Kuchyně

[Neferet]

Je mi to jasný. +zasměje se vesele a vrtí nad tím se smíchem hlavou+ Tak jo... +pokývne vážně a vyndá si věci z lednice+ ...základem je stejná teplota vejce a oleje... můžeš na jemno nakrájet zatím cibulku a okurku? +požádá jí vesele a sama se jme do vyššího válce vyklepnout vejce a přidat další potřebné suroviny, aby nakonec využila služeb tyčového mixéru+ Neboj, mám. To vycvičíme. +zamrká na ní+ A když budeš chtít tak můžeme zajít někam kde nám dají do těla. +zazubí se vesele+ Jen se neboj ono tě to nadšení z toho všeho přejde až tu pár dní pobudeš. Je to celkem depresivní, když je tu člověk sám. +zazubí se na ní vesele a zlehka do majonezy přimýchá nakrájenou cibulku a okurku a tatarku dochutí+

[Cairo]

*podle pokynů krájí ingredience a pozorně poslouchá, co Nef dělá* Už se těším, dlouho jsem si pořádně nezacvičila. A určitě můžem někdy zajít někam, kde si nás někdo vezme do parády, aspoň to nebudem samy flákat. *Přistrčí jí okurku s cibulkoku, aby je mohla přimíchat do majonézy, až bude čas* A já tu nebudu sama, mám tu tebe a časem možná přijde ta víla zubnička. A třeba s sebou vezme velikonočního zajíčka, co ty víš. Možná za chvíli budeš s láskou vzpomínat, jaký tu býval klid, *zazubí se na ni*

[Neferet]

Tak fajn domluveno. Jakmile si trochu odpočineš, tak si zajdeme pořádně zacvičit. +pousměje se a přelije hotovou tatarku do dvou menších mističek+ Tak co to maso? Nebude už hotový? +zajímá se vesele, když začne rozdělovat brambory z plechu+ Jasně víla zubnička a velikonoční zajíček... prosímtě co to máš v plánu hulit? +zazubí se na ní vesele+ A vim co se ti tu zaručeně bude zamlouvat. +uculí se na ní+ Po jídle ti ukážu knihovnu. Co ty na to? +zajímá se vesele, když strčí prázdnej špinavej plech do dřezu+

[Cairo]

Páni, knihovna... *zasní se* Ty vážně víš, jak na mě. Jo, to maso už bude, *vypne hořák a rozdělí maso na talíře, ty pak vezme a zamíří s nima ke stolu* A hulit neplánuju nic, na to mě nikdy neužilo. A co ty víš, co kde běháš, můžeš spolehlivě dokázat, že víla zubnička neexistuje? *rozesměje se* Ne, neboj, dělám si legraci, taky na podobný kreatury nevěřím, *vrátí se pro mísu se zeleninou a zamíří opět ke stolu*

[Neferet]

Jo něco málo si pamatuju. +zasměje se vesele a zatímco Cairo servíruje, tak se dá do prostření stolu+ Si si tím jistá? +koukne na ní na oko vážně, ale pak se vesele zazubí+ No věřím že existuje všechno možný, ale zrovna tohle... +pokrčí zlehka rameny a postaví na stůl víno a skleničky, dresing i tatarskou omáčku+ Jak to vlastně budeš mít s prací? Vzala sis teď dovolenou? +zajímá se, když si usedne ke stolu+

[Cairo]

*Posadí se naproti ní a vezme do ruky příbor* Tak dobrou chuť, *usmeje se a pustí se do jídla.* Hmm... povedlo se nám to, *pochvaluje si* No, s prací to mám v podstatě tak, jak budu sama chtít, *zasměje se* Část jsem předala kolegyni, většinu toho, co dělám, můžu dělat odkudkoliv. Plánuju o dost zvolnit, nechám si asi jenom několik sých stálých autorů a nové objevy přenechám ostatním, *uvažuje.* Ačkoliv pročítat nové rukopisy mě baví, sem tam se nestačim divit, jaký blábol někdo vydává za literární dílo, občas se vážně bavím, *pousměje se* Ale většina z toho je čtitelná a občas se mezi nimi vyloupne opravdový skvost. Tak ještě uvidím, musím vyzkoušet, jaký systém mi bude vyhovovat.

[Neferet]

Dobrou chuť. +usměje se na ní na zpátek a chopí se vlastního příboru+ To víš jsme holky šikovný. +zazubí se na ní vesele a pak si jen pochutnává na večeři a poslouchá jí+ Kdyby sis sem potřebovala někoho pozvat, třeba i pracovně, tak to není problém. Jen mi dej předem vědět abych tu třeba nepobíhala nahá nebo tak. +zasměje se vesele+ Jaký nejhorší výtvor si kdy četla? A co tě nejvíc pobavilo? +zajímá se zvědavě upíjejíc vína+

[Cairo]

Běžně pobíháš po domě nahá? *zajímá se a nakloní hlavu na stranu. Pak se zamyslí.* No, napadá mě jedno dílo, byl to jakýsi románek, ale mohlo by se to vydat jako příručka, jak v žádnym případě NEPSAT milostnou literaturu. *zasměje se* Všechno od postav přes zápletku po styl psaní bylo neskutečně přitažené za vlasy. Moc si to nepamatuju, ale holka potkala chlapa a pak se jaksi přenesla někam do minulosti nebo co, a tam potkala toho samýho, ale on byl pirát. A pak tam spolu tak jako byli a pak se snad přenesla zas zpátky a potkala ho znova a dali se dohromady. Dodneška nechápu, co že se tam stalo a proč, *směje se.* Ale pokud se mě ptáš, co mě nejvíc dosalo, tak to byly jednoznačně "famfáry jemu na uvítanou" v jedný milostný scéně. To fakt zůstává rozum stát, *kroutí nevěřícně hlavou.*

[Neferet]

No běžně ne, ale náhoda je blbec. +zasměje se vesele a pak jí vážně poslouchá dokud se nedostane k tomu, co jí nejvíc dostala, to opět vyprskne smíchy+ Proboha při čem to byly famfáry? +zajímá se se smíchem vesele+ Ale tak taková zápletka nemusí být špatná, jen se musí dobře podat a zpracovat. +pokývne vážně hlavou+ Jakože třeba na způsob reinkarnace a to provázat napříč časem. Ale umím si dost živě představit, jak něco takovýho musí být náročné sepsat. +pousměje se+ A na kterýho svýho autora jsi nejvíc hrdá? +zajímá se dál+

[Cairo]

No, famfáry jemu na uvítanou, doslova, *zasměje se* Asi tý chudince při tom v hlavě zněly trumpety, těžko říct, jak si to autorka představovala. Ta myšlenka nebyla špatná, ale podaný to bylo tak, že čtenář absolutně nepochopil ani jak se dostala do minulosti, ani jak se dostala zpátky, ani jak i on pak věděl, že patřej k sobě, a celkově to bylo tak zamotaný, že to vypadalo, že ani autorka netuší, co tím vlastně myslela. A co se týče toho, na koho jsem nejvíc hrdá... *zamyslí se* To je těžko říct, každý z mých spisovatelů je jiný a já se s nimi nestýkám na moc osobní úrovni. A ani neměřím úspěch podle slávy. Ale jsem na ně hrdá, když vidím v jejich díle nějaký posun, vývoj k lepšímu.