Výlety Chrise a Jasmine

[Christian]

+to budou mít asi problém + To asi jo. +pousměje se, ale pak zavrtí hlavou+ Tobě je to k smíchu, ale ono to ve skutečnosti tak vtipný není. +zamračí se, jak v něm narůstá nespokojenost ze situace, z jejího přístupu, a vůbec celková frustrace z posledních dní+ Nezajímá mě, jestli si potřebuješ něco dokazovat, co si myslí tvoje sestra nebo nějakej pošahanej upír. Zajímáš mě ty, protože to tebe sakra miluju, a ty asi pořád netušíš, co to znamená. +odtáhne se trochu a vstane+ Pokud jde o tebe a o moji dceru, je mi jedno, co je potřeba obětovat nebo udělat. Jediné, co žádám, je abyste byly v bezpečí a chráněné. Vždycky budete na prvním místě, a za tohle já se omlouvat nebudu. +zavrtí rázně hlavou a ani si neuvědomuje, že zvýšil hlas+ Uvědomuješ si, že jestli se ti něco stane, odnesu si to taky já? Po dlouhý době jsem v životě našel všechno, po čem toužím, a nehodlám si to nechat vzít, a už vůbec ne nějakým krvesajícím zkurvysynem. +zamračí se a poodejde ke Gastonovi, aby se trochu uklidnil, jak ho samotného překvapilo, že tak vyletěl+

[Jasmine Clarvik]

Ne, není mi to k smíchu, ale kdybych se měla poddat strachu, který vůči němu cítím, tak ráno nevylezu z postele. +povzdechne si a zlehka zavrtí hlavou na znamení, že Senderse bere opravdu vážně, i když to tak povětšinu času nevypadá a pak zkamení v půli pohybu, když na ní Christian tak vyletí. už se dohadovali, ale nikdy na ní ještě takovým způsobem nezvýšil hlas. odtáhne se od něj a jak tak na něj kouká zespodu musí vypadat křehce a zranitelně, když ho pozoruje s očima velkýma jak tenisáky a s nepříjemným svíravým pocitem v hrudníku+ Neuvědomuju? +zamrká a v žilách jí stoupne tlak, který jí vytáhne na nohy+ Neuvědomuju?! Každou noc umírají lidé a další kvůli mě riskují svoje životy... moji přátelé, moje sestra... jenom proto, že jsem ti slíbila, že Senderse nekontaktuju a zůstanu tady, v bezpečí. Nemáš ani tušení o tom, jak tohle vědomí nevinných mrtvých a vinny tíží. Jak těžký je zůstat mimo, abych dodržela slib daný tobě. Tak mi laskavě přestaň dávat přednášky o tom, že na vás neberu žádný ohledy jako by mi bylo naprosto ukradený, co cítíš. +vybuchne jak petarda, krátce a hlasitě, ale pak jí všechna zlost rázem přejde. obejme se pažemi a schoulí do sebe, najednou o dost starší a unavenější+ To, že o tom nemluvím ještě neznamená, že to neberu vážně nebo si nejsem vědoma nebezpečí, které nám jednou může zaklepat na dveře, že z toho nemám strach. Ale nemůžu dělat nic jinýho než sedět na zadku, naučit se s tím žít a nechat to na ostatních, protože to je přesně to co chceš. +rozhodí bezmocně paže, než se zase pevně obejme, aby nebylo na první pohled znát, jak moc se jí chvějí ruce+ Nejsem z porcelánu, Christiane. Nerozsypu se ve chvíli kdy se mě dotkne. +jinak řečeno, se neplánuje nechat zabít+ Ale buďme realisti... pokud se objeví na našem prahu, tak už nebudu dál jen nečinně přihlížet, protože stejně tak jako tobě záleží na tom abych zůstala s Van v bezpečí, tak mě záleží na tom, aby si byl s Van v bezpečí i ty. Nedovolím mu, aby vám jakkoliv ublížil. +myslí tím jak fyzicky tak i psychicky, což by mohlo způsobit její případné zranění. a jen zlehka přešlapuje na místě, jak za ním chce jít a přesto jít odmítá+

[Christian]

+jako většinou, během třiceti vteřin ak se trochu zklidní svého výbuchu lituje, ale potřebuje se trochu srovnat, aby s ní dokázal zase mluvit. samotného ho překvapí, jak moc mu to očividně vadí,a jak to v sobě dusí, hladí Gastona po plecích a s každým nádechem a výdechem se silou vůle se uklidňuje+ Omlouvám se. +dodá po chvilce+ Nechtěl jsem... na tebe křičet. +tváří se u toho přiměřeně zahanbeně a vrhne se na svou oblíbenou taktiku, tvářit se, že problém neexistuje + Podívám se na ty knihy. +přikývne nakonec+ Chceš... chceš jet domů? +zeptá se váhavě, jako že pochopí, když s ním nebude chtít trávit zbytek dne+

[Jasmine Clarvik]

+když se zřejmě uklidňuje a nevěnuje ji více pozornosti, otočí se k němu zády a zahledí se na horizont, ponořená do vlastních myšlenek natolik, že sebou trhne, když na ní zničeho nic promluví+ Ne, neomlouvej se. Můžu si za to sama. Kdybych se tenkrát přesvědčila, že vážně uhořel, tak bychom se neměli o čem hádat. +zavrtí smutně hlavou. sice se cítí dotčeně a ublíženě, ale nedokáže se na něj zlobit víc jak pár minut+ Dobře. +přikývne, že bere jeho zájem o knihy na vědomí a pak se k němu otočí+ Nechci... +zavrtí zlehka hlavou+ ...dneska je moc hezky, byla by škoda se vrátit. +pousměje se zlehoulinka, než zaboří pohled do země+ Takže... +začne tiše a poněkud váhavě, div nereje prsty do země+ ...říkáš, že mě miluješ? +koukne na něj zpod spuštěných řas, jak potřebuje ujištění, co jí zahřeje u srdce a odvede jejich pozornost pryč od upírů a starostí+ A nemáš u sebe náhodou něco co pořád nosíš? Nějaký přívěsek nebo cokoliv? +zajímá se, když se jí na mysli vynoří nápad, který předtím měla+

[Christian]

+je vděčný, že ho chvilku nechá, než se zkonsoliduje, a je zase schopný normálně mluvit+ Ale prosím tě. +zavrtí hlavou a obejme ji kolem pasu+ Samozřejmě, že za to nemůžeš ty. Těžko jsi zodpovědná za to, že někomu rupne v bedně. +pohladí ji po bedrech+ Dobře. +přikývne s úsměvem+ Já? Prosím tě, kdes to slyšela? +diví se naoko, a uculuje se u toho+ Už to tak asi bude. +pokrčí rameny s úsměvem a vtiskne jí na rty polibek+ Přívěsek? +zvedne obočí, jeden takový nosí a nesundává ho ani do sprchy, je na tenkém stříbrném řetízku a není nijak veliký ani moc zdobený, a většinu času o má schovaný hluboko pod košilí, je očividně otevírací, ale otevřít nejde, bez ohledu na to, jak moc se snaží, to dovede jen on+

[Jasmine Clarvik]

+aniž by si to uvědomila, jako by jí spadl kámen ze srdce, když jí obejme. stulí se u něj a hlavu si mu opře o rameno+ Můžu, kdybych nebyla tak nezodpovědná a neutíkala, nemusela jsem ho potkat a mohli jsme mít o starost míň. +zamručí smutně+ Ále takový vrabčák proletěl kolem... +mávne zlehka rukou, než ho obejme a usměje se na něj+ Já tebe taky. +ujistí ho měkce, že jsou jejich city vzájemné a jemně ho pohladí po tváři a vrátí mu lehký polibek+ Ano, třeba. +pokývá zlehka hlavou+ Něco co nedáš z ruky. +o žádnym medailonu nevíme, nikdo nás nevaroval + Chtěla bych ti něco dát, ale aby se mi to nevrátilo zpět, tak to musím k něčemu svázat. +přešlápne z nohy na nohu a stočí pohled k obloze+ Špatně se to vysvětluje. +zamručí+ Pojď, posaď se. +vyzve ho nakonec a sedne si na deku, proti němu a do tureckého sedu+ Něco ti ukážu. +upozorní ho měkce, složí ruce do misky a položí si je do klína, zavře oči a skloní tvář ke dlaním. očividně se snaží soustředit na něco, co je poměrně náročné a co není zcela běžné. zvedne se lehký vítr, když jí magie začne proudit pod kůží koncentující se jí v dlaních stoupající do výšky. nabývá zelené barvy, ve všech možných odstínech ale barva jakou mají její oči převládá, a tvaru koule o velikosti golfového míčku, přelévá se jí nad dlaněmi tam a zpátky. jakoby v dlaních držela malé soukromé zelené slunce, které vydává lehký svit a měkce hřeje, se svými energetickými proudy jakoby propletené provázky hledali cestu k rozpletení. její zhmotněná magická podstata, alespoň její malá část. otevře pomalu oči a obezřetně koukne na Christiana+

Spoiler: show

něco takového ale o hodně menšího a magičtějšího a hezčího

[Christian]

A kolik ti bylo let, prosímtě? Takovou zodpovědnost nemůže nikdo čekat. Člověk si v životě spoustukrát narazí nos po vlastním zakopnutí. Důležité je, že teď už víš, že se máš dívat pod nohy. +pousměje se a posadí se naproti ní, a sleduje, co to dělá, přijde mu fascinující, jak moc její magie funguje jinak, než ta jeho, a když vytvoří tu kouli, napadne ho zkusit si na ni sáhnout, ale pak to zavrhne, aby jí to kouzlo ještě nějak nezmrvil, sundá si zatím přívěsek, a připraví si ho do dlaně+

[Jasmine Clarvik]

No... šestnáct. +hlesne s provinile sklopenou hlavou a pak si tiše povzdechne+ Asi máš pravdu... na druhou stranu... nebýt toho, že se tak objevil bych tu dnes nestála. +pousměje se na něj měkce jako že naprosto převládají ty dobré věci, tedy to že díky tomu že musela zmizet ze svého světa a přijít sem jí přineslo úžasného muže, kterého miluje. na spáncích jí vystoupnou kapičky potu a víčka se jí chvějí námahou, který takovou kousek vyžaduje, což značí, že něco takového skutečně nedělá na potkání+. Chceš si na ni sáhnout? +pousměje se, když otevře oči a vidí, jak sleduje energickou kouli v jejích dlaních+ Ale opatrně, jen na povrchu. +nabádá ho, protože přeci jen je to čirá energie a je obtížné jí držet pohromadě takhle natož kdyby do jejího středu strkal ruce. kouzle je na omak měkce hřejivá a má tendenci se mu přilísat k prstům, když je ke kouli přiblíží a téměř se dotne jejího povrchu, jako by se dotýkal zhmotněné mlhy sálající teplem a měnící barvu+ Tohle je moje magická podstata. +dá se do tichého vysvětlování+ Tedy jen její malá část... hodně malá. +pousměje se trochu křivě+ Nevydrží takhle dlouho, jakmile se na ní nesoustředím, a že je to docela těžké, tak se rozplyne a vsákne se mi zpět do kůže. Proto je potřeba jí s něčím svázat, aby zůstala mimo mne. +vysvětluje tiše jako by nechtěla aby je někdo slyšel+ Chtěla bych ti ji dát. Nikdy nevíš co se může stát a tohle... poznáš že jsem v pořádku a možná mne budeš moc díky tomu najít. Je to mnohem spolehlivější než kouzla a lektvary, protože jejich účinek můžeš zrušit. Magická podstata zmizí pouze se smrtí. +stočí k němu vážný pohled, ve své podstatě mu tak dává mnohem víc než možnost jí najít, ale část sama sebe neočekávajíc nic na oplátku a dávajíc najevo důvěru, kterou ještě nikdy nikomu neposkytla+ Nepopírám, nejspíš díky ní budu moc najít i já tebe, když jí budeš mít zrovna u sebe. +připustí po chvíli přemýšlení+

[Christian]

No, tak vidíš. Víš, co jsem dělal v šestnácti já? Nebo moje sestry? +zavrtí pobaveně hlavou+ Přesně tak, musíš si na tom najít to pozitivní. +usměje se+ Můžu? +koukne na ni zaujatě, a opatrně ten útvar bříšky prstů pohladí, jen zlehka, aby jí to ještě neupadlo , a přijde mu to naprosto fascinující, poslouchá její výklad, a nějak neví, co na to říct+ Ehm... a nebude ti to chybět? +vypadne z něj chytře, myslí jako když mu kus magie dá, jestli jí nebude mít o ten kus míň+ Já nevím, jestli tohle můžu přijmout. +vyjádří se potom popravdě+ Budeš mě špízovat po barech? +uculí se, ale myslí to z legrace+ Tak... tak dobře. +podá jí tedy nakonec ten medailonek+

[Jasmine Clarvik]

Ne, co? +koukne na něj zvědavě jako co ve svých šestnácti letech se sestrami prováděl+ A tohle je víc jak pozitivní. +usměje se na něj nazpátek+ Jo, ale opatrně. +pokývá s úsměvem hlavou, ale pak opět zvážní a soustředí se, aby se kouli tak nerozplývaly okraje a nemizela jí pod pohledem + Nebude. Je to jen setina, tisícina toho co v sobě mám. Navíc mam problém to celý ukočírovat tak jak to je, takže rozhodně mi takový kousek chybět nebude. +zavrtí hlavou a vesele se na něj zazubí+ Kdyby mě to nějak takovým způsobem ohrozilo, tak bych to nenabízela. +pousměje se měkce+ Ale nesmíš to dát z ruky. Nechci vědět kdo by s tím co dokázal provést, kdyby se to dostalo do nevhodných rukou. +hlesne naprosto vážně. trochu překvapeně zamrká, když se zdá, že její dar nechce a nemůže popřít, že jí nehezky píchlo při tom pomyšlení v hrudníku, ale na druhou stranu jí dojde, že něco takového mohla čekat, když to na něj takhle vychrlila+ Nebudu tě k tomu nutit. Asi jsem ti to měla nejdřív vysvětlit... říct ti o tom, než jsem s tím takhle začla. +hází rychle zpátečku aby si nemyslel, že ho do něčeho nutí+ Ne, to opravdu ne. +zasměje se tiše a zavrtí hlavou+ V žádném případě nemám v plánu narušovat tvoje soukromí nebo tě špehovat. Myslela jsem... abys neměl takový strach a starosti... +hlesne tiše a opět naprosto vážně+ Opravdu? Jsi si jistý? +vezme si od něj opatrně medailonek a zkoumavě sleduje jeho tvář+