Anvil Security, NYC

[Billy Russo]

touché. +usměje se a přkývne+ Neřekl bych, že v tomhle existuje něco jako větší nebo menší utrpení. +pokrčí rameny+ Možná jsem to měl v něčem jednodušší. Vyrůstal jsem bez rodiny od začátku. Tys musela o hodně přijít, já věděl od počátku, že nic nemám. +usměje se docela široce, v kontrastu se svými slovy. vnímá její reakci a kolem koutků mu proběhne slabý pousmání, který ona nevidí. Natáhne ruku, a dvěma prsty si její tvář překvapivě jemně zvedne nahoru k sobě, aby mohl polapit její oči do svých+ Dokázala ses vyhrabat z pěkný hromady sraček. Měla bys na sebe být pyšná. +pousměje se+

[Payne]

To je asi pravda...+přikývne a přivře zamyšleně oči+ Jo, přišla jsem o hodně. Ale taky jsem hodně získala. +poznamená+ Řekla bych, že tak už to v životě chodí. +pousměje se a pokrčí lehce rameny; když si zvedne její tvář k sobě, vzhlédne a okamžitě se chytí do jeho očí, v tlumeném světle dokonale černých a lesknoucích se jako obsidián. Trochu ztěžka polkne a pevněji sevře v dlaních hrneček, jakoby tím sama sobě připomínala, že přesně tam má ruce taky nechat.+ Možná, že trochu jsem...+přizná tiše a trochu se pousměje; na okamžik, dřív než si v tom stihne zabránit, sklouzne pohledem na jeho rty a současně s tím si velmi živě vybaví ten jejich polibek... A když se mu vzápětí znovu zadívá do očí, cítí, jak jí zrádná horkost stoupla do tváří, protože si toho docela určitě všiml; intenzivně zatouží propadnout se teď hned do země, ale zároveň se nedokáže přinutit znovu uhnout pohledem...+

[Billy Russo]

Jo, každá mince má dvě strany. +pousměje se, a teď už v její tváři dokáže číst celkem dobře, ve všech náznacích a záchvěvech jejích emocí, hranu, na který se potácí, a jak snadno by sklouzla dolu, kdyby ji jen trošku postrčil. Požná i ten moment, kdy ji zaplaví vzpomínka, kterou sám poměrně pečlivě vytvořil, jako malej depozit přesně pro takovouhle chvíli, semínko, který doteď klíčilo samo, a evidentně v ní docela rozbujelo. A vlastně proč by ne. Ten polibek je svým způsobem perfektní; když jí jazykem rozdělí rty, jemně, ale přesto rozhodně, říká tím, že o ni stojí, aspoň někdo, zcela a úplně. V sevření jeho prstů na její bradě, který na okamžik zdůrazní, je přesně tolik pevnosti, aby se mohlo zdát, že se sám musí ovládnout; zrychlený dech už pak předstírat nemusí+

[Payne]

+dívá se mu do očí z té minimální blízkosti a ví, že je úplně a naprosto v háji. Když přitiskne své rty na její, nedokáže potlačit tiché zasténání, které se ztratí v polibku. Sama si ani neuvědomí, kdy zvedne jednu ruku, zlehka konečky prstů obkreslí ostrou hranu jeho čelisti a zaplete je do vlasů na zátylku. Oplácí mu polibek se vší tou potlačovanou touhou, frustrací a bezmocí z toho, že neví, jak pomoct Deanovi a dát to mezi nimi zase do pořádku. A i když si někde v koutku mysli, která ještě funguje racionálně, uvědomuje, jak moc špatný nápad tohle je, nedokáže se přinutit vycouvat. Dokud je ještě čas...i když už je možná stejně pozdě, jen si to odmítá přiznat.+

[Billy Russo]

+tak nějak tuší, že na polibek zareaguje pozitivně, ale i přesto ho trochu překvapí intenzita, s jakou se do toho položí celým tělem. Jako by přesně na to čekala, jako by to potřebovala každou buňkou těla. Prohloubí polibek, omotá jí paže kolem pasu a přitáhne ji k sobě, dobře si vzpomíná, jak na blízkost jeho těla reagovala pri nácviku střelby. Jakoby mimochodem sklouzne prsty po pár centimetrech odhalené kůže, jak se jí na zádech tím pohybem trochu vyhrnula mikina. Nečeká, že by to vedlo nějak daleko, nicméně jde o zcela zjevný potvrzení toho, co už tak trochu tušil... že ji má omotanou kolem prstu+

[Payne]

+užívá si ten polibek i možnost dotýkat se ho, aniž by musela mít strach, že před jejími doteky bude uhýbat nebo se před ní zase uzavře. Ani neví kdy a jak se jí povedlo jednou rukou postavit hrníček na stolek vedle sebe a když si ji pak přitáhne blíž, vklouzne mu do vlasů oběma rukama a lehce, ale znatelně zatáhne. Nedokáže potlačit zachvění, když ji pohladí po zádech; ale současně ten dotek zapůsobí i trochu jako studená sprcha, stopka v jejím podvědomí zabliká mnohem zřetelněji, protože záda jsou v jejím případě v podstatě zakázaná zóna. Přeruší polibek a trochu se odtáhne a když se začne ta mlha vzrušení pomalu rozpouštět, plíživě ho začnou nahrazovat rozpaky a přímo smrtící pocit trapnosti. Takže když se mu podívá do očí, skoro okamžitě uhne pohledem. Uvolní ze sevření jeho vlasy a když spustí ruce, lehce, možná omylem, přejede konečky prsty přes hranu čelisti+ Já...+začne tiše a vzhlédne k němu, ale neví naprosto co říct, aniž by si nepřipadala jako ještě větší idiot, tak zase ztichne a potřese trochu bezvýchodně hlavou+ ...dnes to asi na adrenalin hodit nemůžu. +poznamená nakonec tiše a slabě se pousměje+

[Billy Russo]

+tu změnu v ní vycítí, když ztuhne, ale nijak moc ho to nerozladí, stejně nepředpokládal, že by to došlo nějak daleko. Nechá ji se odtáhnout, aby měla pocit, že nad tím, co se děje, a dít bude, má kontrolu, a pak se pousměje, lehce jí palcem přejede po rtu a pomalu ji pustí, jako kdyby se musel přesvědčit to udělat+ Ne, to nejspíš ne. +zvedne jeden koutek trochu výš, a ještě chvíli se na ni dívá+ Můžeš tu zůstat do rána, ale ať tě nikdo nevidí odcházet. +dodá s pobaveným úšklebkem, a pomalu se narovná. V duchu rychle projde všechno, co by v místnosti mohla najít, když ji tu nechá samotnou, ale dojde k závěru, že tu není nic závadnýho+ Jsem rád, že jsi přišla sem. +pousměje se prostě, a nechá ji, aby si to vyložila podle sebe+

[Payne]

+možná podvědomě trochu čeká, že bude naštvaný, protože když si uvědomí, že není, pocítí něco, co by mohla být úleva; má co dělat, aby se pod tím jeho pohledem neošila a znovu se v duchu prokleje za to svoje trapný červenání se.+ Díky. Neuvidí mě nikdo. +ujistí ho sebejistě a pousměje se+ Jo...taky jsem ráda. +přizná tiše a tentokrát pohledem neuhne+ Tak dobrou noc. +popřeje mu a pousměje se+

+když odejde, zhasne lampičku na jeho stole a jen při světle mobilu si udělá pohodlí. Přestože je unavená, usnout dlouho nemůže; nejdřív jí myšlenky pořád utíkají k tomu, co se tady zrovna odehrálo a jak málo stačilo, aby to jen u toho nezůstalo. To jí po chvíli převede zpátky k Deanovi a jejich problémům a na krátký, ale pěkně hnusný okamžik, si připadá jako ta největší mrcha na světě. Po nějaké době konečně usne, ale nespí moc dobře. Za svítání vstane, uklidí deku zpátky do skříně a přesně jak slíbila, zmizí aniž by ji kdokoliv viděl. Nejde ale přímo domů, zastaví se v Guns, kde si dá pořádnou sprchu a po chvíli se rozhodne ještě si na chvíli lehnout, protože únava jakoby ji naplno dostihla až teď. Spí mnohem klidněji a dost možná je to i díky tomu, že ji tady nerozptyluje vůně Billyho kolínské...+

[Payne]

+Je to už skoro dva dny, co je Dean na té misi, o které mluvil před pár týdny, když se tak nečekaně vrátil Vishous. A když si s Deanem vyměnili ten slib. I když sama to bere jako mnohem víc. A ona se už celý den snaží ignorovat ten vtíravý, nepříjemný pocit, že je něco špatně. Žaludek jakoby měla stále trochu sevřený, je poněkud nervózní a podrážděná. To všechno teď ale musí odsunout co nejvíc do pozadí, protože sama má těsně před akcí. Co se týče jejího plánu na osvobození Motýlů, všechno vyšlo víceméně jak chtěla. Výpovědi na policii už má za sebou a v následujících týdnech bude soud, nejdřív s otcem a pak i starším synem. Teď se ale musí soustředit na další větší akci s Anvilem. S tím, jak se zlepišla situace mezi ní a Deanem, zvládla být v blízkosti Billyho celkem v pohodě, přestože ta prokletá přitažlivost, kterou vůči němu pociťovala, bohužel nezmizela a rozhodně z toho neměla radost. Nicméně aspoň už se zvládla mnohem líp ovládat. Dnes mají poslední trénink, nebo spíš doladění posledních detailů před misí. Ví, že jde o “black ops” akci, o které nikde nebudou žádné záznamy. Respektive nikde veřejně, ona je ale z hlubin dark netu dostat dokáže. Vejde do haly, kde už jsou všichni, kdo budou členy týmu, i s ní a s Billym jen šest lidí. Pravidlo číslo jedna u akcí tohoto typu “čím míň lidí o tom ví, tím líp”. Samozřejmě, že její “osvobození motýlů” neuniklo pozornosti jak jejího šéfa, tak i ostatních jejích kolegů, ale až na pár zkoumavých pohledů a ujištění Billyho, že “ne, mojí práce se to nijak nedotkne” o tom nepadlo ani slovo. A ani nebylo třeba, o moc víc, než co bylo prakticky denně ve všech zprávách a novinách skoro po celých Státech, by jim stejně neřekla. Sedne si k ostatním a pozorně poslouchá poslední detaily a plány, které jim Billy jako vždy vyloží do nejmenších podrobností. Potom se rozdělí po dvojicích na trénink boje a docela se jí uleví, že tentokrát na ni nevyšel šéf. Na jeho skill level se dnes úplně necití, takže s Coreym je úplně spokojená. Na rozcvičení začnou jen něčím lehčím, ale postupně přitvrzují. Nikdy ale nezapomínají, že jde jen o trénink a není žádoucí kohokoliv zranit. Zvlášť těsně před spuštěním akce. Trénink už skoro končí, oba jsou zpocení a pár modřin si rozhodně odnášejí, ale v zásadě to bylo prostě bezva uvolnění, vybití nahromaděnýho stresu i napětí; náhle se halou rozlehne hlasité zvonění mobilu, je to spíš alarm jako při poplachu a všichni se okamžik trochu zmateně rozhlížejí, odkud to jde, až nakonec neomylně lokalizují její tašku. Sama nechápe, co to má být, protože takový zvuk její mobil nikdy nevydával a ani si nebyla vědoma, že by tam něco takovýho nastavila. Vyloví tu ječící věc z tašky a pečlivě ignoruje Billyho zdvižené obočí a poněkud zaťatou čelist. Jo, řešit tady osobní věci opravdu není žádoucí. Otevře zprávu u které není žádné číslo a cítí, jak jí srdce na několik tepů zastavilo, jen co její mozek zpracoval těch pár slov a došlo jí, že ten nepříjemný pocit právě dostal reálnou podobu. Hodí telefon zpátky do tašky, sebere ji ze země a otočí se k Billymu a svým kolegům. Nepotřebuje nad tím ani déle uvažovat, v tomhle směru má priority jasný. Vlastně vždycky měla...+ Mrzí mě to, ale musím jít. A na tu akci nemůžu. +řekne tiše, ale zcela zřetelně, jistě to nikdo přeslechnout nemohl...+

[Billy Russo]

+opře se dlaněmi o kolena, aby se rozdýchal, protože Daphné mu dala pořádně do těla. Rozhlídne se po svojí créme de la créme skupině, a trochu se pousměje. Každý z nich je postradatelný, ale dívá se na ně rád. Jsou nejlepší. Dobře si všímá, jak ostatní občas zavadí o Payne očima, když to všechno prasklo, tak trochu dostala i jeho. Tušil pod povrchem skrytý hlubiny, ale ne až takovej Mariánskej příkop. V Anvilu ale všichni respektují kostlivce těch ostatních, a tak se nikdo nevyptává. Ani on ne - zatím. Payne se mu vyhýbá, a ne úplně nenápadně. Ale to nevadí, vždycky věděl, že to s ní bude běh na dlouhou trať. Možná proto na ni je v tréninku přísnější, a v ostatních věcech mírnější. Vycítil, že by nesnesla, kdyby na ni po fyzický stránce nešel přinejmenším stejně tvrdě. Naopak si ho bude časem víc vážit, když ji trochu vydrtí v tréninku. Původce zvonění najde rychle, a obočí se mu nesouhlasně stáhne. Následně putuje o něco výš, když Payne místo aby telefon okamžitě vypla, ho vytáhne z tašky a rozsvítí. Přátelský přístup funguje jen do určitý míry. Na to, jak si obvykle dává záležet na svojí bezvýraznosti, ji řeč těla prozradí okamžitě+
Payne. +pousměje se, ale očí se ten úsměv nedotkne, naopak je nepatrně zúží+ Myslím, že většina z nás, by radši seděla u televize s pizzou a nohama v teple. +za sebou cítí pobavený úšklebky dvou kolegů+ Ale máme tady rozdělanou práci, od který už teď nejde vycouvat. +dodá smířlivě, ale je v tom tichý osten varování. Vyzvat ho takhle přede všemi od ní byla chyba, před skupinou necouvne+ Deset minut na sprchu a pak si naposledy projdeme plán a všechny únikový strategie. +kývne na ně. Chová se k nim přátelštěji než k rekrutům, tihle musí cítit, že je bere za sobě rovné. Že by pro ně taky umřel+ Můžeš si zavolat. +kývne na ni smířlivě+ A pak tě chci vidět tady. +dodá o trochu chladněji. Zadívá se jí do očí a už v tu chvíli ví, že ho neposlechne. Sevře čelisti. Pitomá paličatá holka+ Myslíš, že když tady přednáším o tom, že Anvil je rodina, je to reklamní slogan? +usměje se. Ještě o trochu víc, tím úsměvem, co na ni platí. Hřejivým, nejmíň hrozivým, který svede+ Kryjeme si navzájem záda. Můžeme se jeden na druhýho spolehnout. A to znamená občas odsunout ostatní věci na druhý místo. +roztáhne lehce ruce, a obsáhne jima všechny ostatní+ Nechala bys nás ve štychu? +zvedne obočí+ Tohle není armáda, nejpozději pozítří budem hotoví. Ale do té doby tě tu chci na sto procent, Payne. Žádný kompromisy. Jinak... támhle jsou dveře. +nakloní hlavu lehce na stranu, usmívá se, úsměvem od kterýho je těžký se odvrátit. Úsměvem, kterej svádí k tomu chtít ho vyvolat znovu+