Obývák

[Rebecca Altamirano]

Kdepak, potřebuju prostor. +uculí se a pak ho se zájmem poslouchá+ No tedy, začíná mě zajímat čím dál víc. Zvlášť, když zaujala i Poldu. +zvedne koutek pobaveně+ Ale jedno mi není jasný. Xhex...je taky upírka? Jako vy? Jaktože tedy může na denní světlo? +to ji docela dost zaujalo; chvilku se na něj dívá, jak se jeho mohutná postava rýsuje proti světlům města, cítí jak je napjatý, jakoby mohla tu spoutanou a zadržovanou sílu a agresi přímo vidět. Pomalu vstane a vydá se za ním, takže když se otočí, je těsně u něj; vzhlédne k němu a zadívá se do těch jeho neskutečných očí, pátravě, jakoby se snažila vyčíst i to, co nechce říct+ To budu. Ale ne vždycky. Někdy můžeme jít na lov spolu...+navrhne a pousměje se; ten jeho nepatrný úšklebek ji trochu uklidní. Tiše ho poslouchá a trochu lituje, že se na to ptala. Stejně má pocit, že nemůže být hned všechno takhle sluníčkový, ale zatím nechá být.+ Dobře. Nevím, proč to trvalo tak dlouho, nebo proč jsem tě slyšela až teď a ne dřív nebo později, ale jsem šťastná, že to vyšlo. +řekne tiše a lehce se dotkne prsty jeho tváře; jemně sklouzne přes hranu čelisti a pak položí dlaň na jeho hruď, přesně na místo, kde je pod trikem schovaná hvězdicovitá jizva a kde cítí silný a pravidelný tlukot jeho srdce; opře se o něj, stoupne si na špičky a nabídne mu svoje rty+ Chyběl jsi mi, víš? +vydechne mu do rtů+

[Vishous]

Xhex je... +zamyslí se, jestli je vlastně hoden prozrazovat...+ je jako Rehvenge, Sympathka. Je trochu jako my, ale není. +pokrčí rameny, co víc k tomu dodávat, však uvidí sama.+ Určitě půjdeme, +objeme ji kolem ramene a dál kouká na město.+ Navíc mám pár napádů, jak vylepšit lokaci a celkově, když se někdo dostane do průseru, takže až budeš venku a já v domácím vězení, budu pracovat s mými čtyřmi hračkami. +Zdá se, že plán jak přežít nespavost by byl.+ Hm? ovšem, jsem přece bůh a takový ty různý kecy, jasně že jsem ti chyběl +pousměje se koutkem úst a pak to vzdá, usměje se úplně a políbí ji na čelo.+ Díky Stvořitelce, že jsem ti chyběl tak moc, že jsi mě nenechala odejít. +přitiskne ji k sobě, pořád nemůže věřit tomu, že jsou spolu. Vzápětí jim oběma zapípají telefony.+ Tak je to tady, Tohrment svolává schůzi a nesnáší, když někdo na rozdělování rajonů a směn přijde pozdě. Co říkáš, vytrolíme ho trochu nebo se chceš uvést v dobrém světle? +povytáhne obočí v otázce, on je pro obě možnosti.+

[Rebecca Altamirano]

+tak jo, to jí nic moc neosvětlilo, ale o to víc ji to zajímá:D+ Jsem si jistá, že to budou skvělý vylepšení. +prohlásí s jistotou a usměje se+ Mhmm, jo. I když to fakt nemuselo trvat tak dlouho...+zamrmle trochu a přitulí se k němu. Nadechne se jeho vůně a ví, že všechno je prostě naprosto v pořádku. A pak jim oběma pípnou telefony. A když prozkoumá ten pocit, co se jí zrovna zmocnil, nezbývá než si přiznat, že je poněkud nervózní. Kdo by to kdy čekal.+ No, obávám se, že k tomu, aby všichni zjistili, jaká jsem vlastně osina v zadku, bude ještě spousta příležitostí. Takže zkusíme začít trochu pozitivně. +poznamená s drobným úšklebkem+

[Rebecca Altamirano]

+Už celkem dávno si zvykla, že když se vrací do svého obřího bytu, je prázdný. Proto ji po přemístění do obýváku překvapí, když k ní z gauče vzhlédne Payne+ No ne, to jsou k nám hosti. +usměje se na ni a dojde ji obejmout; současně s tím si ale všimne, že vypadá trochu ustaraně. Vlastně trochu víc.+ Děje se něco? +zeptá se znepokojeně a sedne si na gauč+

+usměje se na Bí a objetí jí oplatí. A vůbec ji nepřekvapí, že si hned všimne jejího ne úplně šťastného rozpoložení+ Já vlastně ani nevím. +pokrčí nejdřív trochu bezvýchodně rameny+ Mám už nějakou dobu divný pocit, nejdřív jsem si říkala, že to bude asi tím případem, na kterým teď dělám, ale....už si to nemyslím. I když ten případ je fakt docela oříšek. +pokusí se to trochu zlehčit a pobaveně se ušklíbne. Beccu ale neoblbne+ Dean byl teď víc jak tři dny pryč. Vlastně skoro čtyři. +opraví se, když se nad tím zamyslí+ A i předtím už byl nějakou dobu zamlklejší a uzavřenější než jindy. Občas o svý práci mluvil, když mohl. Ale teď mám pocit, že to je něco, o čem nesmí promluvit vůbec. A dává si na to tak velký pozor, až si jsem skoro jistá, že...+zarazí se a zadívá se na Bí+ ...je to kvůli tomu, že složil Neporušitelný slib. +jop, co to je si zjistila z Beccyiných knih už dávno.+ Mám o něj strach. Nejen proto, že to není tak dávno, co skoro umřel, ale...+potřese hlavou, protože neví jak to co nejlépe popsat+ ...jakoby ho to úplně pohlcovalo. +dodá a zvedne k ní ty svoje modrošedé oči, naplněné obavou a znepokojením+

+bez přerušování ji poslouchá a když dojde až domněnce o Neporušitelným slibu, všechny její varovný kontrolky už jí blikají naplno, nic moc na sobě ale nedá znát.+ Pokud se jakémukoliv hovoru na tohle téma tak pečlivě vyhýbá, je dost možný, že máš s tím Slibem pravdu. +připustí pomalu+ Na druhou stranu, o svý práci obecně mluví málo ne? +zadívá se na ni a když přikývne, pokrčí lehce rameny+ Možná je to prostě jen o něco tajnější než jindy. Kromě toho, i ty přeci býváš pryč několik dní....+nechá to viset ve vzduchu a tak konejšivě se na ni usměje. Rozhodně nemá v plánu jí zatím potvrzovat, že její znepokojení je tentokrát možná víc na místě, než dřív...+

+chvilku se ještě tváří nejistě a ne zrovna přesvědčeně, ale nakonec s povzdechem potřese hlavou+ Asi máš pravdu. Nejspíš zase vidím strašidla a katastrofický scénáře i tam, kde nejsou. +zasměje se, ale malý červík někde hluboko, stejně nepřestává hlodat+

Jo, nejspíš to tak nějak bude. +přikývne s úsměvem+ A co ten tvůj nový případ? V čem je to takový oříšek? +zeptá se se skutečným zájmem a zadívá se na ni+

Já vlastně ani nevím, ze začátku to vypadlo celkem jasně, ale teď....+pokrčí rameny a je vidět, že jí to opravdu štve+ ..ani nevím, kde začít... +zavrtí hlavou+

Tak to zkus od začátku, to obvykle pomůže...+vybídne ji povzbudivě a pak ji bez přerušení poslouchá...+