+by mu to stejně nemohla říct, přísahala... ledaže by se Remus přidal k templářům
+ To je pravda... co tě znám, se vlků vůbec nebojím. Jak jsem se začala o ně zajímat podrobněji, nepřipadají mi vůbec tak zlí a nebezpeční. A čeho se bojíš ty? +pochutnává si na dortíku+ Jaká je ta paštička? +zeptá se skoro zbytečně, Remusův blažený výraz mluví za vše
+
Ty a unudit mě k smrti? +rozesměje se, lepší vtip už dlouho neslyšela+ Jak tak lovím v paměti +zamyslí se+ s tebou jsem se ještě nikdy nenudila. Naopak, pořád mě něčím milým překvapuješ, máš skvělé nápady, vymýšlíš dobrodružství, úžasně vyprávíš...až se kolikrát divím, kde na to pořád bereš energii +uculí se+
Je to absolutní nesmysl, že dobrému člověku se to stát nemůže. Hodnějšího člověka než jsi ty neznám... a přece se ti to stalo +v očích se jí objeví takový ten tíživý smutek, jaký mívá o každém úplňku z Remusova utrpení+ Ještěže se to dnes už dá tlumit léky. Jak to vlastně snášíš s tím Marcusovým lektvarem... cítíš už nějaké změny k lepšímu? +chytne ho něžně za ruku+