od Amyas Crale » 13 úno 2013 21:43
Pravda... ten obraz... mohl bych jej malovat tady +navrhne a chvíli se tváří, jakoby to myslel doopravdy, ale nakonec se pobaveně uculí+ To by byla galerie na hodně dlouho zavřená pro veřejnost. Jsem totiž hrozný pedant. Pokud nejsem s obrazem spokojený, jsem schopný jej několikrát přemalovat +ušklíbne se+ Vzpomínám si na jednu slečinku z bohaté rodiny, kterou jsem kdysi maloval. Pořád se jí nelíbilo, jak na obraze vypadá, přitom odpovídal skutečnosti, žádná kráska to totiž nebyla. Jenže říct jsem jí to nemohl. Několikrát jsem to předělával, až na mně z plátna koukala zcela cizí žena. Ona však byla výsostně spokojená. A štědrá. Zaplatila si za dokonalou iluzi +přitáhne si ji blíž+ Tobě... se nemůže nic takového stát +vykouzlí úsměv, který hned nato promění v hluboký polibek. Dlouze ji líbá a probírá se jí ve vlasech a nechává si je proklouzávat mezi prsty, pak se od ní odtáhne a zahledí se jí do očí+ Nakreslím... je to mé druhé největší přání +přejede jí bříškem prstu po rtech, ještě vlhkých od polibku+