+Dnešní den je zdáse plný překvapivých zvratů. Kam až její pochroumaná paměť sahá, nikdy, nikdy, nikdy si nevzpomíná na to, že by Gabriel byl komukoliv schopen...+ No tedy... Nikdy mě nenapadlo že by ses podělil o svou krev... +Ano. Dokázal ji naprosto šokovat, a to je co říct. A co teprve až to uslyší B. protože její krev je sice mocná a silná, ale Gabrielova, to bude jiná liga.+ Máš pravdu, nebyla jsem u toho ale... +vstane a dojde si pro skleničku, prázdnou ji podrží v ruce a po vteřině ji zase odloží a vezme si celou láhev. Teď toho může vypít klidně sud, devastuje totiž jen sebe.+ co jsem tak pochopila tak Sethova krev jí dodala jisté výhody. Například slunce. +přikývne.+ To ale neznamená, že na.. tvou krev potřebovat nebude. Je to pořád naše B. +Vysvětlí mu hned, aby si nemyslel, že je možná až moc velká hrozba
. Pořádně si zavdá, až má dojem, že jí shoří krk. Pak teprve láhev položí na stolek.+ Očekáváš. +zopakuje po něm, a tak nějak tuší, že to není jen o tomto slovíčkaření. Ten pohled. Tak intenzivní a silný jí proteče útrobím a usídlí se přesně v těch hlubinách, kterých se Gabriel dotýká jen tehdy, když do ní přiráží až na samé dno. Vyšle jí to tělem tak silnou vzpomínku, až se jí podbřišek stáhne v bolestném očekávání, které ale nepřichází. Je to úžasný a frustrující zároveň. Pak jen přikývne. Zdá se, že nenechat se baštit bude jedním z těch VELKÝCH slibů, který se Syr rozhodne dodržet. Řadí se hned vedle toho NEZDRHAT Z HÁDEK. Postupně jak mu vypráví o těch událostech, cítí celým svým tělem jednotlivý indicie toho, jak moc vytočený a vzteklý je. Chloupky na zátylku se jí snaží sešplhat a schovat se ve vlasech, kosti ji trnou příslibem strachu, a pak když mu oči zezlátnou, se jí zadrhne dech. Ale ví, že ta zloba není směřovaná na ni. Díky bohům. Vlastně se diví, že to přišlo teprve teď po takové době od oné události. Pozvedne jen ruce ve znamení
dělej, co musíš.+ Hm, +zapřemýšlí a hrozně moc by chtěla, aby už mezi nimi ta vzdálenost nebyla. Protože je to jako porada dvou vojevůdců, což vlastně je, ale taky je to porada milujících lidí, kteří mezi sebou čistí vzduch. Načež se její nohy samy od sebe zvednou a tu vzdálenost zruší. Vezme do ruky konečky jeho prstů a lehce kolem nich přeběhne bříšky, než je proplete se svými.+ Nemůžu je potrestat za to, že využily svého práva ucházet se o post. I když nebylo fair play, že se tak domluvily hromadně a chtěly využít toho, že mi dojdou síly. +Spíš přemýšlí nahlas, než aby mu to vysvětlovala. Pak ale k němu zvedne nejprve řasy a pak i oči.+ I když si vybrali hodně blbou chvíli a ty síly mi pak mohly chybět. +Zkousne se do rtu, jak dumá, jak je potrestat.+ Na něco určitě přijdu. Aby to bylo přijatelné. Ano? +je jedno ucho a s mírně povytaženým obočím ho vyslechne. Až do konce, v jedné chvíli už se nadechovala na otázku, ale rovnou jí odpověděl, takže se jen pousměje.+ Becca ale není vlk, ani vlkodlak, ani lugaru. Teda aspoň ne fyzicky, nebude to problém? +řekne rovnou tu nejpalčivější věc, která jí vrtá hlavou.+ Jo, to byl okamžik hodný aplausu. Ten Riny vyděšený pohled... i když asi by nás mělo trápit, že z nás takovou hrůzu nemají... +nakrčí čelo a udělá se jí vráska mezi očima+.. Nicméně, by nám její přítomnost tady docela usnadnila život. Asi. +v hlavě už se jí rodí zajímavý situace
+ ale +povzdechne si, a dlouze přitom vydechne a je spokojená, že je tak blízko něj. I její vlčice. Už přestala mít naježený kožich a spokojeně se stočila do klubíčka s hlavou položenou na tlapách odpočívá. už se jejich druha nemusí bát.+ Přišel jsi na nějakou funkci? protože jestli se bavíme o tý stejný upírce, +poťouchle se usměje... upírka a součást lugaru smečky, to je teda nejlepší for na světě.+ není moc týmovej hráč. +připomene mu nenápadně. Protože to by mohl být zatraceně problém.+
