnat jinak. Připadá si jen tak akorát jako kdyby na něj všechno padlo a on deset let nespal. Lhostejně sleduje Sethovu kutálející se hlavu, ale když se podívá na špičák ve svý dlani, něco v něm, v jeho břiše, slabě zadoutná. Chytne se té jiskry, a hodlá se jí v příštích dnech držet. Protože je to aspoň něco+